Sixtinská kaple s Michelangelovými freskami je součástí Vatikánských muzeí. Nesmí se v ní fotografovat a pohyb turistů v kapli regulují hlídači. Pokud se řadíte mezi obdivovatele výtvarného umění a obzvláště malířství, přijdete si v Římě na své. Mezi nejvýraznější a nejhodnotnější díla, která kdy stvořila lidská ruka, rozhodně patří výzdoba Sixtinské kaple ve Vatikánu. V Sixtinské kapli, jež je součástí Vatikánských muzeí, naleznete dvě Michelangelova veledíla, a to monumentální stropní fresku Stvoření světa a také fresku Poslední soud, která je umístěna na stěně za oltářem. Freska je unikátní styl malby, kdy malíř maluje přímo na čerstvě omítnutou zeď. První zmiňovaná malba, Stvoření světa, byla započata, když bylo umělci 33 let. On sám nebyl ze zakázky nijak nadšený, protože se považoval spíše za sochaře. Výzva, ale nakonec zvítězila nad přesvědčením a Michelangelo se zhostil úkolu opravdu znamenitě. Budete-li mít příležitost se do Sixtinské kaple podívat, posoudíte velkolepost i krásu díla sami. Michelangelo pracoval na fresce celé čtyři roky a svou rukou vyzdobil 1 000 metrů čtverečních plochy, což byla velmi namáhavá a vyčerpávající práce. Strop kaple zdobí výjevy ze Starého zákona, konkrétně z knihy Genesis. Michelangelo se do Sixtinské kaple vrátil, a to po téměř 30 letech, aby namaloval Poslední soud. Zeď za oltářem, na které je výjev z bibleckého zúčtování, měří „pouhých“ 226 metrů čtverečních. Malováním strávil dalších pět let usilovné práce. V Posledním soudu kromě vznášející se světců a andělů zanechal Michelangelo dokonce svůj autoportrét. Navštívíte-li kapli, zaměřte se na staženou lidskou kůži v rukou sv. Sixtinská kaple, z venku nenápadná, jednoduchá a nijak zdobená budova ukrývá jedinečný renesanční poklad. Její interiér s freskami od Michelangela přivádí k údivu návštěvníky z celého světa.
Sixtinská kaple, italsky Cappella Sistina, je součástí Apoštolského paláce ve Vatikánu. Je jedním z nejvýznamnějších uměleckých děl renesance a jednou z nejnavštěvovanějších sakrálních staveb na světě. Nechal ji postavit papež Sixtus IV. v 15. století a stala se proslulou díky Michelangelovým freskám. V jejích prostorách se ke zvláštním jednáním schází sbor kardinálů a vrcholem takového setkání je pak tzv. Michelangelo byl jedním z největších umělců italské renesance a ač víc sochař než malíř, jeho práce oslovila i samotného papeže. Mezi umělcova nejslavnější životní díla patří strop Sixtinské kaple, který mu zabral čtyři roky a výmalba oltářní stěny s tématem Posledního soudu, na které pracoval sedm let. Další Michelangelovy fresky byste našli i ve vatikánské kapli Cappella Paolina. Malby zde zobrazují scény ze života svatého Petra, včetně jeho ukřižování a vyproštění z vězení andělem.
Michelangelo pro výzdobu Sixtinské kaple použil metodu, která v Itálii dosáhla svého vrcholu. Šlo o fresky, tedy nástěnné malby zhotovené na vlhké omítce. I jejich samotný název pochází z italského al fresco neboli „na čerstvo“. Šlo o technicky náročnou práci. Nános minerálních pigmentů smíchaných s vodou se nanášel do ještě vlhké omítky tak, aby se barvy vsákly do podkladu a usychaly společně s ním. Slavnou fresku Posledního soudu namaloval Michelangelo na oltářní stěnu až 20 let poté, co dokončil strop Sixtinské kaple. Měl vyplnit celou plochu stěny a přemalovat zde již existující Peruginovy fresky. Dílo zabírá plochu téměř 165 metrů čtverečních a je na ní zachyceno 390 postav. Na fresce jsou patrné dvě skupiny postav. Andělé vznášející se na oblacích a hlásající příchod soudného dne. Nad nimi stojí ve svatozáři Kristus jako přísný soudce nad životem a smrtí. Není však zobrazen tradičně, připomíná spíše antického hrdinu. S nelítostnou tváří a v hrozivém gestu zvedá ruku, aby předvolal lidstvo na potrestání nebo pro Boží odměnu. Po Kristově pravici stoupají k nebesům blahoslavení, zatímco na druhé straně padají hříšníci do hlubin věčného zatracení. Zde se jich ujímá převozník Charon a převáží je přes řeku Styx k vládci posmrtné říše Hádovi.
Vydáte-li se na návštěvu Říma, určitě nevynechejte návštěvu Vatikánských muzeí, jejichž součástí Sixtinská kaple je. Určitě nebudete litovat. Pokud existuje nějaké místo, které můžeme považovat za středobod starověkého římské impéria, bude jím Forum Romanum. A vy máte možnost jej s námi prozkoumat. Náměstí Belvedere bylo navrženo a postaveno Donatem Bramantem na žádost Julia II. v 16. století, aby spojovalo Vatikánský palác s Villa Belvedere a Sixtinskou kaplí postavenou v letech 1471-1484 Sixtem IV. Bramante byl velmi inovativní při navrhování náměstí Belvedere. Nádvoří vyplnil šesti úzkými terasami, které křižovalo centrální schodiště. Na nejvyšší terase vytvořil Bramante zahradu, která tak zpříjemňovala procházku z náměstí k soudnímu paláci. Náměstí Belvedere prošlo rozsáhlým vývojem v průběhu let a patří tak k nejimpozantnějším a největším architektonickým stavbám ve Vatikánu potažmo celého Říma. Hodnocení uživatelů Hodnocení: 0 hvězdy0 / 5 (0 hodnocení)0%(0) Zatím žádné recenze! Hodnocení: 0 hvězdy0 / 5 (0 hodnocení) Nikdo ještě nerecenzoval, buď první! Audioprůvodce v kapse, itinerář v prohlížeči. Cortile del Belvedere, zasazený v srdci Vatikánu, je korunním úspěchem renesanční architektury a papežské vize. Tento grandiózní terasovitý dvůr, navržený na počátku 16. století Donatem Bramantem pod vedením papeže Julia II., byl vytvořen s cílem propojit Vatikánský palác s Villou Belvedere, sjednocující umění, moc a panoramatické výhledy do jednoho monumentálního prostoru. Během staletí se vyvinul z jeviště pro papežské ceremonie v nedílnou součást Vatikánských muzeí, kde jsou uloženy legendární sochy jako Apollón Belvedérský a skupina Laocoön. Cortile del Belvedere byl navržen na počátku 16. století papežem Juliem II., který se snažil fyzicky i symbolicky propojit Vatikánský palác s Villou Belvedere - rezidencí proslulou svými panoramatickými výhledy na Řím a Tiberu (sgira.org). Julius II. pověřil Donata Bramanteho v roce 1505 s cílem vytvořit monumentální architektonické propojení a ceremoniální prostor, čerpající inspiraci z velkoleposti starověkých římských císařských komplexů. Bramantův design byl revoluční. Překonal náročný terén vytvořením série tří harmonických teras propojených monumentálními schodišti. Každá terasa obsahovala kolonády využívající různé klasické řády - dórský, iónský a korintský - zrcadlící architektonický jazyk Kolosea (sgira.org). Časem byla původní jednota dvora pozměněna. Papež Sixtus V. přidal příčné křídlo pro Vatikánskou knihovnu (1585-1590), čímž rozdělil prostor na dvě části. V 19. století Braccio Nuovo („Nové křídlo“) dále rozdělilo oblast na Cortile della Pigna, Cortile della Biblioteca a dnešní Cortile del Belvedere (visitvaticancity.org). Cortile del Belvedere se stal legendárním sochařským parkem, kde jsou umístěna mistrovská díla jako Laocoön a jeho synové, Apollón Belvedérský a Torzo belvedérský. Tato díla, získaná a vystavená Juliem II., ovlivnila generace umělců včetně Michelangela a Raphaela a stanovila standard pro vystavování umění v architektonicky významných prostředích (lifebeyondtheroom.com).
