Muzu mit jako krestan tetovani nebo piercing? Pro mne je to ciste esteticka zalezitost. V dnešní době se mnoho lidí nechává tetovat (podle některých průzkumů až 30% evropské mládeže). Jde o módní trend a lidé berou tetování jako ozdobu, nebo tím chtějí vyjádřit, že si se svým tělem mohou dělat, co sami chtějí. Mládež tak často vyjadřuje svůj adolescentní vzdor. Tetování pro člověka může být také určitým způsobem, jak zvládnout složitý vztah s vlastním tělem. Tělo se v tu chvíli pro mladého člověka stává jakýmsi „vypravěčem“ toho, co nedokáže vyjádřit slovy. Faktem zůstává, že tetování bývá mnohdy spojováno s životním stylem, který není formován křesťanskou vírou, mnohdy naopak se stylem stojícím ke křesťanství v protikladu. Opakované tetování může být také obsedantním projevem a ve výsledku často nejsem spokojen, nebo v nadměrném množství může být projevem sebepoškozování - které je reakcí na nesnesitelnou psychickou bolest. Jako takové může mít vliv na utváření identity člověka. Nebezpečí se skrývá ve vytváření určité, někdy patologické, vazby s komunitou stejně tetovaných. Tolerantní přístup respektuje tetování, pokud nezobrazuje temné, apokalyptické motivy, nesrozumitelné obrazy, písmo, symboly nebo cokoli, co je nedůstojné lidské osoby. Biblický zákaz tetování na základě starozákonního textu: „Nebudete svá těla zjizvovat pro mrtvého ani si dělat nějaké tetování. Já jsem Hospodin“ z knihy Leviticus 19. kap.,28 chápe v jeho historicko-k kulturním kontextu s tím, že dříve mělo tetování náboženský význam. Okolní národy měly totiž ve zvyku si na kůži tetovat jména nebo symboly svých bohů, a tím dávat najevo, komu patří. Na druhou stranu se setkáváme s názory na opačné straně spektra - tedy s kategoricky odmítavými. Ty vycházejí především z varování exorcistů, lidí sloužících modlitbou za rozvázání z moci Zlého. Ti varují, že za tím, co někteří lidé označují za druh umění a jiní za hyzdění těla, se může skrývat ještě cosi znepokojivějšího. Určité tetování se podle nich může stát branou pro vstup Zlého. Při modlitbách exorcisté narážejí na obtíže, když mají pracovat s potetovanými osobami. Při modlitbách člověka části těla potetované určitými symboly např. silně pálí. I když máme pocit, že v 21. století se jedná pouze o estetickou věc, ze své zkušenosti hovoří o provázanosti s duchovním světem. Mnohdy je problém v tom, že symbolice obrázků ani nerozumíme, bereme je jako pouhou dekoraci. Ve skutečnosti mohou mít ale duchovní pozadí. Pokud hledáme křesťanský postoj, měli bychom si uvědomit, že „ nejde přece o to mít vytetovány na těle zbožné věci, ale mít zbožné srdce a čistou duši, mít v pořádku vztahy. To, že neseme v sobě obraz Boží, je záležitost vnitřní. Tělo je pro křesťana chrámem Ducha svatého, proto mu náleží úcta a věřící ho nemá právo ničit, mrzačit ani zohyzďovat (srov. V dnešní moderní církvi probíhá mnoho diskuzí ohledně povolení tetování a piercingu. Argumentace často začíná příkazem uvedeným v Leviticu 19,28: „Nedělejte si na těle smuteční jizvy ani žádné tetování. Kniha Leviticus je v podstatě databází více než šesti set přikázání, která Bůh dal Izraelcům, když se připravovali vstoupit do zaslíbené země. Ale v Bibli existovaly mnohé zákony, které byly více než duchovní zaměřeny na civilní a kulturní život. Některé z těchto zákonů zahrnovaly zákony o otrocích, omezeních ve stravování atd. Abychom věděli, zda se daný zákon vztahuje nebo ne, musíme v první řadě pochopit, proč byl takový zákon dáván. Bůh zakázal tetování a piercing jako prostředek k oddělení lidí od pohanských kmenů, které používaly tyto praktiky k uctívání svých bohů. Bůh zakázal tetování a piercing ne kvůli aktu samému, ale kvůli jeho duchovnímu pozadí. Nový zákon nikde nezmiňuje téma tetování a piercingů a někteří to považují za signál, že už to není zakázáno. Ale důležité je srdce, proč děláme to, co děláme. Ježíš shrnul všechny příkazy do jednoho - „Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí. Pro Boha není důležité, co děláte, ale proč děláte to, co děláte. Můžete se zdržet tetování nebo si je udělat z nesprávných důvodů. Navíc pro Boha není důležitý vnější vzhled, ale vnitřní charakter. V 1 Petrově 3,3-4 se říká: „Vaše krása nespočívá ve vnějších věcech - v okázalých účesech, zlatých špercích a nádherných šatech - ale ve vašem srdci. Líbí se vám tento článek? V Bibli je o tetování jen jedna zmínka, a to ve 3. Mojžíšově 19:28, kde se říká: „Nebudete si na sobě dělat tetování.