Kostel sv. První písemná zpráva z roku 1333 kostel připomíná již jako farní. O jeho počátcích a zakladateli se z historických pramenů nedozvídáme nic. Nejstarší dochovaná partie byla románská, k roku 1749 je kladena jeho barokní přestavba. Nevelký kostel byl v 19. století zbourán, jeho funkci převzala novostavbou kostela sv. Václava na náměstí 14. října. Románskou fázi kostela tvořila obdélná loď s půlkruhovou apsidou, členěnou třemi lizénami, vybíhajícími z nízkého soklu. Pod římsou obíhal apsidu obloučkový vlys. Ze západní průčelní zdi a z apsidy bylo výzkumem odkryto jen základové zdivo, část nadzemní partie se dochovaly u jižní a severní zdi lodi a byly tvořeny pečlivě opracovanými kvádříky. Charakter a pečlivost provedení zdiva, stejně jako relativně vysoké kvádříky, svědčí o pravděpodobném vzniku stavby ve 12. století, spíše v jeho 2. polovině. V 15. nebo 16. století, byla u jihovýchodního nároží kostelní lodi postavena věž. Barokní přestavba zlikvidovala románské západní průčelí a prodloužila kostelní loď skoro na dvojnásobek původní délky (vnější rozměry románské lodi činily 12,2 × 8,2 metru). Zhruba uprostřed původní délky lodi byl dvěma nevelkými mělkými přístavky k jihu a severu, patrně za barokní přestavby, realizován nevýrazný transept. Jižně od jeho jižního ramene byl odkryt prostor s cihlovou dlažbou, který mohl být sakristií kostela. Vývoj této části půdorysu svatyně určují vztahy jeho jednotlivých zdí. Věž je přizděna na spáru k jižní kvádříkové zdi románské lodi. Zdivo přístavku, tvořícího jižní rameno transeptu, je na severu přiloženo k románskému zdivu, na východě pak ke zdivu věže. Zdivo předpokládané sakristie je přizděno ke zdivu transeptu a je tedy nejmladší zjištěnou stavební fází.
Na dobovém akvarelu jsou markantní tři základní stavební etapy svatyně, z nichž vyniká románská apsida s původním obloučkovým vlysem a lizénami. Autor K. Situace kostela na Arbesově náměstí. Borkovský, I. 1957b: Průzkum základů kostela sv. Filipa a Jakuba v Praze-Smíchově. Dragoun, Zd. 2002b: Praha v letech 885-1310. Kapitoly o románské a raně gotické architektuře. Praha. Kostel stojí v místech prehistorického sídliště. Český kronikář v 16. století Václav Hájek z Libočan zaznamenal dávnou pověst o vzniku kostela v roce 971, která vypráví o založení kostela knížetem Boleslavem II. a to z vděčnosti ke svatému Matěji, který se mu v těchto místech zjevil a zachránil mu život před divokým medvědem, strežícím prý hroby Ctiradových bojovníků pobitých v dívcí válce družkami Šárky. Kostel byl údajně vysvěcen pražským biskupem svatým Vojtěchem. I někteří jiní čeští letopisci uvádějí kostel svatého Matěje mezi nejstaršími českými kostely založenými v 10. století. První historická zpráva je však až z doby gotické z roku 1403, kdy se stal kostelem farním. Fara však zanikla pravděpodobně v 15. století. Katolické bohoslužby byly obnoveny v roce 1521, kdy byl svatovítským proboštem Arnoštem z Olejnic vykoupen sousední Šárecký dvůr. Lidová úcta ke svatému Matěji byla podepřena významně papežem Klementem VIII., který vyhlásil na žádost probošta Jiřího Breitenberka plnomocné odpustky pro poutníky do zdejšího kostela. Středověký kostel nedostačoval návalu věřících, a proto byl z rozhodnutí probošta Františka Xavera Strachovského zbourán a v roce 1771 byl založen a posléze vystavěn v nynější podobě. Kostel byl významně opraven ve druhé polovině minulého století. Současně s výstavbou nového kostela v 18. století se vyskytuje materiály o dalších souvislostech.