Klidné proporce nádvoří Cortile nabízejí odpočinek od rušných muzeí. Metrem: Jeďte linkou A na stanici Ottaviano-San Pietro. Audioprůvodci pro 1 100+ měst ve 96 zemích. Cortile del Belvedere se stal korunním úspěchem renesanční architektury a papežské vize. Tento grandiózní terasovitý dvůr, navržený na počátku 16. století Donatem Bramantem pod vedením papeže Julia II., byl vytvořen s cílem propojit Vatikánský palác s Villou Belvedere a Sixtinskou kaplí postavenou v letech 1471-1484 Sixtem IV. Bramante byl velmi inovativní při navrhování náměstí Belvedere. Každá terasa obsahovala kolonády využívající různé klasické řády - dórský, iónský a korintský - zrcadlící architektonický jazyk Kolosea (sgira.org).
Kapli zasvěcenou Nanebevzetí Panny Marie postavil na přání papeže Sixta IV. v letech 1475-80 florentský architekt Giovanni de´ Dolci. Obdélníkový prostor o rozměrech 40,5×13,2 m a klenutým stropem s výškou 20 m se nachází v části Vatikánských paláců, která původně sloužila jako pevnost. Sixtinská kaple bývala soukromou kaplí papežů a je spojena s bazilikou sv. Petra tzv. Královským schodištěm. Dodnes se kaple využívá pro některé papežské obřady a zejména pro konkláve, které se zde schází při volbě papeže. Na bočních stěnách se nachází 12 maleb, které znázorňují příběhy ze života Mojžíše a Krista. Fresky jsou dílem několika největších renesančních umělců (Perugino, Sandro Botticelli, Domenico Ghirlandaio, Cosimo Roselli a Luca Signorelli), kteří na malbách pracovali v letech 1481-3. Řady fresek začínají u oltáře příběhem Krista na stěně vpravo a Mojžíše nalevo. Na oltářní stěně se původně nacházely malby Narození Krista a Nalezení Mojžíše, které však museli ustoupit fresce Poslední soud od Michelangela Buonarottiho. Fresky s výjevy z Nového zákona, tj. zobrazující život Krista, se jmenují Křest Krista v Jordánu, Kristovo pokušení, Povolání sv. Petra a sv. Ondřeje, Kázání na hoře a uzdravení malomocného, Odevzdání klíčů sv. Petrovi (někdy označováno jako Kristus předávající klíče od brány nebeské Petrovi) a Poslední večeře. Každá freska se skládá z výjevů souvisejících s životem ústřední postavy, ale obsahuje i skryté významy a symboly, které spojují malby s protějškem na protilehlé stěně. Na freskách je možné obdivovat i propracované detaily znázorňující známé římské památky. Na oltářní stěně je velkolepá freska s názvem Poslední soud od Michelangela. Freska byla dokončena r. 1541 a je považována za Michelangelovo mistrovské dílo, na kterém bez cizí pomoci pracoval 7 let. Kvůli fresce bylo odstraněno několik starších nástěnných maleb a zazděna 2 okna. Námět posledního soudu nebývá běžný pro oltářní výzdobu, ale papež Pavel III. si jej vybral, neboť chtěl varovat katolíky, aby zůstali věrni své víře v období reformace. Freska zobrazuje 390 postav a při svém odhalení o Vánocích r. 1541 způsobila skandál, neboť většina postav včetně Krista byla nahá. Strop Sixtinské kaple o délce 41 m zdobí překrásné fresky od Michelangela, kterého výzdobou pověřil papež Julius II. Umělec na ní pracovat v letech 1508-12 za použití speciálně sestrojeného lešení. Náměty pocházejí ze Starého zákona. Hlavní scény stropní výzdoby tvoří 9 výjevů z knihy Genesis - 3 scény zobrazují stvoření světa, 3 scény stvoření Adama a Evy a jejich prvotní hřích a poslední 3 scény jsou zaměřeny na Noemovu archu a potopu světa. Jednotlivé scény jsou orámovány atletickými postavami nahých jinochů, tzv. ignudy (z italského slova ignudo - nahý). Po obvodu stropu si lze prohlédnout