Když Ježíš povolával své učedníky, řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí“ (Matouš 4:19). Později učedníci slyšeli jeho prohlášení, že vstane z mrtvých. Pak ho skutečně viděli živého. Ano, Bůh si použije tvé minulé zkušenosti, aby tě něco naučil, vždy tě ale povede dopředu, nikdy zpět. Když tě strach a nejistota donutí vrátit se do bezpečí toho, co znáš, dopadneš jako učedníci: „Té noci však nic neulovili“ (Jan 21:3).
Je tu ale dobrá zpráva, pokud tě Bůh povolal, jsi stále povolaný. Všimni si, jak je Ježíš oslovuje: „Děti, nemáte něco k jídlu?“ (Jan 21:5). Navzdory svému slabému výkonu jsi pořád vykoupené Boží dítě. A dále jim říká: „‚Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.‘ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.
Všimni si, co Ježíš udělal potom. To je důležitá lekce. Když se namáháš mimo Boží vůli, je to, jako bys lovil na špatné straně lodi. Vyčerpáš se a ze svého úsilí budeš mít jen málo. Selháváš? Přicházíš s prázdnou? Možná je to proto, že lovíš na špatné straně lodi!
Kvakerský pastor Philip Gulley vypráví: „Jednou v neděli odpoledne, když byly naše děti ještě malé, jsem se naštval na svou ženu a odešel jsem z domu. Frederick Forsyth má přezdívku „Mistr vypravěč“. Mimo jiné knihy napsal drobnou knížku - Pastýř. Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.
Milé sestry, milí bratři, před pár dny jsme si připomněli ten nejvýznamnější křesťanský svátek. Od doby Ježíšova zmrtvýchvstání uplynulo již více než 2000 let. Mám dost velkou averzi k lidem, co jsou vždy a neustále plní radosti. Proč? Závidím jim? Nějak jim to nevěřím. Sám v životě bojuji s depkami.
Jedno z omezení, která v současné době platí, nebo by mělo platit je, že si nemáme podávat při setkání ruce a naopak dodržovat bezpečné rozestupy. Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje.
V posledních dnech mi Duch svatý položil na srdce příběh kolem vzkříšení Krista v Matoušově evangeliu 28 kapitole. Tohle motto své úvahy jsem si vypůjčil ze stejnojmenné knížky bratra kazatele Josefa Škrobáka, kterou vřele doporučuji ke čtení, stejně jako jeho druhou publikaci Před zrcadlem božího slova.
Ráda chodím po horách i po našich valašských „kotároch“. Mám ráda výhledy a klid, dobře se tu přemýšlí. Modlitba je základ našeho vztahu s Bohem. Když chceme s někým budovat vztah, bez komunikace to nejde. Hledala jsem konkrétní verš, ale najednou mi padl zrak na jinou stránku a mně došlo, že to je to, o čem mám psát.
I když čtu Bibli, Starý zákon, znovu obdivuji, jak se Pán Bůh staral o vyvolený národ. I přes jejich nevěrnost on zůstával věrný. Pán Bůh sliby dodržuje. S několika dalšími chlapy ze sboru společně čteme a přemýšlíme nad Biblí. V posledních měsících se pohybujeme skoro výhradně v dopisech apoštola Pavla.
Před nějakou dobou jsem přemýšlel nad jedním slovem z 1 Petrovy 2,4-5, kde se píše, že máme přicházet k Ježíši „kameni živému“ a že i my máme být „živými kameny“. Před třemi lety jsem nastoupil do práce a začala doba intenzivního učení se nových věcí. Nedávno jsem četla vcelku zajímavý článek o dopadu uprchlické krize na světovou ekonomiku. Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí; sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě.
Co si o Ježíši myslí politici, církev nebo vaši známí? Znáte ten pocit, když na někoho naléhavě mluvíte, potřebujete jeho pomoc, a on vám neodpovídá? Možná se dívá do mobilu nebo obrazovky počítače, možná prostě jen mlčí. Neboj se! Představte si, že si na letní dovolené vyjedete na noční projížďku lodí po nějakém jezeře. Na lodi je zkušená posádka, všechno je naplánované - včetně grilování. Často přemýšlíme hlavně o tom, co nám chybí - čas, síly, peníze nebo odvaha. Ježíš ale ukazuje i jiný pohled.
Jeho působení není odměnou za naši zbožnost. Nemusíme čekat, až budeme dost dobří, dost stateční nebo dost duchovní. Duch svatý nepřichází až na konci naší cesty. Strach může mít mnoho podob. Bojíme se nemoci, války, budoucnosti, nebo o své blízké. Nikdo neměl vidění, nikdo nezačal levitovat. Sice to prý "myslí dobře“, ale dobré to vždy není. Naše dějiny, i ty osobní, se neřítí do prázdna - jdou s Bohem. Zajímá ho náš skutečný příběh. To, co opravdu prožíváme. Co nás štve, bolí, mate. Na počátku církve se dělo mnoho divů a znamení a zázraků. Lidé byli plni úžasu.
Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. David se modlí jako ten, kdo si neví se svou situací rady. V postoji zoufalce volá k Bohu, aby sestoupil jako mocný bojovník a pomohl mu. Je to modlitba víry, která se opírá o jeho dosavadní zkušenosti. Přenechat své bitvy Bohu, stát pevně ve víře a nechat jej bojovat za nás mnohdy není snadné. Máme pocit, že musíme něco dělat, že mu musíme pomáhat. Ovšem postoj pokojné důvěry nemá s leností či nicneděláním nic společného, je to projev zralého křesťanství. On za mě dokončí zápas! Jaké úžasné zaslíbení nám dává.