“ Bůh dal tento zákaz Izraelitům a tím je odlišil od okolních národů, které měly ve zvyku si na kůži tetovat jména nebo symboly svých bohů. (5. „Ženy ať se ... zdobí skromně.“ (1. Timoteovi 2:9, Jeruzalémská bible) Tato zásada platí jak na ženy, tak na muže. Někteří chtějí tetováním vyjádřit svou identitu nebo dát najevo nezávislost a jiní se nechají tetovat, aby si dokázali, že si se svým tělem mohou dělat, co chtějí. Bible však křesťany vybízí: „[Předkládejte] svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako posvátnou službu se svou silou rozumu.“ (Římanům 12:1) Svou „sílu rozumu“ použijte k tomu, abyste si uvědomili, proč vlastně o tetování stojíte. Pokud je to kvůli tomu, že je to v módě, nebo chcete ukázat, že patříte k určité skupině lidí, pak pamatujte na to, že vaše pocity nemusí být tak trvalé, jako je tetování. Když prozkoumáte své pohnutky, pomůže vám to rozhodnout se moudře. „Plány pilného jistě vedou k výhodě, ale každý, kdo je ukvapený, jde jistě vstříc nouzi.“ (Přísloví 21:5) Rozhodnutí nechat si udělat tetování bývá často ukvapené, a přitom může mít dlouhodobý dopad na vztahy a možnost zaměstnání. Navíc odstranit tetování může být drahé a bolestivé. Přemýšlím o tetováním a vím, že mezi křesťany jsou na to různé názory. Někteří s tím nemají problém, jiní si myslí, že by se křesťan tetovat neměl. A co já? Co mi to přinese? Bible říká, že všechno je dovoleno, ale ne všechno prospívá. A to je pro mě důležité. Kladu si otázku, jestli mi tetování opravdu něco pozitivního do života přinese. Modlím se za to a snažím se pochopit, co mě k tomu vede. Chci se ujistit, že to nedělám pro to, abych na sebe strhával/a pozornost nebo vyvolával/a kontroverze. Je to pro mě forma uměleckého vyjádření? Vím, že Bůh vidí do mého srdce a bude soudit všechny mé činy. Proto se snažím v první řadě hledat Boží vedení. Věřím, že On mě povede po správné cestě a ochrání mě. I když se něco na první pohled zdá jednoduché a neškodné, vím, že každé rozhodnutí má dlouhodobé následky. Starý zákon přikazoval Izraelitům: „Nebudete svá těla zjizvovat pro mrtvého, ani si dělat nějaké tetování”. I když dnešní věřící nejsou pod Starým zákonem, existence zákonu proti tetování by nás měla vést k zamyšlení. V souvislosti s tetováním a piercingem je dobrým testem zodpovědět si otázku, zda upřímně a s čistým svědomím můžeme poprosit Boha, aby žehnal tuto aktivitu a použil si ji na své dobré účely. „Ať tedy jíte, či pijete, či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží”.
Historický a teologický kontext tetování
Ukotvení zákazů a pověry kolem tetování vychází z Leviticus 19,28: „Nebudete si na těle dělat tetování“. Bůh zakázal tetování a piercing jako prostředek k oddělení lidí od pohanských kmenů, které používaly tyto praktiky k uctívání svých bohů. Bůh zakázal tetování a piercing ne kvůli aktu samému, ale kvůli jeho duchovnímu pozadí. Nový zákon nikde nezmiňuje téma tetování a piercingů a někteří to považují za signál, že už to není zakázáno. Ale důležité je srdce, proč děláme to, co děláme. Ježíš shrnul všechny příkazy do jednoho - „Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí. Pro Boha není důležité, co děláte, ale proč děláte to, co děláte. Můžete se zdržet tetování nebo si je udělat z nesprávných důvodů. Navíc pro Boha není důležitý vnější vzhled, ale vnitřní charakter.
