Pro vznik českého státu je 28. září klíčové datum - právě toho dne byl svým bratrem zavražděn kníže Václav. Boleslav se pak rozhodně ujal vlády, postavil se Svaté říši římské a rozšířil české panství. O půl století později, roku 995, bude rod Slavníkovců na Libici, svém hlavním sídle, slavit svátek svatého Václava. Poklidné oslavy a modlitby přeruší krvavý masakr, ze kterého vyváznou jen dva členové rodu - vévoda Soběslav a biskup Vojtěch.
Víme jistě, že útočníci využili shromáždění Slavníkovců nepřipravených k boji a Slavníkovce ze dne na den vymazali z politické mapy Evropy. Ale… proč? V mnohých učebnicích se stále dočteme, že vyvraždění Libice znamenalo odstranění konkurenčního knížecího rodu, který měl v prostoru budoucího českého státu veliký vliv a hrozil nahradit Přemyslovce. Důkazy jejich moci by se našly. Jejich hrady Libice a Malín ležely na důležitých obchodních stezkách do Slezska, Malopolska a na Moravu a kvetl na nich čilý obchod. Členové rodu měli cenné kontakty v Polsku i vliv v Římě - Vojtěch byl biskupem, Radim, jeho polorodý bratr se stane prvním arcibiskupem Hnězdna. A konečně, na slavníkovských pozemcích se najdou zásoby stříbra a snad i zlata, které umožní vévodovi Soběslavovi ražbu vlastních mincí.
Sečteno podtrženo, Přemyslovci mohli využít odjezdu Soběslava (pravděpodobně i s početným doprovodem ozbrojenců) a skrze sobě věrné rody udeřit na Slavníkovce. Bohatý lup na Libici by posloužil jako skvělá motivace a samostatný slavníkovský stát by byl smeten. Teorie vyvraždění Libice jako dovršení procesu sjednocení českého státu se ale nepozdávala historiku Dušanu Třeštíkovi.
Předvedené doklady a motivace, dříve brané jako zcela dostatečné, při jeho zkoumavém pohledu vykazovaly spoustu drobných vad. Tak například vlastní ražba mincí nebyla v Říši něčím příliš zvláštním a i ta slavníkovská je považována spíše za krátkou epizodu. Celá věc nedávala smysl ani prakticky, což vyplynulo z Třeštíkova výzkumu, jak přemyslovský stát vznikal a fungoval.
Boleslav II. získal državy na východě ještě dlouho před vyvražděním Slavníkovců. To, že by mezi jeho nově získaným územím a jeho hlavním panstvím leželo samostatné území Slavníkovců, se zdá velmi zvláštní. Ty máme k dispozici tři. Zaprvé Kosmovu kroniku, sepsanou mezi lety 1119 až 1125. I přes propast století přináší nečekaně přesné informace o motivacích jednotlivých aktérů. Další výklad příběhu čteme v zápisech o životě svatého Vojtěcha vytvořených krátce po jeho smrti v roce 1000 a 1004. Sepsali je muži, kteří Vojtěcha osobně znali.
Ale do životopisu světce se samozřejmě nehodí podrobně vyjmenovávat jeho prohřešky, drobná uklouznutí a složitý vztah s místním prostředím. A právě v dlouhé historii Vojtěchových pochybení můžeme najít možné vysvětlení, proč 28. Jestli je možné něco Vojtěchovi vyčítat, jsou to jeho útěky z Čech, z diecéze, kterou měl spravovat. Poprvé Vojtěch odejde do kláštera roku 989. Důvod? Vadí mu místní neřádná manželství a dokonce mnohoženství, sňatky osob duchovních, masivní alkoholismus či prodávání pokřtěných otroků muslimům a jiným pohanům.
Ano, to všechno byly praktiky v regionu zcela běžné. Když Boleslav II. žádá o tři léta později roku 992 papeže, aby se Vojtěch navrátil do svého biskupství, Willigis tuto žádost výrazně podpoří. Kvůli problému papež svolá synodu, na které se Boleslavovi vyslanci a Vojtěchem skutečně dohodli. Biskup měl mít povolení stavět kostely dle své potřeby, rozlučovat neřádná manželství mezi příliš blízkými příbuznými a hlavně: právo vybírat desátky. Mladá zemská církev, která se potýkala s řadou problémů a mohla se opřít hlavně o moc knížete, nemohla tyto požadavky logicky nikdy naplnit.
A Vojtěch si tak možná jen otvíral zadní vrátka k dalšímu odchodu z Čech. K tomu nakonec tak rychle nedošlo. Po krátké scéně při příjezdu se Vojtěch nejspíše s Boleslavem II. vcelku shodl. A nějakou dobu ti dva spolupracovali. Následujícího roku bude Vojtěch cestovat do Mohuče a společnost mu bude dělat lutyšský biskup Notker, muž, který později o Vojtěchově životě sepíše jednu z legend.
