Nejznámější církevní stavbou v Paříži je gotická katedrála Notre-Dame. V minulosti jí hrozilo zbourání, ale život jí zachránila svatba Napoleona I. a román Victora Huga. Před několika lety, v roce 2019, ji zachvátil devastující požár.
Jeden z nejstarších a nejvýznamnějších středověkých hradů českých králů se pyšní zachovalou gotickou hradní kaplí. Do současné podoby ji nechal vybudovat Vladislav Jagellonský. Máme zde jasný důkaz, že gotika byla opravdu barevná, a ne ponurá, šedá a smutná.
Historie Olomoucké katedrály a její gotická podoba
Jednou z mála církevních staveb, která byla postavena za komunistického režimu, je kostel sv. Josefa v Senetářově na Blanensku. Vznikl na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v moderním stylu inspirovaném francouzským architektem Le Corbusierem. Jak to bylo možné? V naší republice není známějšího pomníku, než je Myslbekův svatý Václav na Václavském náměstí.
Kontrast červeného neomítnutého zdiva a bílých pískovcových portálů, oken a říms, to je jeden ze základních architektonických rysů katedrály Svatého Ducha v Hradci Králové. Počátek stavby kostela Svatého Ducha na Velkém náměstí v Hradci Králové obestírá tajemství, protože se nedochovala zakládací listina. Traduje se však, že ho nechala postavit česká královna Eliška Rejčka, manželka Václava II. a posléze Rudolfa Habsburského.
Hlavní rysy a stavební etapy katedrál v Olomouci
Majestátní gotická stavba byla založena roku 1307. Královna Eliška Rejčka chrám na památku své korunovace v roce 1303 zasvětila svatému Duchu. Hlavním důvodem pro jeho výstavbu byla údajně skutečnost, že málo prostorný kostel sv. Klimenta už přestal obyvatelům Hradce kapacitně vyhovovat. Informace, které nám poskytlo královéhradecké děkanství, napovídají, že cihly na stavbu byly namísto tradičního pískovce použity kvůli nedostatku tohoto materiálu v blízkém okolí.
Ještě před prvním požárem v roce 1339 bylo dostavěno trojlodí s presbytářem a věžemi. Ke stavebním změnám pak docházelo po každém dalším požáru. V roce 1424 byl v kostele údajně pochován vojevůdce Jan Žižka z Trocnova, který byl pak později převezen do Čáslavi. V letech 1788 až 1789 byl chrám upraven v barokním duchu a o sto let později přistoupil architekt František Schmoranz k náročným stavebním úpravám v pseudogotickém stylu.
Renesanční a renesančně-gotické prvky
Renesanční zvony dokládají mistrovství hradeckého zvonařství. Když požár v roce 1484 poničil město i kostel, oheň roztavil i chrámové zvony a poškodil obě kostelní věže. Při následných opravách byla postavena horní patra věží a pořízeny nové zvony, které se dochovaly dodnes. Jsou důkazem pozoruhodné úrovně hradeckého zvonařství.
V severní věži visí dva zvony Orel (Michael) a Dominik (Leopold), v jižní věži je zvon Žebrák (Václav) a Klement. Největším z nich je Orel z roku 1496. Má průměr 176 cm a výšku 132 cm.
Požáry, rekonstrukce a regotizace
Požár pravděpodobně zničil i sanktuárium - nejposvátnější místo určené pro ukládání liturgických nádob. „V tomto případě můžeme být za požár vděční, neboť hradečtí měšťané si pořídili nové, mimořádně krásné a mistrovsky provedené pískovcové pastoforium, což je označení pro pozdně gotický typ sanktuáře - schránku Nejsvětější Svátosti.“
Celá katedrála je i s opěrnými pilíři dlouhá 56 metrů, 25 metrů široká a 33 metrů vysoká, věže po hlavní římsu mají výšku 39,5 metru. Po rekonstrukci v 19. století vzniklo nové západní průčelí se dvěma věžemi, vysokými 68 metrů, a třemi vstupními portály. Na průčelí vidíme sochy evangelistů i patrona chrámu, svatého Václava, a další patrony svaté Cyrila a Metoděje.
Další výraznou částí byla téměř 102 metrů vysoká jižní věž, což z ní činí druhou nejvyšší věž v českých zemích a nejvyšší na Moravě. V přízemí jižní věže se nachází kaple sv. Jana Křtitele s náhrobky několika olomouckých arcibiskupů, nad ní je pak arcibiskupská oratoř. Katedrálu dále na severní straně obohatila novogotická kaple sv. Cyrila a Metoděje, zvaná též chórová. Díky tomuto prvku tak půdorys katedrály dostal tvar kříže.
