Ona je ta nejjasnější a nejskvělejší hvězda. A ta panna se jmenovala Maria, říká evangelista. Pohovořme si trochu i o tomto jménu, jež se prý překládá „hvězda mořská“ a velice případně se hodí pro Matku a Pannu Marii. Nanejvýš přiléhavě se totiž Maria přirovnává k hvězdě: neboť jako hvězda vysílá svůj paprsek bez vlastní újmy, tak Panna Maria bez porušení porodila Syna. Paprsek nezmenšil nikterak jas hvězdy, Syn nezmenšil neporušenost Panny. Maria je vznešená hvězda vyšlá z Jakuba, její paprsek osvětluje celý vesmír, její záře vysoko svítí na nebi, ba až do podsvětí proniká, ozařuje i zemi, a hřeje více duši než tělo, podporuje ctnosti a ničí neřesti. Ona je ta nejjasnější a nejskvělejší hvězda, zářící ctnostmi a svítící příkladem, a po zásluze byla povýšena nad toto velké a rozsáhlé moře. Každý, kdo víš, že ve vlnobití tohoto světa se spíše zmítáme uprostřed bouří a větrů, než kráčíme po pevné zemi, nespouštěj oči z této zářící hvězdy, nechceš-li, aby tě bouře pohltila. Opřou-li se do tebe vichry pokušení, narazíš-li na skaliska soužení, k hvězdě se dívej, Marii vzývej! Jsi-li zmítán vlnami pýchy nebo ctižádosti nebo nactiutrhačství nebo žárlivosti, k hvězdě se dívej, Marii vzývej! Otřásá-li loďkou tvé duše hněv, lakomství nebo svody těla, dívej se k Marii! Jsi-li poděšený velikostí svých hříchů, zmatený nečistým svědomím, přestrašený hrůzou před soudem a užuž tě pohlcuje hlubina zármutku a propast zoufalství, mysli na Marii! V nebezpečích, v úzkostech, v pochybnostech na Marii mysli, Marii vzývej! Stále ji měj na rtech, stále ji měj v srdci. Chceš-li, aby se za tebe přimlouvala, buď pamětliv příkladu, který dala svým životem. Následuješ-li ji, nezbloudíš, prosíš-li ji, neupadneš do zoufalství, myslíš-li na ni, nechybíš, drží-li tě, neklesneš, chrání-li tě, nemusíš se bát, vede-li tě, neunavíš se, je-li k tobě milostivá, dojdeš k cíli. A tak sám na sobě zakusíš, jak zaslouženě bylo řečeno: A ta panna se jmenovala Maria.
Historie a teologické souvislosti
Z homilií svatého Bernarda, opata, obsažených v pojednání „Chvály panenské Matky“ Ach, má milovaná Matko, tobě Pán svěřil tajemství svého království, tobě svěřil své tajemné tělo. Děkuji, že jsi mě volala mnohem dřív, než jsem vůbec dokázala pochopit, že se jedná o tvé volání. Nevím, co se mnou budeš chtít dělat dále. Pokládám za nezaslouženou milost, že sis mě vyvolila za svůj nástroj. Vložil na tebe své ruce a tvůj život zcela splynul s jeho životem. Pod křížem se Maria stala naší matkou. Její srdce bylo tak doširoka otevřené jako paže jejího Syna, který k sobě všechno přitáhl.
Tomáš Akvinský se teologickému pojednání o Ježíšově matce věnuje, ve srovnání s jinými tématy, spíše zdrženlivě a velmi střízlivě. Zastával výslovně názor, že teolog by se měl např. v mariánských tématech zdržet nauk, které nejsou doloženy žádnou autoritou, a neučit žádné nepodložené domněnky; naopak by měl učit jen to, co je pravdou naprosto jistou, jinak riskuje pohoršení. Mariologie vykrystalizovala jako samostatný teologický obor až několik století po Tomášově smrti. Tomáš o Panně Marii nikdy nenapsal žádné souhrnné pojednání, jaká se začala vyskytovat již v monastické teologii 11. až 12. století, takže jeho pohled na mariánská témata najdeme prakticky výlučně v rámci velkých teologických syntéz, vždy v souvislosti s jejím Synem, Ježíšem Kristem.
