František Tomášek se zrodil v Moravské Huzové a během svého života prošel cestou, která ho dovedla k titulům a postům, jež mu umožnily stát se klíčovou postavou boje za náboženskou svobodu a lidská práva v Československu.
Na biskupa byl vysvěcen roku 1949, vzhledem k obavám církve z nastupujícího komunistického režimu již tajně. Ani to ale nezabránilo jeho perzekuci: v červenci 1951 byl zatčen a internován v bývalém premonstrátském klášteře v Želivě, z něhož komunisté vybudovali koncentrační tábor pro kněze. V těžkých podmínkách tu prožil téměř tři roky. V květnu 1954 byl ale propuštěn, a překvapivě se mohl dokonce vrátit do duchovní správy.
„Podepsal spolupráci se Státní bezpečností. Zřejmě to byla výměna za to, aby mohl veřejně působit.“ Nevíme nic o intenzitě nátlaku ze strany tajné policie, která si ho jakožto člověka pověstného svou dobrotou vybrala jako vhodný objekt manipulace. Ani nevíme, jestli nějaká spolupráce skutečně proběhla. Jeho svazek byl zničen stejně jako řada dalších ‚objektových svazků‘, které na něj byly vedeny. Ale nebyl nijak aktivním spolupracovníkem, “ dodává historik Jaroslav Šebek.
V dalších létech působil jako farář ve vesnici Moravská Huzová a podle Šebka se pravděpodobně snažil spolupráci s StB přerušit. V roce 1962 se zúčastnil Druhého vatikánského koncilu jako jedním z mála českých biskupů povolených komunistickým režimem; na koncil odcestoval se třemi slovenskými kolegy a suitou státem dosazených kněží.
Po smrti pražského arcibiskupa Josefa Berana byl Tomášek administrátorem pražské arcidiecéze a během následujících let jej komunisté využívali jako prostředníka mezi církví a státem. Dosazení Tomáška mělo tlumit mezinárodní kritiku vůči nesvobodě církve, ale zároveň očekávali, že bude „trojským koněm“, který pomůže církvi se zevnitř rozložit. Měli ovšem i opozici mezi lidmi, kteří ho vnímali jako prorežimního biskupa. “
V době Pražského jara se Tomášek bezprostředně postavil za změny, které by vedly k větší nezávislosti církve; 20. března 1968 vydal provolání k duchovenstvu, v němž zkritizoval dosavadní vývoj a žádal náboženskou svobodu. O měsíc později rezignovalo vedení Mírového hnutí katolického duchovenstva. Avšak sovětská okupace a normalizace opět zavřely prostor pro autonomii a Tomášek se stáhl do opatrného postoje. “
Během let 70. a 80. Tomášek čelil tlakům a zároveň nacházel podporu u lidí z podzemní církve. Na přelomu 70. a 80. let vznikla „podzemní církev“ kolem trojice Josef Zvěřina, Oto Mádr a Tomáš Halík; oni mu pomáhali připravovat materiály a kázání, a jejich setkání byla vedena v soukromých bytech s cílem projednávat strategii církevního odporu vůči režimu. Výsledky jejich práce předávali přímo kardinálu Tomášškovi. “
V roce 1978 usedl na papežský stolec Jan Pavel II., který změnil tón papežství vůči východní Evropě a postupně tlačil na posílení svobody v církvi. V roce 1982 podepsal dekret Quidam episcopi, jenž zakazoval účast kněží v sdruženích sledujících politické cíle, a Tomášek na něj reagoval tím, že po kněžích požadoval opuštění podobných hnutí, včetně Pacem in terris. To vedlo k oslabení vlivu těchto skupin v čase normalizace. “
Na konci 70. a v 80. letech vznikly kontakty s podzemními kruhy, které Tomášek zvláště ocenil a ke kterým se obracel. „On už na ten svůj obrat neměl fyzické síly,“ vzpomíná Tomáš Halík a dodává, že spolu s ním vznikla tzv. štab podzemní církve. Výsledky jednání tehdy nejčastěji předávali Zvěřina, Mádr nebo Halík a připravovali kardinálu materiály a kázání. “
Symbol odporu a kanonizace Anežky České
Desetiletí duchovní obnovy národa, kterou v 87. roce vyhlásil Tomášek, a podpora petice Augustina Navrátila požadující náboženskou svobodu v následujícím roce znamenaly výrazný posun v jeho postoje. Kanonizace Anežky České v roce 1989 byla konfrontací s komunistickým režimem a stala se předzvěstí sametové revoluce. Deset tisíc poutníků z Československa dorazilo do Vatikánu a arcibiskup Tomášek se po svém návratu do Prahy 20. listopadu 1989 vyjádřil v Poselství, kde vyzval k nenásilí a svobodě víry jako nedělitelné součásti lidských práv. “
Ve studénčanském rodáku a jeho rodném domě se nadále řeší budoucí využití, a to i jako možný domov pro seniory; soustředění se okolo Základní školy ve Studénce změněné na Základní školu Františka kardinála Tomáška Studénka, příspěvková organizace bylo schváleno radou města v souvislosti s 120. narozeninami Františka Tomáška. Zprvu byl rodný dům hodnocen jako historický objekt a v současnosti se řeší jeho budoucí využití po dokončení statického posouzení. “
Odkaz pro českou církev a společnost
František Tomášek se stal symbolem boje za náboženskou svobodu a lidská práva, jeho morální autorita byla oceněna nejvyššími církevními hodnostmi a jeho hlas se stal důležitým v období, kdy Česko a Slovensko bojují s diktaturou minulosti. Jeho služba a rozhodnutí, od odmítnutí chartistické konformnosti až po veřejné podpoření náboženské svobody a lidských práv, přispěly k formování české společnosti, která si váží svobody a důstojnosti každého člověka. “
Popis výstavy a doprovodné informace
Od 2. května do 31. května bude k dispozici výstava To byl František kardinál Tomášek v prostorách zámku ve Studénce. Návštěvníci budou moci poznat život Františka kardinála Tomáška prostřednictvím panelových textů a fotografií; poprvé budou zveřejněny artefakty spojené s jeho osobností, včetně předmětů historické a čestně dokladující jeho působení, korespondence a dalších dokumentů. Výstava bude zdarma.
