František Kysela byl český malíř, grafik, průmyslový a scénický výtvarník, jehož dílo působí jako součást národního dekorativismu s vlivy secese, lidového umění a později i kubismu. Jeho výpravná práce pro Národní divadlo, Městské divadlo na Královských Vinohradech a další scénické projekty dokumentují promyšlený a proměnlivý výtvarný jazyk, který se vyznačuje čistotou, linií a stylizací.
Životopis a kreativní kontext
Narodil se do kouřimské rodiny jako druhý ze sedmi dětí státního úředníka a krátce po narození se rodina kvůli otcově pracovnímu přeložení přestěhovala do Prahy. K. studoval na Karlínské reálce, po maturitě navštěvoval 1900-04 Uměleckoprůmyslovou školu (UMPRUM), nejprve základní třídu, později speciálku prof. K. V. Maška. 1904-05 byl zapsán na AVU u Hanuše Schwaigera, odtud se vrátil na UMPRUM, kde 1908 absolvoval. V roce 1913 nastoupil jako pedagog na UMPRUM, 1917 byl jmenován řádným profesorem a 1924-26 a 1930-32 působil jako rektor univerzity. Jeho ranou inspirací byla secese a později se v jeho dílech projevuje vliv kubismu a lidového a dekorativního umění.
Poté nastoupil studijní cesty do Německa, Francie, Itálie, Holandska a Anglie a po roční vojenské službě pracoval v tiskárně, kde se začal zajímat o grafickou úpravu knih a typografii. V 1914-39 navrhl pro Národní divadlo a další pražská a brněnská divadla celkem 41 výprav. V druhé polovině 20. let a v 30. letech se věnoval převážně pedagogické činnosti a rozvoji oboru užitého umění.
Scénický a kostýmní design: klíčové projekty
Jako výtvarník pro scénu Kysela prosazoval dekorativní a lyrické pojetí s výraznou orientací na národní tematiku. Při inscenaci Dykova Zmoudření Dona Quijota v Městském divadle Královských Vinohrad (1914) vytvořil trojdílné proscénium na úrovni portálového oblouku; jednota scény a minimalizace perspektivy byla zaměřena na to, aby většina dramatické akce probíhala na předscéně co nejblíže divákům. Do pozadí umístil jednoduchou náznakovou dekorací se symbolickými malbami a obrysy krajiny, spolu s ikonickým prvkem zlomeného antického sloupu znázorňující Quijotovo umírání.
Ve svých výpravách pro Smetanovy opery a pro další tituly 1920-1930 Kysela vytvářel výrazně dekorativní, stylově propracované opony a scénické prvky s národopisnými a historizujícími motivy. V Prodané nevěstě, Hubičce, Tajemství, Čertově stěně a Libuši byly opony a interiérové detaily navrženy tak, aby odpovídaly barvovým náladám jednotlivých kusů (zlaté tóny pro Libuši, podzimní tóny pro Tajemství, atd.).
V libovolně střídajících se projektech Dvořákových a Smetanových oper Kysela pracoval s horizontálním a vertikálním rozčleněním jeviště - hlavní akce na středovém prostoru, doplňující lyrické výjevy a konfliktní scény. Půdorys se snažil vyčlenit střed pro hlavní akci a v jednotlivých obrazech preferoval náznakovost a náladové prostředí. V některých kusech, jako byl Libuše z roku 1924, se objevuje velký strom ve středové scéně s doprovodem dřevěných sloupů a sena, což ilustruje Přemyslův statek a vztah postav k prostředí.
Kyselovy kostýmy vystihovaly základní povahový rys postavy a sociální rozdílnost. Inspirace vycházela z etnografické podoby kroje a prostřednictvím kostýmu mohla být vyjádřena osobnost a charakter postavy. V jeho divadelní tvorbě se zrcadlí postupný vývoj od ornamentalismu a dekorativismu k jednoduché malířské lidovosti a k promyšlenému koncipování výtvarných prvků v souladu s režijním záměrem.
Další působení a vliv
Ve třicátých letech se Kysela soustředil na pedagogickou činnost, zaváděl studium mozaikářství a ovlivnil řadu pedagogů a studentů, včetně Josef Skupa, Ladislav Sutnar a Karla Svolinského. Jeho práce na interiérech kavárny Arco, na výmalbách interiérů a na mozaikách i vitrážích byla často realizována ve spolupráci s architekty Pavlem Janákem a Josefem Gočárem. Jeho soubor osmi gobelínů Řemesla (Paříž, 1925) patří mezi vrcholná díla; vyráběl také šperky, dekor předmětů a textilie, gobelíny a vitráže, jejichž účinek patřil k charakteristickému simbolickému a dekorativnímu jazyku jeho tvorby.
Jeho divadelní práce zůstaly významné i po 20. letech, kdy pokračoval s projekty pro Národní divadlo a dále pro opery a hudební inscenace Ostrčilova a Pujmanova režijního kruhu. Hlavními prvky jeho scénografií byla vždy barva, tvar a geometrická čistota, s důrazem na podporu režijního záměru a na vizuální čitelnost.
Důležitá fakta a vzory
- Aktivně působil v období národního dekorativismu s vlivy secese a lidového umění.
- Vypracoval kostýmní typy vycházející z etnografické podoby kroje.
- Jeho výpravy pro opery a divadla bývaly výrazně dekorativní a koloristicky promyšlené.
- Ve scénografii preferoval prostorové čtení s důrazem na hlavní akci a náladové prostředí.
- V 30. letech přešel k stylizovanější malířské řeči a k národnostním prvkům zobrazeným v podobě domácí krajiny a vesnické scenérie.
Divadlo Spektákl: Zmoudření dona Quijota
Seznam významných výprav a kolaborací
Výpravy (scény a kostýmy) Národní divadlo: Tajemství - 1922; Hubička, Prodaná nevěsta, Dvě vdovy - 1923; Dalibor, Čertova stěna, Braniboři v Čechách, Viola, Libuše - 1924; Smetana: Libuše - 1938; Dvořák: Jakobín - 1927; Škroup: Dráteník a Tyl: Chudý kejklíř - 1926; Foerster: Nepřemožení - 1929; Smetana: Prodaná nevěsta - 1934; Ostrčil: Honzovo království - 1935; Foerster: Bloud - 1936; Mozart: Kouzelná flétna - 1932.
Státní konzervatoř hudby Praha: Vlasty skon - 1929; Libušin sňatek - 1934.
Městské divadlo Královských Vinohrad: Zmoudření Dona Quijota - 1914.
Kysela byl také významným spoluzakladatelem a členem uměleckých sdružení a působil na výtvarném poli i mimo divadelní praxi. Mezi jeho významné spolupráce patřili architekti Jan Kotěra, spolupráce na výmalbě interiérů kavárny Arco a projekty spojené s výstavou dekorativního umění v Paříži (1925).
Odkazy na období a vlivy
V jeho díle se odráží vývoj od secese k novým výrazovým prostředkům a k lidovému ornamentu, s důrazem na jednoduchost a čistotu tvarů. Postupem času se jeho jevištní řešení posouvalo od dekorativismu k malířské stylizaci a k zobrazování české lidové reality skrze scénu a kostým.