Dominikánský a gotický odkaz: svatý Jiljí a svatý Prokop
Svatý Jiljí v Praze byl vysvěcen 4. května 1371. Významným kazatelem v pražském kostele sv. Jiljí byl Jan Milíč z Kroměříže, český náboženský myslitel a jeden z významných představitelů předhusitské reformace, který zde kázal česky již od roku 1364. Členem kapituly zde pravděpodobně byl i sv. Jan Nepomucký, generální vikář pražské arcidiecéze a mučedník katolické církve, jeden z českých zemských patronů. Předpokládá se, že v kostele sv. Jiljí působil letech 1387-1388. Roku 1420 zanikla kapitula a kostel připadl utrakvistům. V roce 1626 byl darován řádu dominikánů, kteří tou dobou obývali klášter sv. Anežky na Františku. Dominikáni se rozhodli zbudovat klášter v bezprostředním okolí kostela sv. Jiljí, na místě přilehlých objektů a staré farní školy. Barokizace kostela Po klopotném dokončení kláštera se dominikáni rozhodli barokizovat do té doby gotický kostel sv. Jiljí. Práce začaly v roce 1731, podílel se na nich architekt F. M. Kaňka, hlavní úpravy na kostele provedl stavitel F. Špaček. Barokizace přikryla i krásný gotický portál na jižní straně chrámu, který byl při obnově kostela provedené po roku 1968, objeven a odhalen. Harmonie bohatého vybavení chrámu se průběžně pořizovalo až do roku 1744. Nejvýznamnější jsou fresky a několik oltářních obrazů od V. V. Gotický kostel svatého Prokopa ve Všehrdech vznikl ve 14. století. Ačkoli Santiniho autorství není doloženo prameny, jeho činnost zde nepopiratelně vyplývá z činnosti na klášteru v Plasech pro stejného objednavatele, a taktéž ze slohového rozboru stavby. Kostel se nachází na západní straně obce Všehrdy, téměř na jejím nejvyšším místě a je chráněn jako kulturní památka České republiky. První zmínky o kostelu sv. Prokopa pocházejí již z roku 1250. Jelikož celá ves byla majetkem plaského kláštera, dal opat Evžen Tyttl kostel v roce 1730 přestavět svým dvorním architektem Janem Blažejem Santini-Aichlem ve stylu tzv. barokní gotiky. Při přestavbě byla za oltářem přistavěna šestiboká sakristie. Loď kostela je 12,7 m dlouhá a 7,5 m široká. Částečně je překlenuta kruchtou. Klenba lodi je valená, se štukovými žebry, ukončená konsolami. Okna kostela jsou gotizující se skly zalitými v olovu. Objevujte kostel sv. Prokopa ve Všehrdech, gotické dílo s barokní přestavbou od J. B.
Chrám svatého Prokopa a další gotické památky
Monumentální trojlodní kostel byl postaven na místě románského kostela biskupem Janem IV. z Dražic a poté arcibiskupem Arnoštem z Pardubic ve 14. století. K vysvěcení nového kostela došlo 13. května 1371 arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi. V roce 1364 zde začal kázat český kazatel Jan Milíč z Kroměříže. V době husitských nepokojů kostel připadl utrakvistické církvi (podobojí). Venkovní ráz kostela je gotický, v západní části dominují dvě věže. Vyšší věž měří 58,5 m, nižší 43,5 m. Na jižní straně se zachoval původní gotický portál, který byl při barokní úpravě překryt a v roce 1968 znovu odhalen. Na rozdíl od venkovní gotické architektury je interiér kostela barokní. Barokizaci interiéru započal v roce 1731 stavitel Ferdinand Špaček a také architekt František Maxmilián Kaňka. Fresková výzdoba je od Václava Vavřince Reinera, jednoho z nejvýznamnějších malířů českého baroka. Jeho ostatky jsou uloženy zde v kostele. Štukovou výzdobu provedl Bernardo Spinetti. Hlavní dřevěný oltář vytvořil František Ignác Weiss. Oltářní obraz Založení dominikánského řádu je od Antonína Stevense. V kostele jsou k vidění překrásné řezbářské práce. Čtyři zpovědnice od Richarda J. Prachnera, varhany z roku 1773 jsou řezbářským dílem Františka Ignáce Weisse. Farní kostel sv. Štěpána byl založen v místech osady Rybníček při dnešní Štěpánské ulici roku 1348, vlastní stavba probíhala v letech 1351-1401. Na kostel bylo přeneseno zasvěcení ze staré románské rotundy sv. Longina. Zasvěcení sv. Štěpánu, jehož Karel IV. velmi ctil a vlastnil i jeho relikvie, zřejmě odkazovalo na umístění kostela nedaleko Koňského trhu - Štěpán byl mj. patronem všech, kdo pracovali s koňmi, na jeho svátek 26. prosince se žehnal např. Kostel sv. Prokopa byl původně postaven ve 14. století. Cestujte vlakem, autobusem i MHD. 12. 24. 8.30. 5. 9.6. 31. 7.
Charakter kostelů a významná funkční role
Přesné umístění stavby a její odchylku od pravidla ovlivnilo poddolování okolního terénu, neboť v těsné blízkosti na severní straně se nachází štola Karla Boromejského a na jihu dědičná štola císaře Josefa II. Kostel longitudinálního typu byl založen jako pseudosíňové trojlodí vyvážených proporcí s nevýrazně zvýšenou střední lodí bez transeptu. Celková délka trojlodí je zhruba o třetinu větší než jeho šířka (poměr cca 23 m : 16 m). Význam střední lodi je akcentován proti lodím postranním větším rozpětím. V prodloužení rozšířené hlavní lodi navazuje stejně široký a vysoký kvadratický presbytář, ukončený odsazenou půlkruhovou apsidou.
