Slýchal jsem, že v nebi budeme zpívat Bohu chvalozpěvy, ale taková představa mi dříve připadala děsivá. Jednak jsem dlouho nevěděl, jak v Boha chválit, jednak neumím zpívat. Zato se rád dívám kolem sebe a žasnu nad krásou světa. Ať už jde o krásu západů Slunce, květin, ptáků nebo třeba o krásu letů na Měsíc, o krásu železnice, programování na počítači atd. Toto všechno ke mně ve svůj čas moc promlouvalo a vedlo mě k radosti a po čase i k chvále Boha.
Níže jsou zveřejněné fotografie od čtenářů, kteří přijali naši výzvu podělit se o svůj pohled na krásu. Děkujeme všem, kteří se zapojili (foto bylo možné zasílat do ...). Světlo může být - a díky Bohu často bývá - už v tunelu. Nedělě Vzkříšení, kříž na Žuráni / Karel P.
Fotografie přírody z procházky v lese s dětmi ukazují, že krása světa bývá i v jednoduchosti každodenního okamžiku. Fotografie z Českého Středohoří nebo z Vysočiny připomínají, že krása kolem nás vydává svědectví o Boží tvořivosti. Předáváme tak to, co nám Bůh daroval, a sdílíme radost z těchto zázraků s druhými.
Tyto texty spojují zevnění světa s hloubkou duchovní zkušenosti. Zvláštní důraz kladou na to, že krása je obecně vnímána různě, a že sdílení pohledů může vést k radosti a povzbuzení dalších. Bůh každého z nás stvořil z radosti a pro Radost. Každého!
Kráľovská krása Boha a stvoření podle Písma
„Každé stvoření chválí Hospodina“ - verše, které se objevují v pěkné řadě citací, připomínají, že krása světa má svůj původ v Božím díle. Hospodinovo dílo je popsáno jako něco, co vyzařuje moudrost a krásu, a co má svůj řád v čase a prostoru. Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. On učinil nebesa i zemi, vymezil jejich hranice a dal stvoření k sobě vázaný smysl.
Vztah člověka a stvoření je neoddělitelný od chvály: „Hospodinova chvála ať z úst mi zní, jeho svaté jméno ať chválí každý smrtelník navždy, navěky!“ Ať všechna stvoření slaví, ať ti dobrořečí věrní tví. Tvé království vládne nad všemi věky, tvé panování nad všemi pokoleními!
Většina veršů zmiňuje, že Boží dílo je „krásné“ a že krása má hluboký dopad na lidskou duši. Když člověk uvažuje o stvoření, vidí se mu promluva, která vede k chvále a k touze poznat, proč vše bylo stvořeno. „Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.“
Intimní rozměr krasy: vnitřní krása nadčasová
Podle biblických autorů není krása založena pouze na vnějších znacích, ale na tom, co je skryto v srdci. „Nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné.“ Vnitřní krása se tak nevytrácí s časem a může růst, i když se mění vnější podoba člověka. Biblia vybízí k zaměření na to, kdo jsme uvnitř, a na to, jaký je náš „utajený člověk srdce“.
Rovněž se upozorňuje na to, že obraz člověka je jen částečný; jedním z největších rizik dnešních médií je kladení nadměrného důrazu na vnější vzhled. Bible varuje před sloučením partnerských a společenských očekávání s tím, co se týká pouze vzhledu. Skromnost a duch míru jsou prostředky, jak se vyvarovat nebezpečí, že lidská hodnota bude určována jen zevnějším dojmem.
Modlitba, činy a mystika v dough svědectví
Článek zdůrazňuje, že modlitba není jen formalita, ale klíčový způsob, jak se dívat na svět jinak - „kontemplace“ a „pozdvižení kontemplativní“, kdy člověk objevuje božskou přítomnost ve svém činu. Svatý Augustin uvádí, že duchovní cesta vyžaduje činnost a přítomnost Boha v každém okamžiku. Modlitba a činy svého života se stávají jedním celkem - „miluj Boha vším, co děláš a co jsi“.
Blondelova intuice vyjadřuje, že každý čin je způsobem, jak objevit sám sebe a Boha v sobě. Tímto způsobem je možné chápat milost jako aktivní a vyžadující vášeň, nikoliv pasivní přijímání. „Jsi-li v současnosti aktivní, tvůj čin může být prostředkem k poznání Božího díla v tobě.“
Diskuze související s mystikou a modlitbou ukazuje, že setkání s Bohem není jen teoretické, ale konkrétní: je to prožitek, kdy se Bůh dává a člověk odpovídá svým činem. Mluví se také o tom, že „miluji Boha díky tomu, že se mi dává“, a že „Jsem, protože Ty se dáváš“ - tedy že Boží svrchovaná působnost se projevuje v našem zápalu pro Krista a v naší touze po světle, které On sám nabízí.
V závěru textu se zvažuje Blondelova metoda imanence: způsob, jak být otevřený božské přítomnosti v každém okamžiku života a činu. Diskutované jsou i historické vzpomínky na léta služeb, modlitbu a experienci komunitního života, které ilustrují, jak se mystika a praktická víra prolínají v každodenním konání.
Praktické citace a biblické odkazy
Četné pasáže z Písma (Žalmy, Izaiáš, Genesis, Jób, Matouš, Skutky) ilustrují, že stvoření svědčí o Bohu: jeho dílo je krásné, jeho slovo tvoří svět, a vše má svůj čas a řád. „Tráva uschne, květ zvadne, ale slovo našeho Boha vydrží navěky.“ Ať tedy lidské oči doufají v Boží velikost a chválu vyjadřují každý den.
„Nech všetko stvorenie chváli Hospodina!“ Ať svítí světla na nebeské oblohé a osvěcují zemi; ať všechno, co dýchá, chválí Hospodina. Všechny zástupy nebes, svatí andělé, hvězdy, měsíc a slunce, ať zpívají chválu Pánu. Boží dílo je krásné a dokončené ve všech detailech; člověk jen zřetelem víry může poznat, že vše vzniklo z Boží vůle a pro Jeho slávu.
Creation | The Bible Alive (Animated Bible Stories)
Na konci vyjadřujeme optimistickou víru, že krása světa je pozvánkou k takovému poznání, které vede k radosti v Bohu. Každá fotografie, každé slovo a každé dílo lidské činnosti může být chvalozpěvem Bohu, pokud v něm je ukryt ten skrytý humanistický i duchovní rozměr, který umožňuje Živému Bohu mluvit skrze stvoření a člověka.