Obsah dílu představuje široký pohled na současné i historické rozměry křesťanství v českém kontextu a ukazuje, jak se věřící i veřejnost vyrovnávají se změnami v víře, liturgii i společnosti. Rozhovory, reportáže a události spojované s postním obdobím a ekumenickou spoluprací mapují, jak křesťanská tradice reaguje na výzvy moderní doby a co znamená obnovit víru pro další generace.
Rozhodnutí pro cestu domů - Kuba ještě není svobodná
Volyňští Češi kdysi přijali pozvání osídlit část úrodné Ukrajiny. První polovina minulého století ovšem proměnila původně příznivou atmosféru jejich nového domova v život v neustálé nejistotě. Když se naskytla šance vrátit se do původní vlasti, neváhali.
Kuba ještě není svobodná
A právě to chtěl připomenout Den pro Kubu, který se letos v ekumenickém duchu opět konal v Praze. A nechyběl při tom ani čerstvý laureát Templetonovy ceny.
Křesťanský hokej žije a vzkvétá
Dosvědčila to atmosféra finále Křesťanské amatérské hokejové ligy na zimním stadionu v Poličce. Mantinely duněly, tribuny bouřily.
Popelec umělců je o ztišení a zjednodušení
Právě za tento konec letos tradiční myšlenku uchopili u Nejsvětějšího Salvátora v Praze. Řekla to i umělecká intervence černobílých praporců výtvarníka Jaromíra Novotného do liturgického prostoru kostela.
Vyhnání z pekla
Nejznámější kniha rakouského spisovatele Roberta Menasse vychází v češtině a představit ji přijel sám autor.
Cesta domů ví, jak se žije se smrtí
Hospicová organizace Cesta domů představila svým příznivcům nový projekt České televize Život se smrtí, který mapuje osudy lidí, kteří se dozvěděli tíživou diagnózu - rakovina.
Přijeli bratři z Taizé
Ne na výlet, nýbrž kvůli tiskové konferenci, která měla novináře seznámit s podrobnostmi současného stádia příprav velkého setkání evropské mládeže, které se uskuteční na konci roku v Praze.
Je dobré pamatovat i na stinné stránky naší historie
Právě jedna z nich, vyvraždění obyvatel terezínského rodinného tábora v Osvětimi během tří dnů roku 1944, připomíná happening s názvem Pamatuj.
Pravda v médiích
Je v nich k nalezení? Má smysl hledat dokonce i pravdu s velkým „P“? Na to se ptali ve sboru Církve bratrské na Smíchově.
První rok papeže Františka
Komponovaný večer hudby, úvah a citátů z díla nového papeže, si dal za cíl zmapovat první rok jeho působení.
Tradiční podoba křesťanství a její proměna
Tradiční podoba křesťanství zaniká. Myslím, že zrovna tady u nás v Teplicích je ten konec křesťanství už docela blízko: z padesáti tisíc obyvatel se nějak zapojuje do života všech zdejších církví tak maximálně 500, tedy jedno procento. A ten počet stále pomalu klesá. Takže buď během pár generací křesťanství úplně skončí, nebo zůstane náboženstvím nepatrné skupinky lidí, kteří si budou udržovat své tradice, ale ostatním nebudou mít co dát. Pokud mě posloucháte někde na Moravě nebo na Slovensku, tak si možná říkáte: to se u nás nemůže stát! Ale já bych byl opatrný - podívejte se, co se stalo během pár desítek let v Irsku. Ale mám i jiné zkušenosti, třeba z Noci kostelů: po celý večer přicházely do kostelů tady v Teplicích i v okolních vesnicích stovky lidí. Někteří si je zvědavě prohlíželi, někteří si sedli do lavice a potichu tam rozjímali, někteří měli zájem o informační materiály a obrázky, někteří vyšlapali na věž a zkoušeli rozeznít zvony. A hodně lidí přicházelo poslouchat hudbu a zpěv. Co mě ale nejvíc překvapilo: přišel skoro plný kostel lidí, kteří do něj běžně nechodí. I když na začátku bylo jasně řečeno, že to nebude koncert, ale modlitba, včetně čtení z Bible. Soustředěně tam seděli a nechali na sebe působit tu hudbu, zpěv i slovo. Možná jim to něco říkalo, možná to právě v té chvíli potřebovali. Jedna účastnice se po skončení ptala, jestli se takové modlitby konají každý týden, že by na ně ráda chodila. Ano, tohle je určitě jedna z cest, jak můžeme sdílet svou víru a duchovní zkušenost s lidmi, kteří ve