Výstava představuje všechny aspekty Richterovy tvorby: ikonické portréty jeho dcer Betty a Elly malované podle fotografií, obrazy reflektující všední každodennost i historická a aktuální společenská témata, mořské a horské krajiny, monochromatické šedé obrazy, expresivní abstraktní kompozice, sérii geometrických digitálně vytvářených pruhů a slavné barevné vzorníky, na nichž vznikla monumentální zakázka výzdoby okna gotické katedrály v Kolíně nad Rýnem.
Z Lidic je zapůjčen obraz Strýček Rudi, který umělec před půl stoletím věnoval tamější galerii a jenž je portrétem Richterova strýce, nacistického vojáka. Vystaveny jsou také listy z legendárního Atlasu, což je soubor jeho autorských fotografií, novinových výstřižků a kreseb, které Richter systematicky shromažďoval jako přípravný materiál od šedesátých let.
Výstava chce upozornit na Richterovy styly malby, v jejímž centru stojí předmět „historie“ - nejen historie Německa, ale i historie umělcovy rodiny a historie umění samotného. Gerhard Richter je německý malíř narozený roku 1932 v Drážďanech a patří k nejvýznamnějším a zároveň nejdražším žijícím výtvarníkům světa.
Proslul tím, že odmítl jediný rukopis: se stejnou virtuozitou maluje fotograficky přesné, ale záměrně „rozostřené" obrazy podle fotografií i zcela abstraktní plátna, na nichž barvu roztírá velkou gumovou stěrkou. Jeho jméno dnes stojí vedle klasiků moderny, přestože mnoho jeho děl vzniklo teprve v posledních desetiletích.
Tento článek vás provede celým Richterovým příběhem: od dětství v nacistickém a poté komunistickém Německu, přes dramatický útěk na Západ a spoluzaložení hnutí kapitalistický realismus, až po slavné cykly jako 18. říjen 1977, monumentální Okno kolínské katedrály a rekordní aukční ceny, které z něj udělaly symbol současného trhu s uměním.
Rychlá fakta a kontext
Gerhard Richter - Celé jméno: Gerhard Richter. Narození: 9. února 1932, Drážďany, Německo. Národnost: německá. Vzdělání: Akademie výtvarných umění Drážďany; Kunstakademie Düsseldorf. Slavná díla: Betty, Ema, 18. říjen 1977, Okno kolínské katedrály, Abstrakní obrazy. Ocenění: Praemium Imperiale (1997), Zlatý lev v Benátkách (1997), Wolfova cena. Bydliště: Kolín nad Rýnem. Aukční rekord: Abstraktes Bild (599) - 30,4 milionu £ (Sotheby's, 2015).
V kostce: Gerhard Richter (nar. 1932 v Drážďanech) je německý malíř, kterého kritici, muzea i aukční síně řadí mezi nejvýznamnější žijící umělce. V roce 1961 uprchl z komunistické NDR na Západ, vystudoval düsseldorfskou akademii a v roce 1963 spoluzaložil hnutí kapitalistický realismus - německou obdobu pop-artu. Proslul fotoobrazy, tedy malbami podle fotografií se záměrným rozostřením, i chladnými barevnými tabulemi a šedými plátny. Od 80. let vytváří velkolepé abstraktní obrazy, u nichž barvu roztírá gumovou stěrkou. K jeho vrcholům patří cyklus 18. říjen 1977 o teroristech RAF, čtyřdílný cyklus Birkenau a abstraktní Okno kolínské katedrály z roku 2007 složené z tisíců barevných čtverců. Richter je dlouhodobě jedním z nejdražších žijících malířů; jeho abstrakce se prodávají za desítky milionů. Roku 2020 oznámil, že přestává malovat, a žije v Kolíně nad Rýnem.
