Sloky označené Vstup a Přijímání a písně označené M1 a M4 jsou schváleny biskupskou konferencí jako liturgické texty; nahrazují antifonu ke vstupu a k přijímání. Při mši zpíváme pouze ty písně, které mají toto označení. Není vhodné při mši zpívat písně, které je nemají; ty jsou určeny pro jiné záležitosti (např. Písně a sloky mešních písní zpíváme jen na těch místech mše, pro kterou mají označení).
Před evangeliem zvláště platí základní a bez vyjímky platící pravidlo: Písně se vybírají podle formuláře. Formulář je soubor liturgických textů, které jsou vlastní slavené bohoslužbě; např. v každé liturgické době vybíráme ke mši písně z příslušného oddílu: advent 101 ad., vánoční 201 ad., postní 301 ad., velikonoční 401 ad., mezidobí 512 ad. Nebo vhodnou píseň z odd. 701 ad. O slavnostech a památkách ostatních svatých z odd. 821 - 845 zpíváme ty písně, které se k danému světcovi vztahují. Buď osobně nebo zvolená sloka písně 838 může sloužit ke vstupu při zvláštních příležitostech, třeba u svatých patronů. Pokud k slavnosti nenajdeme vhodnou píseň, vybereme obecnou mešní píseň 512 ad. Nebo z odd. 701 ad. Jestliže v mešních písních k přijímání nestačí sloka, přidáváme píseň označenou M4; vybíráme ji obvykle z adventu, vánoční doby, postní a velikonoční.
Při výběru zpěvu ke vstupu či k obřadům souvisejícím s světci a slavnostmi platí: ke vstupu před evangeliem a k obětnímu průvodu lze použít píseň označenou M123 a k přijímání zvolíme M4. Při církevních slavnostech, zvláště pokud souvisí s papežem, je vhodné zpívat na závěr 931. Účelem vstupních obřadů je, aby shromáždění věřící vytvořili společenství a dobře se připravili ke slyšení Božího slova a k důstojnému slavení eucharistie. Aby se lidé sjednotili, je vhodné kromě zpívaných liturgických dialogů vždycky společně zpívat alespoň jednu část úvodních obřadů - vstupní zpěv, Kyrie nebo Sláva na výsostech Bohu.
V rámci liturgie se dále uvedou pravidla pro zpracování textů žalmu, hymnů a písní: Verše a sloky by se neměly vynechávat svévolně; pečlivé zacházení je nutné, aby nedošlo ke zkreslení významu skladeb. Dlouhodobou římskou tradicí při příchodu průvodu je zpěv antifony a žalmu; při vstupu se mohou zpívat i jiné hymny, pokud jsou v souladu se smyslem vstupního zpěvu. Po pozdravu lidu následuje kajícnost, kterou provází všeobecné vyznání hříchů (IGMR 51-52).
Pokud se použije třetí forma kajícnosti s trope, tyto tropy, včetně starobylé invokace Kyrie, bývají zpívány. Budou-li tyto části vynechány, zpívá se po nich. Zpívá se obvykle jako dialog mezi lidem a kantorem. V neděli, zvláště v době velikonoční, lze kajícnost nahradit svěcením vody a pokropením lidu (IGMR 51). Slova žehnání vody je možno zpívat. Sláva na výsostech Bohu je starý a úctyhodný hymnus; jeho zpěv zahajuje kněz nebo sbor a může být zpíván celým shromážděním, střídavě s liturgickým sborem, nebo jen sborem.
Základní liturgické zpěvy se týkají bohoslužby slova a eucharistie. Zpívání Slyšeli jsme slovo Boží bývá součástí odpovědí po evangeliu; responzoriální žalm má podpůrný charakter a má napomáhat rozjímání. Pokud není žalm zpíván, může být alespoň odpověď čtena lektorem. Po čtení bezprostředně předcházejícímu evangeliu se zpívá Aleluja, či jiný předepsaný zpěv v závislosti na liturgické době (postní období vs. mimo něj).
Eucharistická modlitba je středem slavení; její části a aklamace Tajemství víry mají být zpívány, zejména o nedělích a slavnostech. Kněží by měli zpívat eucharistickou modlitbu zvláště o nedělích a slavnostních příležitostech. Po průvodu k přijímání následuje okamžik přijímání, kdy zpěv k přijímání vyjadřuje jednotu věřících v průvodu; zpívají ho lid, sbor či kantor, případně sbor samotný. Zpěv k přijímání lze čerpat z Graduale Romanum, Graduale simplex či z dalších schválených textech; texty by měly vyjadřovat radost, úžas, jednotu, vděčnost a chválu. Dlouhý průvod k přijímání může vyžadovat více skladeb. Instrumentální hudba může posílit dojem jednoty a radosti, avšak zpěv by měl vždy zůstat hlavním prvkem.
Po přijímání by měl být zpěv ukončen včas a zaměřen na zázrak eucharistie; ne na výkon sboru. Kněz může po přijímání zpívat modlitbu, případně závěrečnou formuli; při nedělích a slavnostech často zazní požehnání a Amen. Závěrečná píseň by měla být volena tak, aby zakončila průvod ministrantů a shromáždění v souladu s liturgickými pravidly. V některých případech může být vhodné ukončit zpěv jiným způsobem než společným chorálním výkladem.
V závěru textu se uvádí rozmanité verše modliteb a vyznání víry používané v různých částech mše, včetně Confiteor a části zpěvů, které vyjadřují podstatu liturgie a víry. Zvláštní pozornost je věnována pasážím o Srdci Páně a mariánských úctách, jejichž texty zrcadlí liturgické a pastorační cíle společenství věřících.
Praktické tipy pro výběr hudby
- Volte písně podle aktuální liturgické doby (advent, vánoční období, postní doba, velikonoční období, mezidobí).
- Pro slavnosti a památky svatých používejte písně k danému světci a patronům; pokud nemáme vlastní píseň, použijte vhodnou sloku ze sloupku 838 a pokračujte mešní písní ke skupině svatých.
- Ke vstupu a k přijímání vybírejte písně označené M1, M4 a M123 podle výše uvedených pravidel.
- Ujistěte se, že zvolený žalmu či píseň pro obřad přijímání odpovídá duchu liturgického období a že texty vyjadřují radost, jednotu a chválu.
- Upřednostněte responsoriální žalm nebo refrénově zapamatovatelnou píseň, aby podpořila jednotu hlasů shromáždění při průvodu k přijímání.
Shrnutí klíčových pravidel
- Používejte pouze písně s označením pro vstup, přijímání nebo M1, M4; nepoužívejte jiné písně během mše.
- Volba hudby probíhá podle formuláře pro liturgické období a slavnosti; pokud chybí vhodná píseň, doplňte M4.
- Žalm a responsoriální zpěv by měly podporovat slovo a liturgii, nikoliv ho překrýt.
- Na závěr mše může následovat ztišení, modlitba kněze a společný Amen; u některých příležitostí i požehnání.
tags: #krestanske #pisne #ke #msi #sv