Text shromažďuje fragmenty historických medailí města Kněždubu a okolních obcí, soustřeďuje se na vývoj kostelů a jejich roli v komunitě během 19. a 20. století, včetně období válek, odboje a proměn liturgie. Zvláštní pozornost jsou věnovány kostelům sv. Jana Křtitele v Kněždubu a kostelu sv. Anny v Tvarožné Lhotě, jejich stavbě, rekonstrukcím a významu pro místní obyvatelstvo.
Kněžubský kostel sv. Jana Křtitele: od nejstaršího až po moderní rekonstrukce
Když se podíváme na vznik kostela sv. Jana Křtitele, první zmínky se spojují s rokem 1475, a to v souvislosti s vrchností Strážnicka. Utrakvistický kostel přečkal česko-uherské války a ve století 18. se změnil na evangelický; v Norce dvou století se v obci střídaly náboženské komunity. V 18. století došlo k významným změnám, a Kněždub byl z důvodu nedostatku katolických kněží přičleněn k farnosti Strážnice, Bratrský sbor zanikl.
V polovině 19. století se situace měnila: v roce 1858 byla kněždubská lokalie povýšena na faru a vznikl místo kooperátora. Fond na výstavbu nového kostela rostl pomalu, zpočátku jen několik tisíc zlatých, až do roku 1870. V roce 1898 nastala zásadní změna, když bývalý farář Kajetán Sláma daroval 24 000 zlatých na stavbu. Stavba začala 13. června 1898 a hotová byla koncem října téhož roku; 8. listopadu se konala sláva zasvěcení kostela. Kostel byl navržen jako jednolodní s křížovým půdorysem, věží a čelní fasádou s bohatým zdobením; jeho čelní část zahrnovala sochy sv. Cyrila a Metoděje.
V interiéru byly instalovány tři nové oltáře, kazatelna a křtitelnice; obrazy mistra Joži Úprky zdobily boční oltáře a presbytář nesl výraznou výzdobu. Předválečné období přineslo drobné úpravy interiéru a vnějšího osvětlení. Během 1. světové války došlo ke ztrátám zvonů, ale po válce se situace zlepšila, a to díky novým zvonům a rekonstrukcím varhan.
V meziválečném období pokračovala obnova a pro věřící byl kostel důležitým duchovním a společenským střediskem. V roce 1923 a 1926 byly provedeny úpravy varhan a doplnění zvonů; na začátku 30. let došlo k rekonstrukci maleb a zlacení oltářů.
V období druhé světové války došlo k rekvizicím zvonů a následnému náhradnímu ulití zvonů po válce; v 60. letech, v souvislosti s liturgickými změnami, byl hlavní oltář nahrazen mramorem z Bílovic nad Svitavou a fresky v presbytáři doplnil akademický malíř Vojmír Vokolek. V další době proběhly úpravy, restaurace a doplnění zařízení; 1967 a 1997 byly provedeny další opravy a rekonstrukce vnější omítky.
V 70. letech byla lví část výmalby dokončena podle návrhu Joži Úprky, ale nakonec některé prvky zůstaly nedokončeny a část freskářské výzdoby byla dohrazena jinými autory. Canadský šindel nahradil původní krytinu a v roce 1948 byly po smrti staré věžní hodiny nahrazeny novými. V roce 1970 se na věži objevily nové zvony, zasvěcené svatému Janu Křtiteli, Panně Marii a Cyrilu, spolu s malým zvonem z roku 1832.
Hlavní i vedlejší oltáře, sochy a malby představují výsledek dlouhého období výtvarného snažení. Zásadní změnou v přístupu k liturgii bylo nahrazení dřevěného oltáře mramorovým a doplnění ambon, mensy a oltářních děl v 60. letech. Nadále se udržuje tradice varhanní hudby a liturgie v moderním pojetí i nadále propojené s historickou pamětí místa.
Kostel sv. Anny ve Tvarožné Lhotě: zrození a poutavý příběh sbírek
Historie kostela sv. Anny ve Tvarožné Lhotě je spojena s úvahou o vybudování vlastního svatostánku. Příběh začíná kolem roku 1909, kdy starosta Štěpán Bačík a další radní diskutovali o založení kostelní jednoty a o sbírkách pro zřízení vlastní kaple. Protektorem jednoty se stal strážnický děkan Mikuláš Fischer, a po příchodu knězdubského faráře Jan Vrtek roku 1912 byl oběh jednoty konsolidován i z hlediska sboru a sbírek.
V průběhu let 1910-1930 proběhly sbírky napříč Moravou, zapojili se místní i krajští dobrovolníci a sbírky dosahovaly významných částek, například 1 000 zlatých v období sbírek a 9 000 Kčs v roce 1930. V roce 1932 byl zahájen stavební program; základní kámen posvěcen 31. července 1932 rodákem Alcuinem Kašným z Hostýna. Stavba byla svěřena firmě Josef Doležal a syn ze Strážnice a dokončena v květnu 1933; kostel byl vysvěcen 30. července 1933 světícím biskupem Janem Stavělem.
V roce 1933 byl kostel posvěcen a během níž nastaly různé obřady; zvony světil Jan Vrtek, a nákladné náležitosti byly financovány z darů věřících a z kostelní jednoty. Počáteční období zahrnovalo i mise dr. Klementa Maria Žůrka, který byl známý jako „mamička“ a který se zasloužil o zpovědi i duchovní péči. V následujících letech došlo ke stavebním pracím a výzdobě, která zahrnovala i obrazy a sochy a mandatorní přispění různých osob.
V polovině 30. let byla stavba kostela završena a vnitřní výzdoba zahrnovala i obrazy. Přesné detaily o všech malbách a sochách není možné shrnout; jisté však zůstává, že interiér byl později znovu vyzdoben a doplněn o nový oltář, kazatelnu a další prvky. Kostelní jednota a místní obyvatelé pracovali na vybudování trvalého a důstojného sakrálního prostoru pro své společenství, ačkoli okolnosti let 1. světové války a pozdější období zkoušely jejich odhodlání.
Současný stav a význam pro komunitu
Oba kostely - Kněždub se sv. Janem Křtitelem a Tvarožná Lhota se sv. Annou - představují klíčové kulturní a duchovní body regionu. Jejich historie odráží proměny společnosti, politické tlaky a války, které formovaly morální i architektonickou tvář obcí. Současnost si zachovává historickou kontinuitu a zároveň reflektuje moderní liturgii a péči o cenné umělecké dědictví, včetně oltářů, maleb a zvonů.