V chórové kapli jsou dvě významné umělecké památky. Na oltáři z italského mramoru je pozdně gotický reliéf Panny Marie Ochranitelky, který pochází ze zbouraného kostela Panny Marie na Předhradí. Dále jsou zde umístěny pískovcové sochy sv. Petra a Pavla ze druhé poloviny 15. století. Třetí zásadní změnou byla úplná přestavba dietrichštejnského barokního presbytáře. Zachována sice zůstala jeho ohromující hmotová kompozice, ovšem zcela se změnilo tvarosloví do jednotného, gotikou inspirovaného stylu.
Regotizace a otázka stylového jasnění
Při regotizaci se změnil také interiér katedrály, opět v duchu snahy o stylovou jednotnost. Zmizely veškeré barokní oltáře, nahradily je v menším počtu oltáře novogotické. Okna katedrály dostala novogotické vitráže, v interiéru přibyly kovářské a zámečnické práce. Hlavní oltář v neogotickém presbytáři byl obohacen krásnými mramorovými sochami východních církevních otců, což je renesanční práce italských mistrů z 15. století.
Gotická nebo novogotická? Co tedy vlastně po regotizaci zůstalo v katedrále původního? Na tuto otázku odpovídá každý subjektivně dle svých dojmů. Faktem je, že katedrála získala skutečně monumentální charakter, který každého návštěvníka ohromí. Na druhou stranu je patrné, že Merettova přestavba dodala chrámu opravdu mnoho nových prvků.
Ve 20. století se pak ujal zvyk označovat olomoucký dóm za neogotickou stavbu. To je ale logicky nesmysl, protože ani Gustav Meretta nesrovnal původní katedrálu se zemí a nepostavil zde nový chrám. Dnes se v odborné literatuře uvádí jako sloh katedrály „gotika + novogotika“. Mimochodem, obdobně na tom jsou i mnohé jiné slavné katedrály, třeba pražský chrám svatých Víta, Václava a Vojtěcha byl před dostavbou v 19. a 20. století velmi odlišný oproti tomu, jak jej známe dnes.
Pohledy na starší a novější částí a závěrečné poznámky
Z gotické podoby katedrály zůstala hlavní část chrámu, její trojlodí. I při laickém pohledu je patrné, které zdivo je novogotické (průčelí, jižní věž a presbytář) a které je staré, gotické (samo trojlodí). Dlouho se tradovalo, že při přestavbě průčelí zničili stavebníci vše staré a postavili věže od základů nově. Ve skutečnosti tomu tak nebylo. Neogotické průčelí totiž Gustav Meretta předsadil asi o jeden a půl metru dopředu a starobylé zdivo z původní Zdíkovy románské katedrály uvnitř zachoval. Zvenčí to není možné posoudit, ale při prohlídce vnitřních prostor věže jsou staré románské prvky patrné.
Pod katedrálou se dochovala i stará románská krypta, dnes bohužel nepřístupná. Její idealizovanou podobu zachytili Merettovi inženýři, když probíhaly v 80. letech 19. století stavební úpravy, ale i když se mělo za to, že následně kryptu rozebrali, zřejmě se to tak nestalo. Sondy před zhruba deseti lety prokázaly, že pod podlahou v podzemí stále je románské kvádříkové zdivo. Část starší románské i gotické krypty byla spíše zasypána stavební sutí, což hraje roli při statickém zajištění mohutné nadzemní části stavby.
Co se změnilo dost výrazně, je okolí katedrály. Stavitelé snížili terén jižně od Dómu a odstranili velkou část hradeb jižně od katedrály, což byly hradby, které katedrálu s hradem obepínaly už od raného středověku. Z nich dodneška zbyly jen snížené menší části, viditelní hlavně ze dvorů domů v Komenského ulici. Stavitelé tehdy argumentovali tím, že takto bude na nový chrám lepší výhled. To byl sice hezký záměr, byť je samozřejmě oněch hradeb velká škoda. Jenže to by se nesmělo stát to, co se stalo v 90. letech 19. století - zastavět nově vznikající Laudonovu (dnes Komenského) ulici vysokými činžovními domy. Kvůli nim pak na katedrálu od jihu není naopak téměř žádný výhled. Tento urbanistický počin byl od našich předků velkou chybou, kterou už dnes nijak napravit nelze. Monumentální pohled na katedrálu tak už máme jen při cestě od starobylé Mlčochovy cesty, nebo novodobé Dómské ulice, nebo pak z parku pod Dómem, tedy od severu. Od jihu a západu nám katedrálu zakrývají domy, vystavěné na konci 19. století po zrušení olomoucké pevnosti a zbourání Hradské brány.
Fürstebergova a Merettova přestavba tedy katedrálu výrazně změnila, ale to hlavní z jejích starších stavebních etap zachovala, byť třeba skryté pod novými zdmi. Teoretické diskuze o významu a hodnocení regotizace se samozřejmě mohou vést donekonečna, ale nová podoba katedrály je už zhruba 130 let chloubou a typickým prvkem města Olomouce.