V ní uvádí, že na dlouhé cestě mu Vojtěch svěřil důvod, proč nechce zpátky do Čech. Na jaře roku 995 došlo ke skandálu. Urozená žena podvedla svého muže s jáhnem sloužícím Vojtěchovi. Trestem za to měla být smrt. Žena ale unikla k Vojtěchovi, který ji ukryl. Možná hodlal po vzoru svatého Jimrana mučednicky zemřít místo cizoložnice. Nebo to tak mělo aspoň vypadat.
Podle českého zvykového práva byl široký rod muže povinen cizoložnici i svůdce potrestat smrtí. Na biskupský dvůr vtrhli ozbrojenci a Vojtěch jim začal lhát, že on byl tím svůdcem a mají zabít jeho. Muži mu řekli, že u nich bude hledat mučednickou smrt marně, ale že se za to pomstí na jeho rodině. Než se stihla situace ještě více vyhrotit, přivedl někdo z biskupových lidí rozlícené mstitele k ženinu úkrytu.
Její vlastní manžel se ale zdráhal jí zabít, ortel tedy musel vykonat nějaký pacholek. A tady se dostala do konfliktu různá pojetí práva. Biskup trval na právu azylu a jméno svůdce nevyjevil, a rozlícený rod podvedeného muže zase nemohl zabít biskupa před domem Božím. Aby si zachovali tvář, museli Slavníkovcům vyhlásit krevní mstu. Krátce po této události Vojtěch utekl ze země. Následně pak odjíždí Soběslav bojovat proti pohanům, ovšem jen za podmínky, že Boleslav II. mu dá záruky, že jeho rod nebude napaden.
Přemyslovský kníže ovšem utrpí mrtvici či podobně závažnou příhodu a vykonání krevní msty na Slavníkovcích nic nebrání. Co je ale v případě této hypotézy zcela jisté je jedno: není příběhem naplnění moci českého státu, nýbrž jedním z prvních projevů jeho upadajícího vlivu.
Pouhá nemoc knížete stačila k tomu, aby se mu vše vymklo z rukou a velmožové se chovali jak „zuřiví psi utržení ze řetězu“. Bohatství Slavníkovců Vršovcům moc štěstí nepřineslo. Když se po divokých změnách ujal na začátku roku 1003 vlády Boleslav III., rozhodl se Vršovce vyvraždit. Narozdíl od svého otce Boleslava II. Pobožného se boje rozhodně neštítil a masakru se přímo účastnil.
Dle saského kronikáře Dětmara dokonce vlastní rukou zabil svého zetě! Vyvraždit celý rod se mu ale nepovedlo. Propuklo proti němu povstání a jeho ochránce, polský kníže Boleslav Chrabrý ho povolal do Polska. Vládl sice pouhý rok, na osud Boleslava III. to ale žádný vliv neměl. Bývalý kníže zůstal v Polsku uvězněn až do konce svého života - umřel o celých třicet čtyři let později!
Příbuzenství s dcerou Boleslava III. ostatně působilo Vršovcům problémy i nadále. Když se českým knížetem stal Oldřich, uvědomil si, že jeho jediným nástupcem je levoboček Břetislav, kterého zplodil se svou družkou Boženou. A tak se rozhodl synáčkovy možné konkurenty preventivně vyhladit. Boleslav II. Nezničitelní Vršovci ale opět přežili. Na nějakou dobu zmizeli ze všech úřadů a až do konce století o nich nebylo slyšet. Poté se najednou objevili jako významní družiníci a úředníci - Svatopluk však s nimi vedl nejeden spor.
Roku 1108 proto rozpoutal kníže strašlivý masakr, který přinesl na tři tisíce obětí. „Nebyli zabiti ani jednoho dne, ani na jednom místě. Neboť jedni byli vedeni na tržiště a jako dobytek byli skoleni, jiní byli na hoře Petříně sťati, mnoho jich bylo povražděno v domech nebo na ulicích.
Avšak co mám říci o smrti synů Mutinových, jejichž smrt byla snad nad každou jinou smrt ukrutnější? Byli to hodní hošíci, v tváři sliční, na pohled líbezní, jakých by ani bystrý umělec v bílé slonovině, ani malíř na stěně nedovedl vypodobiti. Přemyslovcům se ale tento krok zásadně nevyplatil. Rok po masakru zavraždil Svatopluka neznámý jezdec. Když pak na jeho místo usedl Břetislav II., dostihla ho vršovecká pomsta už roku 1110.
Těm několika málo Vršovcům, de facto jedné jediné rodině Vršovců, která různými náhodami přežila, se povedlo do konce 12. století let obnovit slávu a moc rodu. Vrátili se dokonce i do předních funkcí!
Defenestrace: česká specialita, která měnila dějiny Evropy. Pražské defenestrace se staly součástí českého příběhu. Vyprávění o tom, jak v Praze létali úředníci z oken, vrostla do našeho kolektivního vnímání dějin jako něco samozřejmého. Vlastně málokoho napadne, že se … celý článek
Vršovci a kníže Jaromír a další kapitoly
Kníže Jaromír je snad úplně nejtragičtější postavou českých dějin. Vykleštěný a oslepený, většinu života strávil ve vyhnanství a ve vězení a nakonec ho čekala potupná smrt probodnutím kopím během vykonávání potřeby. