Po okupaci Čech a Moravy v březnu 1939 se na našem území formovaly odbojové skupiny s cílem co nejvíce zkomplikovat život nacistickému režimu. Jednou z nejvýznamnějších byla skupina Obrana národa (ON), jejíž aktivitu dodnes připomínají odvážné činy jejích členů.
Skupina, kterou gestapo později označovalo krycím názvem Tři králové, si však sama říkala Tři muzikanti či Tři mušketýři a měli i svého imaginárního d’Artagnana. Hlavní jádro tvořili Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek, k nimž postupem času přibyl i radista František Peltán.
Historie a vznik trojice
Prvním členem byl uvážlivý a klidný Josef Balabán, který měl zkušenosti z bojů v první světové válce; v Rusku byl zajat, ale brzy se vrátil do dění díky vznikajícím československým legím. Po Mnichovské dohodě Balabán připravoval plány na vytvoření podzemní armády, která by efektivně operovala na okupovaném území.
Josef Mašín byl naopak velmi akční a impulzivní; v Rusku se dostal do zajetí a v letech 1916-1921 působil v československých legiích. Zúčastnil se bitev u Zborova a Bachmače a po nástupu okupace roku 1939 byl Mašín suspendován za neuposlechnutí rozkazu o kladení odporu.
Václav Morávek se vyznačoval zbožnou povahou a pečlivým výstupem, jeho vojenská kariéra se odehrávala nejprve u pěšího pluku v Terezíně, poté u dělostřelců v Olomouci a u jezdecké školy v Pardubicích. Předpokládané střety s okupanty ho zastihly v Olomouci, kde se spolu se svojí jednotkou připravoval na střet; zkusil pak přejít do Polska, ale neúspěšně.
František Peltán byl čtvrtým a nejmladším členem; nastoupil do leteckého pluku a vycvičen byl na radiotelegrafistu. Zpravodajské a sabotážní činnosti Tří králů měly klíčový význam pro exilovou vládu v Londýně, kterou podporovala radiová komunikace a kurýrní sítě.
Zpravodajská a sabotážní činnost
Odbojová skupina si vybudovala síť za pomoci železničářů a pošťáků, kteří pravidelně dodávali informace o důležitých továrnách a transferech zbraní, a zpravodajské zprávy byly odesílány exilové vládě ve Londýně. K tomu sloužily radiostanice Sparta I a Sparta II, obsluhované i Františkem Peltánem, a umožnily spojení s exilovou exilovou vládou.
Jednou z nejvýznamnějších činností bylo získávání a předávání informací o válečném průmyslu, rozmístění jednotek a náladách obyvatelstva. Kromě zpravodajské činnosti šlo i o sabotáže: v Berlíně byly umístěny dvě nálože, první u policejního ředitelství a druhá u ministerstva letectví, a v prosinci 1940 atak proti Himmlerovi se teprve nestihl dokončit kvůli časům železničního spojení.
Morávek se proslavil jako „modlící se střelec“ a Morávek, Mašín i Balabán uskutečnili i odvážný pokus o atentát na Heinricha Himmlera, který nebyl dokončen kvůli zpoždění vlaku. Mašín se, po atentátu na Heydricha, snažil o další útok, ale gestapo mu to nedovolilo a byl v červnu 1942 popraven; Morávek se stal obětí přepadení a byl zabit. Balabán zemřel v říjnu 1941 po krátkém boji s gestapem a byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka a později brigádního generála.
Život v ilegalitě a styl boje
Tři králové žili životem psanců, střídali se mezi konspiračními byty a ilegálními obchody s vysílačkami; gestapo je sledovalo skrze konspiraci a síť spolupracovníků a konfidentů, včetně Jaroslava Nachtmanna. Byl to způsob života plný nejistoty, kde každá maličkost mohla vést k zatčení; Přes to všechno si udržovali humor i sebevědomí, ostudu okupantů vyvolávaly i jejich dopisy a vydávání časopisu V boj, který byl cílem represí ze strany gestapa, a někdy i v něm byl obsah, který byl vydán v němčině.
Časopis V boj přinášel nejen zpravodajství, ale i satiru a karikatury cílené na nacistický režim; gestapo záhy ztrácel trpělivost a snažil se dešifrovat jeho obsah. Vysílačky Sparta I a II umožnily spojení s Londýnem a koordinaci s exilovou vládou; Tři králové, Balabán, Mašín a Morávek, se stali synonymem domácího odboje a ukazovali, že i v nepřátelském prostředí lze organizovat rozsáhlý zpravodajský a sabotážní systém.
Konci a odkaz
Balabán byl zatčen 22. dubna 1941 po krátké přestřelce a popraven 3. října 1941. Mašín byl zatčen 13. května 1941; byl popraven 30. června 1942 na Kobyliské střelnici po atentátu na Heydricha, když vyjádřil lítost, že Heydricha nemohl zabít sám. Morávek padl 21. března 1942; zasažen šesti ranami a na místě zemřel během snahy o záchranu spolubojovníka a útěku. Morávek byl později nazýván „modlícím střelcem“ a jeho osobní víra byla pro něj důležitá.
Po válce a nástupu komunismu se jména Tří králů smazala z veřejného života a historiografie; komunistický režim usiloval o vymazání jejich odkazu z učebnic, ale odkaz Tří králů žil v paměti společnosti a byl zpracován i v literatuře, televizi a hudbě. Dnes jsou považováni za jednu z nejvýznamnějších odbojových skupin protektorátu, a to i díky jejich odvaze, konspiračnímu know-how, zpravodajským sítím a sabotáži, která zasáhla i mimo území protektorátu.
O Třech králích se dnes mluví jako o Třech muzycích či Třech mušketýrech, ale jejich oficiální označení bylo Obrana národa. Jejich příběhy pokračují v pamětních deskách, pomnících a televizních zpracováních; zapsány jsou v kronikách československé protinacistické rezistence a jejich odkaz nadále inspiruje novou generaci bojovníků za svobodu.