víře nevyrostli, a přitom hledají nějaké hlubší zakotvení. Takových lidí je hodně, vlastně aspoň v některých životních situacích skoro každý. Biskup československé církve Karel Plechanec říká, že "každý den - a tím spíše i noc - má v sobě cosi tajemného a trochu nejistého. Náš život nese v sobě množství proměn, střídání různých stínů a temnot. Tato Noc kostelů nám opět připomíná, jak stále potřebujeme obnovovat svůj duchovní život. Ano, souhlasím s bratrem biskupem, jenže běžný život našich církví moc takových míst lidem nenabízí. Je v něm příliš mnoho morálních skandálů, prázdných rituálů, odsuzujících výroků, nepochopitelných dogmat, nesplnitelných mravních nároků, pohoršujících projevů moci. Takové křesťanství jen málokoho přitáhne. A čím dál víc věřících o tom přemýšlí, nejen laici, ale i kněží, biskupové a taky odborníci: Francouzská filozofka Chantal del Sol vydala knížku s názvem Konec křesťanstva; už jsem tady zmiňoval kanadského teologa Bruna Moriho a jeho knihu Křesťanství bez náboženství. Všichni tito autoři se shodují v tom, že tradiční církevní podoba křesťanství v Evropě zaniká, a možná to postupně přijde i ve zbytku světa. Ale to neznamená, že by muselo skončit křesťanství ve své duchovní podstatě, jako síla, která pomáhá člověku zvládat náročný život, která ho propojuje s ostatními lidmi, s vesmírem i s Bohem, která dává smysl i nesmyslným situacím. Jsem rád, že si to stále víc lidí uvědomuje, že se pokouší takové křesťanství sami prožívat a pak o něm svědčit ostatním. Jenže vydat se na takové cesty znamená spoustu věcí opustit, spousty věcí se vzdát. A to i takových, které jsou nám možná drahé, které považujeme za důležité. Třeba právě to, jak prožíváme své modlitby a bohoslužby: musí naše liturgie vypadat tak, jak vypadá? Nemohla by se třeba víc podobat té modlitbě z Taizé? Ještě náročnější je to v nauce víry, takové to naše lpění na některých jakoby nezměnitelných pravdách: že Bůh je spravedlivý soudce, který dobré odměňuje a zlé trestá; že naše náboženství je to jediné správné; že moc v církvi je vyhrazena pouze celibátním mužům. Všechny tyto formulace, a mnohé další, jsou výsledky teologických spekulací, které se v průběhu dějin vyvíjely a měnily. Možná vás to pohoršuje, možná se bojíte, že byste přišli o své jistoty. Ale tyto otázky si prostě musíme klást. Ne proto, abychom si usnadnili život, abychom vyhověli jakémusi duchu doby. Ale proto, abychom respektovali důstojnost každého člověka. A taky proto, že se s tím vším potýkají mladí křesťané, vaše děti a vnoučata! Oni taky hledají víru, oni ji taky potřebují. Ti autoři, o kterých jsem mluvil, si všímají jedné věci: Cesta k obnově křesťanství vede skrze znovuobjevení Ježíše a jeho obrazu Boha. Protože Ježíš nebyl náboženský člověk, Ježíš odmítal přesně to, co odmítají i dnešní lidé: tu víru v nějaký propracovaný dogmatický systém, ten důraz na plnění náboženských povinností, ty přísné morální zásady, jejichž smysl člověk často nechápe. Taky Ježíšovo vnímání Boha bylo jiné, než jak to často vidíme v církvi. Bruno Mori říká, že "Bůh Ježíšův je duší a nejhlubší podstatou všeho. Vše, co existuje, prostupuje svou energií a svým duchem lásky. Z tohoto důvodu je jeho Bůh vnitřní, důvěrný, známý, otec, matka, přítel, milenec. Je to přitažlivost, ke které můžeme běžet s radostí, důvěrou, s pocitem opuštěného dítěte. Pokud budeme takto hledat Boha, bude se postupně měnit i naše církev. V tom smyslu souhlasím s tím, že reforma církve začíná reformou vlastního duchovního života. Ty změny se dají zjednodušeně vyjádřit několika slovy: více lásky - méně moci, více duchovnosti - méně instituce, více svobody - méně kontroly, více otevřenosti - méně vylučování, více odpovědnosti - méně poslušnosti. Když jsem odcházel z té noční modlitby v duchu Taizé, cítil jsem v srdci Boha, jakého nám ukázal Ježíš Kristus: Boha, který mě prostupoval svou energií a svým duchem lásky.
