Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu.
Aby čtenář zvládl množství textu, je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk končí u královských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti. Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům. Motivace sama o sobě nestačí; potřebná je pevná opěrná struktura a právě k tomu má sloužit kniha. Člověk má mít plán a přehled, jak ho plní. A ještě třetí faktor: povzbuzení ostatních, kteří také čtou. Společenství má sílu motoru pro čtení Písma.
Ve farnosti existuje společenství, které se schází jednou týdně a vytyčilo si cíl přečíst Písmo během sedmi let… a úspěšně. Úskalí při četbě zahrnují amorálné příběhy Starého zákona o vraždách, podvodech, jak dosáhnout potomka a zdlouhavé rodomeny. Bez výkladu zůstává text jen literou. U proroků je zase obtížné číst bez historického pozadí; s tím se člověk ztrácí. Nejlepší je mít po ruce dobrý výklad nebo alespoň úvod, aby čtenář věděl, ke komu prorok promlouvá a v jakém kontextu.
Další obtíží při čtení je odlišný biblický slovník. Slovo „spravedlnost“ může vypadat jasně, ale pro porozumění biblickému jazyku slouží slovníky a výklady. Lidé často sami podceňují potíže v textech, myslí si, že rozumí, i když tomu tak není. Při čtení může být problémem i situace, kdy lidé chodí do kostela a slyší výklad ve formě aktualizace, spíše než přímé slovo Písma.
Jak tedy postupovat při čtení? Mělo by se začít s porozuměním samotnému textu a kontextu: co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Následuje druhý krok: co to znamená pro nás. Je to náročné, ale ve společenství či biblické hodině je prostor pro takové zamyšlení. Není nebezpečné číst Písmo samostatně, ale historicky a teologicky se ukazuje, že nejlepší je číst ve společenství, s více překlady a výkladem.
Aktualizace textu se může jevit jako nutná. Katolická církev dříve chránila Písmo poznámkami a výkladem, ale druhý vatikánský koncil ukázal, že Písmo patří všem do ruky a že má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideál je číst Písmo ve společenství, ale i samostatné čtení může být obohacující, pokud je doprovázeno modlitbou a rozumem.
Nejlepší je mít více překladů a porovnávat: liturgický překlad je čtivý, ale u Pavla méně přesný; ekumenický překlad bývá přesnější, avšak archaický; Jeruzalémská Bible má poznámky a úvody, což je plus; nový překlad pro 21. století používá živý jazyk, avšak hlavní autor nebyl biblista. Krátce: porovnávat překlady pomáhá, ale vyžaduje to úsilí.
Pro začátek lze doporučit číst Nový zákon od Matouše, Lukáše, Jana, nebo jednodušší texty z Pavlovy školy (Efezanům, Filipsům, Korintům, Janovy listy) a ze Starého zákona žalmy a mudroslovnou literaturu (Přísloví, Sirachovec, Moudrost). Anebo začít podle liturgie; ty texty jsou silné a relativně srozumitelné, a díky čtení vnímají posluchači jejich sílu.
Kromě samotného textu je důležitá i jeho komunita a šíření skrze kázání. Viditelné je, že spolu s ním čte miliony lidí po světě; nejste tedy sami. Existují části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, a jiné, které tolik ne. Velepíseň a Píseň písní lze chápat jako oslavování lásky či vztahu člověka s Bohem; ale tento druh duchovního výkladu je třeba brát s zdravou skepsí, protože ne všechny pasáže jsou snadno vykládatelné.
Další důležité oblasti se týkají významu Bible mezi nevěřícími. Rozumné je nabídnout čítanku, protože úplné přečtení Bible bývá obtížné pro věřící i pro člověka bez víry. Evangelium je zvěst o Bohu, který miluje člověka a nabízí mu život v plnosti; toto zvěstování bývá někdy řečeno různými redaktory, každý s jinou cílovou skupinou.
Text přináší i konkrétní otázky: Jak nahlížet na nutnost aktualizace textu? Jaké jsou výhody čtení s více překlady? Jak se díváme na roli církve a interpretace při výkladu Písma? Přesvědčení, že Bible je dokonalá a že je slovo Boží, se opírá o to, že samotné texty a jejich výklady mohou vést k pochopení Boží vůle a plného života ve víře.
Rozšíření: historický kontext Bible kralické a její význam pro českou víru
Bible kralická vznikla díky Janu Blahoslavovi (1523-1571), který do Ivančic připravil překlad Nového zákona; jeho práce dokládá respekt k tradici a orientaci na řeckou předlohu. Po Blahoslavově smrti pokračoval Ondřej Štefan a vznikla skupina duchovních, která doplnila původní překlad o rozsáhlý komentář a jazykové poznámky. První svazek obsahující pět knih Mojžíšových vyšel v letech 1564 a 1568 v Ivančicích; následně byl celý starý i nový zákon dokončen. Bible kralická se rychle stala liturgickým textem a výrazně formovala český jazyk; v 18. století byla důležitým inspiračním zdrojem lexikální složky děl jezuitů a její vliv se projevil i na rekatolizačním území.
V době národního obrození se kralická bible stala vzorem pro jazykovou reformu; na Slovensku však bibličtina zůstala spíše liturgickým jazykem. V 19. století vyvstaly snahy o revizi textu, ale tato snaha nebyla plně prosazena. V 20. století patřila Bible kralická k předmětu vědeckého zájmu; byly vydány faksimile a vznikla Památník Bible kralické, muzeum kralického překladu. Dnes je Bible kralická jedním z nejdochovanějších bratrských tisků a historicky významným zdrojem pro formování moderní češtiny.
Závěrečné poznámky k interpretaci a praxi čtení
V době, kdy čtenář rozvíjí svoje čtecí návyky, je užitečné připomenout, že neomylnost Bible neznamená, že máme přestat používat rozum; naopak existuje povinnost studovat slovo (2 Tim 2:15) a uznávat, že v Bibli mohou být obtížné pasáže a rozdílné interpretace. Vydání: 2013/39 v textu ukazuje, že doktrína o neomylnosti Bible vyžaduje vyváženost mezi textem, tradicí a zkušeností. Právě tato kombinace umožňuje čtenáři vést dialog s textem a uvědomit si, že Bible je pro víru a život důležitým pravidlem, nikoli jen sbírkou výroků.
Evangelium Ježíše Krista bylo sepráno čtyřmi redaktory (Matouš, Marek, Lukáš, Jan) a každé evangelium bylo zaměřeno na jinou cílovou skupinu. Evangelium jako dobrá zpráva ukazuje Boží lásku a nabídku života v plnosti; zjevení Božího Slova pokračuje skrze tradici a historický výklad.
Identifying the Four Evangelists
Na závěr lze uvést, že čtení Písma by mělo probíhat ve společenství, s otevřeným srdcem a ochotou porovnávat překlady, aby čtenář získal co nejkomplexnější obraz Božího slova pro svůj život a pro jeho působení v církvi i společnosti.
tags: #frazeologismus #bible #miru