Bohoslužba Církve československé husitské z Litomyšle se koná v centru města na Toulovcově náměstí. Husův sbor v Litomyšli tvoří dvě budovy, z nichž kostel je zdařile přestavěná dřívější litomyšlská reálka, kde krátce učil i Alois Jirásek. Jde o novogotickou stavbu z roku 1865 stojící na místě vyhořelého středověkého vojenského špitálu, odtud místní název na Špitálku. Farní úřad je měšťanský dům, který byl už ve čtrnáctém století součástí uvedeného špitálu a byl mj. majetkem manželů Rettigových. Magdalena Dobromila Rettigová zde zemřela a má na budově pamětní desku.
Věřící Církve československé husitské jsou křesťané, kteří usilují naplnit současné snažení mravní a poznání vědecké Duchem Kristovým tak, jak dosvědčuje Bible. Věří, že existuje jedna jediná církev Kristova na celém světě, jež viditelně žije v obcích křesťanských církví. Bohoslužby se zde slouží každou neděli.
Zaniklé kaple ve Vysokém lese původně postavili sudetoněmečtí statkáři ze Chmelíka (německy Hopfendorf) v 19. a 20. století jako výraz vděku za záchranu či uzdravení svých manželek, pro zachování příběhu a jako vyjádření svého křesťanského přesvědčení. Všechny kaple byly zasvěceny Panně Marii. Zánik kaplí je spojen s historickým vývojem oblasti Vysokého lesa. Po odsunu Němců došlo k úpadku zájmu o tyto památky, což vedlo k jejich zániku. Všechny tři kaple v průběhu 50.-70. let 20. století postupně zanikly.
V roce 2012 zahájili členové Spolku archaických nadšenců obnovu kaplí. Z nich se do té doby zachovaly pouze nejnižší úrovně zdí a podlahy, případně základy. V průběhu čtyř let od roku 2012 do roku 2015 došlo k obnově všech tří zaniklých kaplí. Kaple byly znovupostaveny především díky darovanému materiálu, financím, dobrovolnické práci na desítkách brigád a sbírkám občanů. Část nákladů, především větších jednorázových investic třeba na pokrytí střechy nebo pořízení stavebního materiálu, byla získávána pomocí různých dotačních projektů.
Cílem obnovy kaplí ve Vysokém lese je samozřejmě znovupostavení tři zdejších zaniklých sakrálních památek. Mimo jiné také upozornění na mizení, chátrání a opomíjení památek v našem bezprostředním okolí a upozornění na minulost našeho kraje. Hlavním cílem obnovy je zapojit především místní obyvatele do samotného procesu obnovy kaplí, aby došlo k jejich propojení se stavbami. To mohou lidé získat jak samotnou fyzickou prací na obnově, darováním materiálu, účastí na poutích nebo v neposlední řadě výletem k nově obnoveným kaplím. Bez zájmu a jistého propojení by obnova kaplí neměla valný smysl a pravděpodobně by kaple brzy opět zanikly.
K při obnově kaplí byla snaha o co nejbližší přiblížení se původní podobě s použitím původních technologií a materiálů. Zároveň byl ale brán zřetel také na moderní stavební požadavky. Původní podoba kaplí se rekonstruovala mimo jiné pomocí historických písemností, fotografií a obrazu. Určité poznatky poskytly také zachovalé pozůstatky kaplí. Neocenitelný zdroj informací tvořily výpovědi pamětníků, kteří stavby ještě živě pamatují a popisovali jejich podobu a své vzpomínky s nimi spojené.
V rámci obnovy byla jako první obnovena Demelova kaple, která se nacházela u cesty v jižní části Vysokého lesa v malém zalesněném údolí, pomístně nazývaném „Sněženkové údolí“. Obnova kaple probíhala od listopadu 2012 do března 2013. Slavnostní vysvěcení a odhalení Demelovy kaple se konalo v neděli 24. března 2013. Jako druhá byla z trojice kaplí obnovena Killerova kaple, jež stála na východ od osady Vysoký Les u cesty do Chmelíka. Obnova Killerovy kaple probíhala od května do října roku 2013. Slavnostní odhalení a vysvěcení Killerovy kaple proběhlo 27. října 2013.