Festivaly a setkání mládeže jako nástroj dialogu
Autor je katolický kněz, salesián. I proto letos celý festival pořádáme v Kunčičkách. Chceme totiž lépe propojit návštěvníky festivalu s místní komunitou, řekl farář v Kunčičkách Dariusz Sputo. Kromě programu na hlavním pódiu za kostelem mohou lidé v pátek navštívit také divadelní šapitó Těšínského divadla. Po celou dobu festivalu bude plný života také prostor kolem oblíbené kavárny ve vyřazené tramvaji. Café Tramvaj uvedli místní do života právě před rokem na minulém ročníku Slezské lilie. Výrazně komunitní charakter bude mít páteční program zaměřený na rodiny s dětmi, řekl Elbel. Loutková scéna Těšínského divadla uvede pohádku Bajaja i představení Frankenstein. Děti se budou moci podívat do divadelního zákulisí a na venkovní scéně vystoupí žačky Církevní základní školy Přemysla Pittra s romskými tradičními tanci. Večer zakončí koncert kapely Lift Up. V sobotu na festivalu vystoupí držitelka Ceny Thálie Hana Fialová s pásmem muzikálových písní. Hudbu z celého světa představí sbor Permoník, soubor 4Cellos uvede hudbu z filmu Misie doplněnou obrazovou projekcí. Muzikálové hudbě bude věnován i závěrečný den festivalu. Nedělní program nabídne muzikál Jesus Christ Superstar v podání brněnských farníků. Duchovním vrcholem festivalu bude nedělní poutní mše svatá ke cti svatého Antonína Paduánského. Organizátoři na festival pozvali františkána Šebestiána Smrčinu, který je známý svými příspěvky na YouTube. V neděli bude hlavním celebrantem poutní mše a následně se setká s návštěvníky při odpolední přednášce. Je Popeleční středa. Křesťanům začíná čtyřicetidenní postní období před Velikonocemi. Lidé by měli v jídelníčku vynechat maso, nebo se vzdát dočasně věcí, na které jsou zvyklí a které jim ulehčují život. Namísto jízdy autem mohou jít pěšky, odepřít si mohou třeba i počítač či sociální sítě. Smyslem půstu, který zná nejen křesťanství, ale i judaismus a islám, je duchovní očista. Popeleční středa je připomínkou pomíjivosti pozemského života, příležitostí věnovat pozornost trvalým, duchovním hodnotám. Na Popeleční středu žehná kněz při bohoslužbě popel připravený z jívových ratolestí požehnaných v předchozím roce při obřadech Květné neděle. Poté uděluje věřícím popelec: každého označí popelem na čele a řekne přitom: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš“. „Naším největším svátkem jsou Velikonoce, které křesťani slavili od začátku své existence. A protože to je pro nás tak důležité, máme čtyřicet dní příprav, kdy zkoumáme, jestli je pro nás Pán Bůh, Kristus, skutečně nejdůležitější v životě,“ vysvětlil Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference.
Postní čas a praktické kroky
V podvečer bude ve Vatikánu sloužit mši papež František. V pražském kostele Nejsvětějšího Salvátora se uskuteční od 17:30 tradiční Popelec umělců. Vystoupí Eva Bublová a Jan Mikušek. Od 19:00 pak bude na stejném místě sloužit Tomáš Halík mši s udílením popelce.