Zamyšlení k mešním textům z 24. - 30. 8. 2026. Pondělí 24. 8. 2026 - 21. týden v mezidobí, svátek sv. Anděl ke mně promluvil: „Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu!“ Anděl mě přenesl v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově (průhledný) jaspis. Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány (ležely) k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu.
Následují další mešní texty a reflexe nad tím, co znamená žít vírou v každodenním světě: „Všecko je dovoleno‘ - ano, ale ne všecko prospívá.“ První bod: Bůh tě může během jediného dne osvobodit od čehokoli, ty ale musíš své osvobození podpořit každodenní kázní. Pokud nebudeš svědomitě dodržovat duchovní disciplínu, bude tvé osvobození krátkodobé. Znovu upadneš do toho, z čeho tě Bůh vyvedl. Je snadné si stanovit životní cíl, těžší pak ale je za ním každý den jít. Do formy se dostaneš jedině pravidelným tréninkem. Z dluhů se dostaneš postupně, výplatu za výplatou. Ať už je tvým cílem cokoli, musíš postupovat krok za krokem, den za dnem!
V závěru textů se objevují myšlenky o tom, že Pavel neřekl jen „nechoďte podle těla“, ale že máme chodit „podle Ducha“ (Římanům 8:5). Rozhodnout se, že jsi proti něčemu, je jen polovinou cesty. Druhou polovinou je rozhodnout se, že jsi pro něco. Dallas Willard řekl: „Nejet do Londýna nebo Atlanty je špatným způsobem, jak se dostat do New Yorku.“ Mnozí z nás přistupují k duchovnímu růstu tak, že se snaží nehřešit tím, že nehřeší. Ale pokud se soustředíš na to, co bys neměl dělat, pravděpodobně neuděláš to, co bys dělat měl.
Ježíš řekl: „… zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou“ (Matouš 16:18). Církev není tvoje, je jeho. Totéž platí i pro tvé podnikání, tvou školu, tvou rodinu a podobně. Nic z toho není tvoje, ale jeho. To z tebe snímá tlak.
Různá svědectví a postřehy z každodenního života, jako příběhy o Rachab, o modlitbě, o víře a o Boží prozřetelnosti, tvoří mozaiku toho, jak Bůh povolává lidi do služby a jak na to reagují jednotlivci i komunity. Zdroje motivace nacházíme ve svědectvích starozákonních postav i apoštolů, jejichž životní zkušenosti slouží jako průvodce dnešní víry a praktického následování Ježíše.
Praktické lekce pro čtenáře
- Věřte, že Bůh vás povolává dopředu, i když vaše minulé zkušenosti mohou být překážkou nebo zdrojem lekcí.
- Najděte svou „pravou stranu lodi“ ve smyslu božích rad pro vaše poslání a vytrvejte ve vyčerpávajícím úsilí jen tehdy, když je v souladu s vůlí Boží.
- Upevněte svůj duchovní život skrze modlitbu, čtení Písma a sdílení s druhými věřícími; duchovní disciplína posiluje osvobození a růst.
- Přijměte, že strach a nejistota jsou součástí života, ale nezmění Boží plány; důvěra v Boží slibuje pokoj i v nejistých časech.
- Vnímejte Boží vůli jako vedení pro osobní, rodinný i komunitní růst; církev patří Bohu, ne jednotlivcům, a jeho mise je nadšinnost pro dobro lidí kolem nás.
V duchovním hledání se objevují různé motivy: obrácení, víra, naděje a vytrvalost. Život s Bohem je často maraton, kde Bůh poskytuje sílu a smysl, a kde lidé nacházejí inspiraci k činnostem, které přesahují osobní prosazení. Vzpomínáme na apoštoly a jejich zkušenosti ve světě před a po vzkříšení, na modlitby v soukolí církevního života a na to, jak Písmo ukazuje cestu skrze rady a varování pro dnešní čtenáře.
Ilustrační obrázek může ukázat paralely mezi učedníky na lodi a prudkým Božím vedením, které mění jejich možnosti a posílá je do světa s posláním. Obrázek by mohl zachytit moment, kdy se z vody zvedá síť plná ryb, symbolizující Boží požehnání a volání k poslání.
Krátké video by mohlo vizuálně doplnit téma volání, důvěry a aktivity církve v moderním světě, ukazující, jak lidé nacházejí cestu vpřed i navzdory obavám a nejistotám.
Na konkrétní čísla a data uvedená v textu lze pohlížet jako na součást kontextu a inspirace pro myšlenky. Například uvedení 2000 let od vzkříšení svědčí o dlouhé kontinuitě a trvalosti křesťanské víry. Z biblických citací plyne důraz na praktické aplikace víry ve všedním životě, na komunikaci s Bohem prostřednictvím modlitby a na sdílení radosti a naděje s ostatními.
- Životní proměna skrze povolání od Boha a důraz na naplnění mise ve světě.
- Vyvažování odvahy a důvěry v Boží vedení v časech nejistoty.
- Upevnění duchovních disciplín jako prostředku k udržení osvobození a růstu.
- Přijetí reality, že církev patří Bohu a že Jím vedená komunita má sloužit lidem.
V textu se objevují i poznámky o tom, jak duchovní život a zvažování nad Písmem poskytují praktické vedení pro každodenní rozhodnutí, a jak síla Ducha svatého pomáhá překonávat výzvy a strach. Závěrem zůstává, že Boží vůle není jen teoretická, ale žitá skutečnost, která formuje charaktery, vztahy a celý život věřícího v dnešní době.