V 1 Petrově 3,3-4 se říká: „Vaše krása nespočívá ve vnějších věcech - v okázalých účesech, zlatých špercích a nádherných šatech - ale ve vašem srdci. Bible však obsahuje jen jednu zmínku o tetování v 3. Mojžíšově 19:28: „Nebudete si na sobě dělat tetování.“ Bůh dal tento zákaz Izraelitům a tím je odlišil od okolních národů. Ženy ať se zdobí skromně (1. Timoteovi 2:9). Tato zásada platí pro obě pohlaví. Někteří chtějí tetováním vyjádřit identitu nebo nezávislost; jiní to dělají pro projev svobody těla. Bible vybízí: „Předkládejte svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako posvátnou službu se svou silou rozumu.“ (Římanům 12:1)
Ale 1 Korintským 6:19 připomíná: „tělo je chrámem Ducha svatého“. Tento princip vede k úvaze, zda tetování respektuje tuto úctu k Bohu a tělu jako chrámu. Starý zákon zůstal a jeho výklad se liší; většina moderních křesťanů neváže tetování na povinnost židovských zákonů, a Nový zákon tetování výslovně neodsuzuje.
Někteří křesťané spojují tetování s ezoterickými praktikami, pohanstvím či satanismem. Anton LaVey a jiné zdroje uvádějí, že tetování může být výrazem ducha či víry, ale skutečností zůstává, že samotné tetování křesťanství nepomůže. Tetováním křesťanských symbolů se nestává více křesťanem. Proto je důležité zvážit motivy a kontext, proč tetování děláme, a zda to odpovídá našim hodnotám.
Praktické otázky pro věřící
Mam na mysli jednak tetování s křesťanským motivem, ale zajímá mne i tetování obecně. Jak se k tomu mám postavit a jak reagovat na tuto otázku ve svém okolí? Máte zkušenost s působením zlého ducha v souvislosti s tetováním? Je pravda, že v Písmu svatém je o tetování výslovně zmínka jen na jednom místě ve Starém zákoně, Lv 19,28.
Pokud hledáme křesťanský postoj, měli bychom si uvědomit, že „nejde přece o to mít vytetovány na těle zbožné věci, ale mít zbožné srdce a čistou duši, mít v pořádku vztahy.“ To, že neseme v sobě obraz Boží, je záležitost vnitřní. Tělo je pro křesťana chrámem Ducha svatého, proto mu náleží úcta a věřící ho nemá právo ničit, mrzačit ani zohyzďovat. Tetování bývá spojováno s životním stylem, který není formován křesťanskou antropologií a úctou k lidskému tělu. Tetování často vede k závislosti a může být součástí pohanských či ezoterických praktik. Při modlitbě za osvobození se občas setkáváme s tím, že tetování drží démoni, kteří se snaží dotyčného ovládat. Záleželo i na tom, kdo tetování dělal, s jakým úmyslem a jaký symbol tetoval.
V 787. roce na Druhém nicejském koncilu byl tetování oficiálně zakázáno jako pohanský zvyk, a koncil rozlišil mezi uctíváním obrazů a zbožností. Tetování tedy nemusí být od Boha a Bůh to takto nezamýšlel, ani když jde o vytetování křesťanského symbolu. Jde spíš o to, mít zbožné srdce a čistou duši, mít v pořádku vztahy. Tělo je chrámem Ducha svatého a zaslouží si úctu. Proto se snažím hledat Boží vedení a rozhodovat se s rozumem, zda tetování prospívá mému životu a vztahům.
Máte-li dotaz, zda křesťan smí nechat si tetovat nebo ne, odpověď zní: rozhodnutí musí být osobní a promyšlené. Někdy tetování vyjadřuje víru, ale samotné tetování nečiní člověka lepším věřícím. Bible říká: „Můžete se zdržet tetování nebo si je udělat z nesprávných důvodů.“ A s ohledem na praktické důsledky, jako jsou vztahy a zaměstnání, stojí za zamyšlení, zda to skutečně přinese dlouhodobé dobro.
Chci se ujistit, že to nedělám pro to, abych na sebe strhával/a pozornost nebo vyvolával/a kontroverze. Modlím se za to a snažím se pochopit, co mě k tomu vede. Věřím, že On mě povede po správné cestě a ochrání mě. Bible říká, že všechno je dovoleno, ale ne všechno prospívá, a proto je důležité zvažovat motivy.
Obsahová shrnutí a praktické závěry
Námitky vůči tetování zahrnují obavy z duchovních souvislostí, mohou souviset s démonickou manipulací nebo s pohanskými praktikami. Je důležité, aby tělo bylo uctíváno jako Boží dílo a chrám Ducha svatého, a proto by mělo být respektováno a ne ničeno bez důvodu. Z biblického kontextu vyplývá, že otázka tetování má hlubší morální a duchovní dimenzi, kterou by si měl člověk promyslet ve světle svých motivů a vztahu k Bohu.
