Kostel Povýšení sv. Kříže byl vystavěn v empírovém slohu v letech 1833-1834 a dnes je památkově chráněn jako kulturní památka. Jedná se o jednolodní sakrální stavbu s mírně odsazeným pravoúhlým závěrem a zapuštěnou věží ve průčelí.
Podle kroniky farnosti Linhartovského kostela vyvstávaly dlouho snahy o zřízení nového farního chrámu v Linhartovech namísto chudé kaple, která stála ve velmi neutěšeném stavu a hrozilo zřícení sklepů coby základů zámecké kaple sloužící jako obydlí faráře. Až do roku 1834 zde tedy žádný kostel nebyl a bohoslužby se konaly v zámecké kapli vysvěcené sv. Hyacintu.
Samotné zahájení stavby nebylo jednoduché, zvláště když šlo o malou obec. Vytoužená chvíle nastala až v roce 1833 po zajištění finančních a organizačních záležitostí, aby se mohlo se stavbou započít. Již následujícího roku byl kostel 9. listopadu 1834 slavnostně vysvěcen. Patronem se stal Veličenstvo císař František II. a prvním farářem, který převzal duchovní správu, byl Ignác Ludwig, dvorní kaplan u hraběte Sedlnického, místní rodák, od roku 1780.
V dubnu roku 1832 přišel do Linhartov v pořadí pátý farář Anton Menzel, rodák z Třemešné ve Slezsku. Podílel se na stavbě kostela a jako první kněz sloužil ve slavnostní mši v novém kostele, působil zde až do srpna 1840. Kostel byl postaven z prostředků náboženského fondu, a to v obyčejném stylu se čtyřmi vitrážními okny od severu k jihu. Z hlediska stavebně historického jde o zděný, omítnutý objekt se zapuštěnou hranolovitou věží v průčelí, jednolodní obdélný půdorys s nevyděleným presbytářem; po levé straně se nachází sakristie se zvláštním vchodem. Do kostela patří i kaple s Božím hrobem na pravé straně od předsíně a schodiště na kruchtu a do věže. Před hlavním vchodem je kamenná podesta se třemi schodišťmi. Věž má štíhlou střechu ve tvaru jehlanu. Průčelí zdůrazňuje pásová rustika a toskánské pilastry; kříž na věži byl zhotoven kovářským mistrem Gustavem Ludwigem z Burkvízu, pravděpodobně příbuzným s prvním farářem Ignácem Ludwigem. Hlavní oltář a kazatelnu dal postavit neznámý patron náboženského fondu; vedlejší oltář nechal postavit Ondřej Peichl z Burkvízu.
Snad každý z farníků přispěl ke zvelebení „svého“ kostelíčku; o dobrodince tedy nebyla nouze. V roce 1901 byl interiér i exteriér rekonstruován: farář Johan Langer, který působil na farnosti od roku 1893 do 1909, nastavil nové parametry údržby. Venkovní omítka se zaskvěla novou, věž byla omítnuta a vnitřní stěny zdobily vznešené malby olomouckého malíře Gustava Přečka a akademického malíře z Mnichova Jiřího Schmidta, kteří restaurovali obrazy, sochy i oba oltáře. Na jedné z nástěnných maleb zůstala iniciály GS 1901.
Další významnou etapou byla činnost spolků spojených s kostelem. V roce 1898 byl u farního kostela založen spolek Parament, který měl 60 členů a pečoval o bohoslužebná roucha a kostelní prádlo, aby bylo s „větším dílem obnoveno a rozmnoženo“. V roce 1902 byl založen při kostele spolek sv. Terezie, jeho prezidentkou byla Marie Wenzelidesová. Měl asi 100 členů a staral se o čistotu a výzdobu chrámu, pořádal každoroční slavnost a získané prostředky sloužily k pořízení nových svícínů, koberců a dalších potřeb.
První kostelní varhany byly pořízeny v roce 1862 díky práci místního faráře Josefa Klementa (působil 1859-1868). Před první světovou válkou vznikl kostelní sbor; výrazný podíl na tom měli varhanice Anežka Sedláčková a její sestry, které zpívaly české texty i latinu.
První světová válka zasáhla i do duchovního života farníků; ze sakrálních prostor bylo odebráno 14 mosazných svícnů, velký zvon (260 kg) a menší zvon (30 kg) a další věci. V souvislosti s konflikty došlo i k bombardování; během války spadl do kostela bomba. Po válce bylo nutné obnovovat zničené záznamy a majetek; v roce 1942 museli farníci opakovaně sledovat odvelení dvou největších zvonů pro válečné účely (jen menší „umíráček“ zůstal). Dne 15. října 1925 nastoupil farář Emanuel Škrobánek, který po nástupu na farnost v Linhartovech pomohl vrátit dva zvony a v roce 1928 byla na kostele instalována nová varhanová aparatura od firmy Rieger ze Krnova, s dvěma manuály a 17 rejstříky; modernizaci zajišťovala kusou činností při získávání prostředků pro rekonstrukci a sbor spolu s hudebníky a hereckými nadšenci z okolních obcí.
V roce 1928 zazněly varhany poprvé při svěcení 27. května; prvními klávesami se mistrně dotýkala Zdeňka Menzelová, neteř faráře Škrobánka. Jubilejní oslavy 100 let vysvěcení kostela znamenaly pro celé společenství značný svátek a přípravy trvaly dlouho. I nadále zůstává významná role faráře Škrobánka; mezi jeho zásluhy patří mimo jiné zbourání márnice v roce 1926, vyhloubení studně, stavba nové márnice v roce 1928, pořízení nové kněžské roucha a dlažby, instalace věžních hodin, renovace celého kostela a fary, pořízení vitráží a dalších detailů, a to v letech 1926-1935.
V roce 1938 až 1945 byla období války velmi smutná; v roce 1942 došlo ke stáhnutí dvou největších zvonů a na velkém zvonu byla vyražena nápis „Z těžké doby pocházím a k modlitbě volám“. Po skončení války se farář vrátil a v roce 1946 byl jmenován správcem krnovského děkanátu a o Vánocích téhož roku skutečným děkanem; tuto funkci vykonával až do své smrti v roce 1955. Po nástupu komunistického režimu v roce 1948 došlo k postupnému oslabení náboženského života a ztrátě návštěvnosti; mnoho let nebylo možné provádět rozsáhlejší opravy kvůli nedostatku peněz, církevní tajemník a památkové péče se zapojily do „ochrany“ kulturního dědictví, čímž byly zničeny či zničeny některé kostely regionu. Obnovení nastalo až v 90. letech, kdy začaly práce na opravě střechy, omítky, restaurování nástěnných maleb a vitráží; všechny firmy a osoby, které se podílely na generální opravě, postupovaly profesionálně.
V posledních letech je kostel opět v plném provozu, dochovaly se původní malby a vitráže i další historické prvky; v 90. letech proběhla rozsáhlá rekonstrukce a restaurování, které opět podpořily povědomí o kulturní hodnotě a duchovní důležitosti tohoto chrámu.
Průčelí a věž kostela s typickou empírovou střechou a rustikou.
Krátký záznam popisu hlavních architektonických prvků a historických událostí spojených s kostelem.
- Pravěk stavby a její empírový sloh
- Podrobný popis půdorysu a konstrukce
- Historické rekonstrukce a významní donátoři
- Válečné ztráty a obnova po 90. letech