Jako poslední byla obnovena Schlesingerova kaple, která stávala nad pramenem na vyvýšené terase nad drobným údolím. Obnova Schlesingerovy kaple započala v květnu 2014 a trvala do října 2015. Slavnostní svěcení a odhalení Schlesingerovy kaple se konalo v sobotu 7. listopadu 2015.
V předválečném období se po kaplích konaly v červenci poutě po senoseči, do kterých se zapojovali lidé z Chmelíka, Květné, Čisté, Trstěnice i Lezníka. Tuto tradici však přerušila druhá světová válka. Poutě po kaplích ve Vysokém lese byly obnoveny až v roce 2014 a od té doby se konají každoročně v druhé polovině března. V souvislosti se stavbou kaplí byla vytvořena naučná stezka Obnova kaplí ve Vysokém lese informující o významných místech Vysokého lesa včetně obnovených kaplí.
Obnova nebyla výstavbou tří zaniklých kaplí ukončena. Firma ABPLAST, s. r. o.; firma DUKOR, s. r. o.; firma Lesy ČR, s. p.; firma MEDESA, s. r. o.; firma LV servis, s. r. o.; firma ODEHNAL & syn; firma Poličská stavební, s. r. o.; firma Stavební sdružení Boštík, s. r. o.; firma SWIETELSKY stavební, s. r. o.; firma SKH Sebranice, s. r. o.; firma VHOS, a. s. figurují jako donátoři a partneři projektu. Sbírky při odhalení jednotlivých kaplí a poutích po kaplích ve Vysokém lese pokračovaly, doprovázené i sbírkami na jednotlivé kaple.
V souvislosti s další historií regionu se uvádí, že po druhé světové válce byli židé deportováni do Terezína a místní židovská obec zcela zanikla. V roce 1946 synagogu a židovskou školu zakoupila Církev československá husitská od židovské náboženské obce v Pardubicích. Synagoga byla přestavěna v letech 1949-1952 na návrh architekta Františka Kubelky; po jeho smrti převzal práci architekt Rakušan a autorem fresky nad stolem Páně je akademický malíř Josef Skála.
Od roku 1937 byl František Voňka ustanovným jáhnem, v té době bylo 818 členů CČS. V Přelouči NO spadala pod NO v Pardubicích a osamostatnit se jí podařilo až 27. 2. 1939, 13. 6. 1940 byla úřady oficiálně schválena NO CČS v Přelouči. Slavnostní otevření sboru proběhlo 19. 10. 1952.
V roce 1983 nahrazují faráře Voňku manželé Jelínkovi. Dne 15. 6. 1990 je zde ustanoven farářem Václav Žďárský mladší. V roce 1997 jáhenkou Ivana Dvořáková, od roku 2003 byl duchovním správcem Rudolf Špaček. Dne 1. 2. 2004 byly ustanoveny Tereza Šmejdová Koselová jako jáhenka a administrátorkou Alena Tučková. Přechodně se o Přeloučskou NO starala farářka Věra Říhová a od roku 2015 je stálým farářem ThDr.
Aktuálně v dalších lokalitách diecéze působí řada farářů a kazatelů; Hradec Králové, Dobruška, Kostelec nad Orlicí, Litomyšl a další. Královéhradecká diecéze každoročně uděluje ocenění Osobnost Královéhradecké diecéze. Věra Říhová, narozená v roce 1935, je sestrou a celoživotní členkou náboženské obce v Pardubicích.
Sestra Věra se věnovala práci ve sboru, sloužila ve Litomyšli a následně i v Přelouči, České Skalici, Vysokém Mýtě a Trstěnici. Učila mládež a vedla činnost vikariátních dětských táborů, pečovala o Jindřišku v pěstounské péči a dlouhodobě působila jako nemocniční kaplanka. Dlouhou dobu byla vedoucí vikariátních dětských táborů a zůstává aktivní v různých sborech.