Dětství, útěk a tvůrčí počátky
Gerhard Richter se narodil 9. února 1932 v Drážďanech do rodiny učitele Horsta Richtera a jeho ženy Hildegard. Dětství prožil na venkově v Horní Lužici, v obcích Reichenau a Waltersdorf, kam se rodina odstěhovala. Richterovo mládí poznamenala nacistická éra i její zločiny, které se dotkly přímo jeho rodiny. Jeho milovaná teta Marianne trpěla schizofrenií a zemřela v roce 1945, a dva bratři jeho matky padli za druhé světové války. Tyto osobní ztráty se později staly námětem jeho znepokojivých fotoobrazů Tante Marianne (1965) a Onkel Rudi (1965).
Sotva Richter dospěl, vyměnila jedna totalita druhou: rodné Sasko se po válce ocitlo v sovětské okupační zóně a následně ve východoněmecké NDR. Mladý Gerhard, který od dětství toužil malovat, se měl uměním živit v zemi, kde bylo umění podřízeno komunistické ideologii. O bohaté barokní minulosti jeho rodného města se dočtete v samostatném článku o Drážďanech. Útěk z NDR a studia na Západě: Richter uprchl v roce 1961, pouhé dva měsíce před tím, než berlínská zeď hranici uzavřela. Předtím vystudoval Akademii výtvarných umění v Drážďanech a vstoupil na Kunstakademie Düsseldorf.
V Düsseldorfu Richter symbolicky zničil téměř všechna svá svá dřívější východoněmecká díla a začal budovat novou identitu na svobodné umělecké scéně. Setkal se zde se spřízněnými dušemi - malířem Sigmarem Polkem a Konradem Fischerem (vystupujícím pod pseudonymem Lueg), s nimiž brzy rozpoutal jednu z nejvtipnějších epizod poválečného německého umění. Kapitalistický realismus vznikl v roce 1963 jako ironická německá odpověď na pop-art.
Kapitalistický realismus a fotoobrazy
Nejslavnějším gestem hnutí byla akce Leben mit Pop - eine Demonstration für den Kapitalistischen Realismus (Život s popem - demonstrace za kapitalistický realismus) z října 1963. Richter a Konrad Lueg ji uspořádali v düsseldorfském nábytkovém domu: vystavili sebe jako „živé sochy" mezi běžným spotřebním zbožím. Fotoobrazy a rozostření: Richter maluje podle fotografií - záměrně rozostřené snímky z rodinných alb, novin a inzerátů a hotový obraz nakonec setře měkkým štětcem, takže výsledek působí jako rozmazaná fotografie. Záměr: zpochybňovat důvěryhodnost obrazu a rovnat všechny části obrazu stejně důležité.
Mezi nejslavnější fotoobrazy patří Ema (Akt na schodišti, 1966) a Betty (1988). Ema je portrét první manželky, pocta Duchampovi; Betty je portrét Richterovy dcery odvracející tvář. V roce 1972 Richter reprezentoval Německo na Benátském bienále cyklem 48 portrétů. Vedle portrétů maloval i civilní zátiší, letadla, města i toaletní papír.
Krajiny, moře a mraky
Krajiny, mořské scenerie a oblaka tvoří lyrickou protiváhu Richterově konceptuálnímu dílu. Souběžně s chladnými barevnými tabulemi maloval od konce 60. let podle fotografií tiché krajiny, mořské hladiny a mraky. Tato díla působí jako romantické obrazy 19. století a Richter na ně odkazuje, ale s moderní skepsí: krajiny vznikají z obyčejných amatérských snímků a jejich krása je podezřelá, vytvořená fotoaparátem. Impresionismus a romantismus zde však slouží jen jako inspirace, nikoli přímé napodobení.
Cyklus 18. říjen 1977 a stíny RAF: patří mezi klíčové části Richterova záznamu historie. Těmito šedými obrazy autor recenzuje teroristickou minulost i veřejný soud. Jako klíčová díla zůstávají i šedé monochromy a série svíček, čímž jeho tvorba zůstává propojena s memento mori.
