V historickém jádru Místku stojí Kostel svatého Jakuba, který vyniká zajímavým kontrastem mezi svou nejstarší architekturou a současnou vnitřní výzdobou. Původně malý gotický chrám prošel výraznými proměnami a jeho dnešní podoba odpovídá zhruba první polovině 17. století. Hlavní oltář, který kdysi dominoval interiéru, byl přesunut do kostela ve Sviadnově. Za uplynulé roky se ráz chrámu značně změnil, což je patrné i z rekonstrukcí a doplňků, které dotvářejí novou atmosféru prostoru.
Historie a původ interiéru
„Původní interiér obsahoval barokní oltář, který je teď přesídlen do kostela ve Sviadnově,“ říká farář Josef Maňák. Dnešní podoba kostela, která vznikla v první polovině 17. století, ukazuje na postupné obrození a adaptaci prostoru pro potřeby současné liturgie i věřících.
Nová výzdoba: vitráže, obrazy a jejich tvůrci
Návštěvníci si vnímají novodobou výzdobu, která zahrnuje vitráže i obrazy vytvořené jen před šesti lety. „Není to křiklavé. Zapadá to,“ popisuje Marie Žáková, návštěvnice svatostánku, a potvrzuje citlivý a vyvážený přístup autora k prostředí chrámu. Moderní jsou vitráže i obrazy, jejichž vznik byl inspirován tradičními technikami i současnou estetikou.
„Tady jsou dva andělé. To je docela realistické. Ten jeden anděl má roztaženou knihu, čili adoruje, rozjímá písmo svaté. A ten druhý anděl, ten barevnější, ten zase adoruje nejsvětější svátost,“ popisuje farář Maňák. Vitráže vznikly „po stránce technické“ jako klasické mozaikové vitráže: jednotlivé kousky skla jsou spojovány olovem, nikoli jako vitráž malovaná, která byla charakteristická v 19. století. Tím vznikla lehká kombinace starší řemeslné techniky a současného výrazu prostoru.
Oltář a jeho umístění
Hlavní oltář, dříve dominující části interiéru, byl přesunut do jiného chrámu. To odráží snahu o zachování historické hodnoty a zároveň umožňuje lépe pracovat s novou vizuální a duchovní koncepcí prostoru. Realistické zobrazení andělů a jejich adorace dodává chrámu určité intimní a posvátné napětí.
Materiály a technika vitráží
Vitráže jsou mozaikového charakteru, tvořené z jednotlivých skleněných kousků spojovaných olovem. Tento postup vytváří jemný světelný efekt a dodává interiéru hloubku, která koresponduje s historickým jádrem kostela a současnými vizemi restaurátorů a výtvarníků.
Specifika architektury a atmosféry
Kostel si zachovává původní gotickou strukturu a zároveň se proměňuje díky nové výzdobě. Tím vzniká zajímavý kontrast mezi historickým jádrem a moderními prvky, který Vypráví o kontinuálním vývoji místeckého sakrálního prostoru. Návštěvníci oceňují jemnost a vyváženost výzdoby, která nepůsobí rušivě, ale naopak přispívá k duchovnímu prožitku během bohoslužeb a modliteb.