Od veselí k rozjímání
Příchodu postní doby předcházel masopust, který je spojen se zábavami, průvody maškar, koledníků a konzumací jitrnic, jelit, klobás, koláčků či alkoholu. Veselí ukončuje právě Popeleční středa. Postní střídmost a odříkání provází křesťany 40 dní - neděle zůstávají slavnostními dny. Smyslem nedělí je příprava dospělých na křest, vysvětlil Přibyl.
Co znamená půst a proč je důležitý
Půst není dieta. Je to modlitba životem, kterou ukazujeme ochotu vynechat to, co je dobré, a dát to na oltář vztahu s Bohem. Také jde o ochotu obrátit se, zbavit se nepotřebných zvyků. V šestnáctém století si lidé stěžovali na lososa, dnes je to spíše běžná lahůdka. V půstu může být odstup od sociálních sítí. Půst končí Květnou nedělí, kdy začíná svatý týden před Velikonocemi. Datum Velikonoc se odvíjí od Velikonoční neděle, která je první nedělí po prvním jarním úplňku. Letos Velikonoční neděle připadá na 21. dubna.
Co je postní doba? Vysvětlení modlitby, půstu a almužny
Symboly křesťanství a jeho původ
Nejznámějším výtvarným symbolem křesťanství je kříž, protože na něm zemřel Ježíš Kristus a zároveň symbolizuje naději na vzkříšení. Velmi starým symbolem je ryba, která v řečtině tvoří akrostich: "Ježíš Kristus, Syn Boží, Spasitel." Křesťanství se zrodilo v Palestině z Ježíše z Nazareta. Ježíš kázal o Božím království a radikální etice - odpuštění, smíření a lásce k Bohu i k lidem.
V kostce: křesťanství vzniklo jako židovské hnutí, které uvěřilo v Ježíše jako Krista, Božího Syna, a jeho poselství se šířilo skrze apoštoly a následovníky. Do velkých měst Římské říše se soustředila centra, jazykem se stala řečtina a latina, a postupně vznikly hlavní církve: katolická, pravoslavná a protestantské konfese.
Jednota církve a rozdělení
Navzdory rozdílům v názorech se křesťané shodují na některých pilířích: existuje jeden Bůh (monoteismus), Bůh je Trojjediný a stvořitel světa; člověk byl stvořen k Božímu obrazu a vztah k Němu byl narušen prvotním hříchem. Všichni křesťané očekávají druhý příchod Krista a Duch svatý působí v církvi. Různost konfesí vyplývá z různých ekleziologických názorů, ale křesťané věří v jednotu Kristovy církve a vzájemnou odpovědnost za šíření dobra a spravedlnosti.
Jednota církve je otázkou víry a praktické realizace společenství: některé církve uznávají apoštolskou posloupnost a primát papeže, jiné ne. I když je učení různorodé, křesťané se shodují na vkládání křtu a na specifické morální a duchovní závazky; kdokoli byl pokřtěn, patří do Kristova těla a je součástí společenství, i když není v dokonalém společenství s ostatními církvemi.
Vztah k moderní společnosti a mladé generaci
Vize obnovy křesťanství podle autorů spojuje Ježíšův obraz Boha s praktickou spiritualitou: "více lásky - méně moci, více duchovnosti - méně instituce, více svobody - méně kontroly, více otevřenosti - méně vylučování, více odpovědnosti - méně poslušnosti." Ta zjednodušuje cestu k pochopení Božího slova a k propojení s mladými lidmi, kteří hledají autenticitu a smysl. Festivaly, kulturní události a mezigenerační setkání slouží jako mosty mezi církví a veřejností, což umožňuje sdílet víru bez tlaku na konformitu a zároveň nabízet hlubší duchovní dimenzi.
Praktické dopady pro věřící
Křesťané se mají účastnit života církve, milovat bližní, odpouštět a šířit pokoj. Kromě modliteb a kultických činností se angažují v charitativní činnosti a službách postiženým - historicky špitály, školy a centra pomoci představovaly výraz církevní civic responsibility. Životní postoje křesťanů se vyvíjejí s dobou, ale základní etické principy (láska k Bohu a bližnímu) zůstávají.
tags: #konec #leta #krestansky