Abstrakce a práce se stěračkou
Abstraktní obrazy jsou dnes jeho nejrozsáhlejší a nejcennější částí díla. Vznikají pomocí velké gumové či dřevěné stěrky, která barvu táhne, strhává a míchá napříč povrchem. Výsledkem jsou husté plochy plné náhodných záclon, škrábanců a průsvitů, které nelze naplánovat. Paralelně vznikají barevné tabule (Farbtafeln) - mřížky odstínů z průmyslových palet; vrcholem bývá tabule 4096 barev (1974). Od poloviny 80. let se abstrakce staly hlavním polem Richterova díla, zahrnující sérii Abstraktes Bild a šestidílnou Cage (2006).
Rakel je jeho klíčová technika, která umožňuje téměř vědecký přístup k barvě a formě a připomíná Bauhaus a tradici abstraktního umění. Mimo plátno zkoumá Richter sklo, zrcadla a přemalované fotografie; v roce 1967 vznikly Čtyři skleněné tabule, poté sérií zrcadlových obrazů (od 1981) a přemalovaných fotografií (od 1989). V roce 2011-2013 digitálně vznikla řada Pásů (Streifen) - tenká svislá páská barev, připomínající data.
Jak chápeme Okno kolínské katedrály
Monumentální Okno kolínské katedrály vzniklo jako kombinace technologie a tradice; Richter použil principy svých barevných polí na médium vitráže a vytvořil abstraktní kompozici z různých kombinací barevných čtverců. Kolínský okno bylo navrženo v roce 2007 a skládá se z 11 500 ručně foukaných skleněných čtverců v 72 barvách. Rozmístění čtverců vychází z náhodného generatoru, přičemž barevné odlesky vnímá kolemjdoucí divák různě podle světla během dne. Textura a harmonii má zajišťovat silikon místo olova a vytvářet tak plynulý obraz, který reaguje na změny světla.
Okno kolínské katedrály je tedy vizuálním mementem Percepce a způsobu vidění. Obraz je výsledkem spojení náhody a záměru a představuje estetický i myšlenkový protiklad ke klasické vitráži. Kolín je domovem jedinečného díla, které zrcadlí kontrasty mezi historií a současností, tradicí a technologií.
Další významná díla a jejich okruhy
Tabulka shrnuje hlavní díla a série, které definují Richterovu dráhu.
| Dílo / série | Rok | Typ | Zajímavost |
|---|---|---|---|
| Ema (Akt na schodišti) | 1966 | fotoobraz | Portrét první ženy, pocta Duchampovi |
| 48 portrétů | 1971-72 | cyklus | Reprezentace Německa v Benátkách |
| Okno kolínské katedrály | 2007 | vitraže | Abstraktní kompozice 11 500 čtverců |
| Abstraktní obrazy | od 1980s | obrazy | Stěrková technika Rakel |
| Streifen (Pásy) | 2011-2013 | digitálně generované pásy | Abstrakce založená na datech |
V rámci Česko-německého kulturního jara 2017 představila retrospektiva Gerharda Richtera více než sedmdesát děl z jeho šedesátileté dráhy, včetně ikonických fotorealistických maleb. Nádvořím paláce Kinských nás provede časová osa Richterova života a v Klášteře sv. Anežky České budou představena důležitá díla a dokumenty o jeho díle.
Gustavo přístup: „Cílem výstavy je představit Richterovu nebývale širokou paletu uměleckých výrazových prostředků a ukázat pestrý soubor jeho zásadních děl.“
V chrámu Sv. Anežky České se nachází šedé zrcadlo z roku 2018 o velikosti 228 × 228 cm, které dočasně nahradilo Rubensovo Ukřižování sv. Petra; Richter ho dočasně zapůjčil pro restaurování a nakonec ho ponechal v klášteře.
Jiný výtvarný modul, šedé zrcadlo, se ve Sv. Petrovi stává symbolem kontextu prázdného sakrálního prostoru a odráží otázku, zda je možné nechat dílo zůstat napořád v chrámu. Čtenáři výstava ukazuje, že kontext a prostor významně ovlivňují vnímání díla.