fresky Kristových předků, proroků a sibyl. V průběhu let 1980 a 1990 Vatikánská muzea restaurovala Michaelangelovy 500 let staré fresky na stropě Sixtinské kaple - odstranila staletí nánosů, které se nahromadily a zničily původní krásu těchto ikonických uměleckých děl. Jakmile bylo vše obnoveno, Vatikán hledal partnera, který by zpřístupnil dílo maximálnímu počtu návštěvníků, aniž by tím nějak trpělo. V roce 1993 Vatikánská muzea schválila návrh a instalaci vůbec prvního klimatizačního systému Sixtinské kaple, který byl schopen pojmout maximální zatížení kaple 700 návštěvníky najednou. Řešení přišlo ve formě inovativního systému topení, chlazení a ventilace (HVAC), který se skládá ze dvou vodou chlazených kapalinových chillerů s proměnnými otáčkami, z nichž každý má kapacitu 580 kilowattů. Systém byl navržen tak, aby umožnil zatížení až 2 000 návštěvníků najednou. Vatikánská muzea potřebovala podobné řešení i pro síně Rafaela, kde inženýři vytvořili inovativní řešení klimatizace, které zajistilo optimální větrání a komfort pro návštěvníky. Čtyři Raffaelovy síně, zdobené freskami namalovanými v letech 1508 až 1524 renesančním umělcem Rafaelem a jeho dílnou, jsou všeobecně známé jako jedno z největších uměleckých děl, které kdy bylo vytvořeno. Raffaello Sanzio da Urbino (1483 - 1520), známý jako Rafael, byl proslulý italský renesanční umělec a architekt. Jeho dílo je obdivováno pro svou jasnost formy a snadnou kompozici a spolu s Michelangelem Buonarrotim a Leonardo da Vincim doplňuje nejslavnější trojici velkých mistrů z období renesance. V roce 1508 papež Julius II. pověřil Rafaela, tehdy relativně mladého umělce z Urbina, aby kompletně vyzdobil stávající interiéry místností. Pravděpodobně to byl Juliův záměr zastínit síně svého předchůdce a rivala papeže Alexandra VI., protože Stanze jsou přímo nad Alexandrovou síní Borgia. Tématem všech fresek je světská a duchovní moudrost a harmonie, kterou renesanční humanisté vnímali jako křesťanské učení a řeckou filozofii. Rafael posunul myšlenku na novou úroveň svými masivními kompozicemi, které v sobě nesly myšlenky filozofie, teologie, literatury a právní vědy. Rafaelovy síně jsou součástí Vatikánských muzeí, která každý den během hlavní sezóny přivítá více než 30 000 návštěvníků, kdy teploty mohou v létě vystoupat až na 40 °C. V průběhu tříletého období vyvinuli inženýři unikátní na míru vytvořený systém. Systém zajišťuje vytápění a chlazení na ploše jedné čtvrtiny prostoru, který vyžadují obdobná zařízení. Navíc nedošlo ke změně stávající infrastruktury čtyř historických místností. Projekt tedy vyžadoval nový design fan coilu a vlastní chladicí výrobní systém, který by zvýšil komfort návštěvníků, aniž by byl viditelný. Inženýři vymysleli a vyvinuli prototyp pro malé 2,5 kW fan coil jednoty a o výkonu 10 kW. Jako systém řízení byl přidán systém automatizace budov, který pomáhá systémům HVAC poskytovat zdravější, bezpečnější a efektivnější vnitřní prostředí pro návštěvníky. Systém pracuje se simulací distribuce vzduchu s využitím výpočetní dynamiky tekutin, která byla vyvinuta dodavatelem elektrické energie v z USA. Celý systém byl uveden do provozu v červnu 2020, v době 500. Kontrola hluku: vnitřní rychlost ventilátorů je nastavena na základě počtu lidí přítomných uvnitř místnosti. Jak vidno, díla mistrů renesance inspirují i dnešní inženýry, ačkoliv v tomto případě spíše limity dané prostředím, ve kterém se ocitly. Víte o nějakém inovativních technickém řešení z oblasti Facility managementu?