Panna Maria byla Bohem vyvolena, aby se stala matkou Boží. Proto není žádné pochybnosti, že Bůh ji k tomu svou milostí vhodně obdaroval, jak jí to také řekl anděl: „našla jsi milost u Boha, hle, počneš“ atd. Nebyla by však vhodnou matkou Boží, kdyby bývala nějak zhřešila. A protože čest rodičů přechází na děti, tak by se také naopak hanba matky přenesla na Syna. Bylo tomu ovšem i proto, že měla jedinečný vztah ke Kristu, protože od ní přijal tělo. V 2 Kor 6, 15 se praví: „Jaké má společenství Kristus s Beliálem?“ A tak i Boží Syn, který je „Boží Moudrostí“, v ní jedinečným způsobem přebýval, a to nejen v duši, ale v lůně. V Mdr 1, 4 se praví, že „do zlovolné duše Moudrost nevstoupí, ani nebude přebývat v těle podřízeném hříchům“.
Kritika a ekumenické pohledy
Mariánská zbožnost je zatížena různými předsudky. Nejlépe to symbolizuje stržený mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Před časem odhalil kardinál Vlk repliku zničené sochy na provizorním místě u Týnského chrámu a jak řekl, bude dlouho trvat, než předsudky zmizí a socha bude moci být odhalena tam, kde kdysi stála. Mnohé z kritiky mariánské zbožnosti lze ale považovat za oprávněné. Nekatolíkům jsou proti mysli procesí, jako bylo například putování sošky Panny Marie Fatimské po českých a moravských farnostech, nedostatek opory pro dogma o Neposkvrněném početí a Nanebevzetí v biblické tradici či úvahy o novém dogmatu: Panně Marii jako Spoluvykupitelce. Pro některé je návštěva Lurd, Fatimy či Medžugorje velkým osobním zážitkem a posilou na cestě víry, pro jiné je přehnaná mariánská úcta nepřijatelná a odvádějící od víry v Krista a v jeho jedinečnou cestu ke spáse. Mariánská zbožnost je stále jedním z kamenů úrazu na cestě k jednotě křesťanů.
Pro křesťany Panna Maria byla a je Bohorodičkou, které se prokazuje velká úcta, bolestná trpící matka pod křížem i prostá dívka z masa a kostí. Apokalypsa popisuje ženu oděnou sluncem, s měsícem pod nohami a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy, ženu které byla daná mocná orlí křídla, aby mohla uletět před drakem na poušť. Úmrtí Panny Marie, konec 17. stol. Je tento barvitý záznam popisem Nanebevzetí Panny Marie? Slavný teolog Hans-Urs von Balthasar o tom nepochybuje. Poušť je pro něho zaslíbená země, nebesa pro Marii i pro celou církev.
Pohled na současné diskuse o mariánské zbožnosti
Před časem jsem se pokusil o zpracování biblického pohledu na Marii, katolických dogmat, protestantské kritiky i o představení pravoslavného pohledu na Pannu Marii. Tato trojdílná práce (díl I. - Biblický exkurs a katolické učení o Panně Marii, díl II. - Protestantská kritika mariánské zbožnosti, díl III: - Pravoslavný pohled na Pannu Marii) byla koncipovaná ve snaze o nalezení společných bodů mariánské zbožnosti pro lepší porozumění věřících různých tradic. Zpracovávané téma je velice široké a je obtížné na několika stranách shrnout vše, co bylo o Marii napsáno a co je věřícím předkládáno k věření. Existuje jistě i jiný pohled na mariánskou zbožnost. Zaznamenal jsem i kritiku svých textu, jak ze strany protestantské, tak katolické. Přistup k Panně Marii vyjádřil pěkně kardinál Ratzinger: „Hlava musí přemýšlet jasně, ale srdce musí být schopno vřelého citu: úcta k Panně Marii vtiskuje víře plný lidský rozměr.“
V kontextu je důležité chápat, že Panna Maria byla Bohem vyvolena, aby se stala matkou Boží. Proto není žádné pochybnosti, že Bůh ji k tomu svou milostí vhodně obdaroval, jak jí to také řekl anděl. Maria je tedy nejen vzor víry, ale i mystérium proměňující svět skrze svůj souhlas s Božím plánem. Pojem srdce má podle Tomáše Špidlíka centrální místo v pravoslavné teologii a je jistě inspirativní jako protiklad „západního studeného rozumu“ i v otázkách spojených s mariánskou úctou. Měli bychom se ale vyhnout i nebezpečí sentimentalismu, který postrádá zdravé základy.
