Bilingvismus není pouhým součtem dvou jazyků; je to komplexní schopnost používat dva různé jazykové kódy ke komunikaci a přirozeně mezi nimi přepínat v závislosti na sociokulturním kontextu. Na bilingvismus je třeba nahlížet jako na dynamický stav, kdy jedinec nemusí ovládat oba systémy na úrovni rodilého mluvčího. V současné době se bilingvismus týká téměř poloviny světové populace.
Vývoje mohou u rodičů a pedagogů vyvolávat nejistotu. Klíčem k pochopení bilingvního vývoje je koncept intenzity zkušenosti. Na rozdíl od monolingvního dítěte, které věnuje 100 % času jednomu jazykovému kódu, bilingvní dítě musí svou pozornost dělit. Pomalejší tempo je přirozený důsledek zpracovávání dvou odlišných fonetických, lexikálních a gramatických systémů. U bilingvních dětí je možno se setkat s tzv. tichým obdobím. Nastává typicky při přidání druhého jazyka do života dítěte (např. nástup do cizojazyčné školky). Nejde o patologii, ale o fázi intenzivního aktivního naslouchání. V tomto čase dochází k výraznému rozdílu mezi percepcí (porozuměním), která se bouřlivě rozvíjí, a expresí (mluvením), která může dočasně stagnovat.
Neméně důležitý je koncept dominantního jazyka. Při hodnocení slovníku bilingvistů musíme rozlišovat mezi totální slovní zásobou (součet všech slov v obou jazycích) a konceptuální slovní zásobou (pojmy, které dítě zná v obou systémech). Konkurence aktivních lexikonů: Bilingvisté mohou vykazovat nižší rychlost výbavnosti slov. Naprosto klíčový je rozvoj rodného jazyka (L1). Kvalitní základy v mateřštině jsou nezbytným lešením pro stavbu jazyka majority a pro zdravý rozvoj kognitivních funkcí. Důslednost v mateřštině: I když dítě odpovídá v jazyce majority, vytrvejte v mluvení rodnou řečí.
Flexibilita modelů: Model „jeden mluvčí - jeden jazyk“ je funkční, ale nikoliv jediný. Stejně efektivní může být rozdělení dle prostředí (doma L1, venku L2). Bilingvismus přináší dítěti výhody, které dalece přesahují schopnost domluvit se. Výzkumy potvrzují, že neustálé přepínání mezi jazykovými kódy trénuje exekutivní funkce a posiluje kognitivní flexibilitu. Ačkoliv se vývoj může zdát v určitých fázích netypický, jde o fascinující proces adaptace mozku na víceúrovňové vnímání světa.
Zpracováno na základě textu a souvisejících poznámek k bilingvismu. Tip: Zajímá vás téma bilingvismu? V psycholingvistice se zkoumají zejména dva typy problémů: (a) Jak jsou dva jazyky v mysli mluvčího uloženy, zda odděleně n. společně, a jak tento stav vzniká; (b) jak se oba jazyky navzájem ovlivňují. Simultánní bilingvismus vzniká tehdy, když během prvních tří (podle jiných autorů pěti) let s dítětem soustavně mluví rodilí mluvčí dvou jazyků; doporučuje se zásada: jeden mluvčí (jedno prostředí) - jeden jazyk. Podle hypotézy o jednotném, neodděleném vývoji takové dítě nejprve rozlišuje oba jazyky jen podle toho, s kým (kde) mluví; užívá slova z obou jazyků a vytváří si z nich jeden jazykový systém. Teprve později třídí slova do dvou lexikálních systémů, stejná syntaktická pravidla užívá nejprve v obou systémech, postupně se oba jazyky v mysli dítěte od sebe odlišují. Sekvenční bilingvismus vzniká tehdy, když se dítě, které už jeden jazyk ovládá, naučí druhý jazyk a pravidelně užívá; sekvenční bilingvismus má mnoho variant. Jazyky, které jedinec ovládá, se vzájemně ovlivňují na různých jazykových rovinách: ve výslovnosti, morfologii, syntaxi, pořádku slov, významu slov a frazeologii, i v pravopisu. Tento jev se nazývá interference; vyskytuje se nejen u bilingvních mluvčích, ale i u těch, kdo se učí cizí jazyk. Specifickým a nejběžnějším případem je bilingvismus - charakteristika jazykové výbavy jednotlivce daná dobrým zvládnutím dvou jazyků, obou zhruba na úrovni jazyk mateřský. Bilingvismus se dělí na konverzační, aktivní a intelektualizovaný; přeneseně se hovoří o bilingvistních společnostech, kde je dvojjazyčnost sociální normou.
Faktory, které spoluutvářejí bilingvismus v etnických komunitách, zahrnují rodinné prostředí a institucionalní kontexty. Propagace rodného jazyka v domácnosti a kontinuita kontaktu s kulturním dědictvím posilují identitu a kognitivní flexibilitu. Bilingvisté bývají často vystaveni tlaku na asimilaci, avšak současná teorie zdůrazňuje, že bilingvismus není hrozba, ale potenciál pro kulturní bohatství a sociální kapacitu v multikulturních společnostech. S-gie zkoumá bilingvismus jako jeden z momentů akulturace a asimilace a mezi bilingvisty hledá typy osob, žijících na hranici dvou kultur. V pedagogice a jazykové politice zohlednění bilingvního potenciálu podporuje inkluzi a zvyšuje kvalitu jazykového vzdělávání v zemích s pestrou národnostní strukturou.
V kontextu komunit neslyšících a jejich rodin je bilingvismus často specifikován jako kompetence mezi českým znakovým jazykem a českým jazykem. Děti získají mateřský jazyk - český znakový jazyk - od rodičů a od širší rodiny nebo vrstevníků získají kompetenci ve druhém jazyce - češtině. Jak takový bilingvismus vypadá, jaké výhody a úskalí přináší, se ukazuje v praktických medailoncích rodin. Fenomén bilingvismu je tedy komplexní a dynamický, a zároveň klíčový pro sociální začleňování etnických minorit a pro rozvoj jejich kognitivních a komunikačních schopností.
tags: #bilingvizmus #v #zivote #etnickych #minorit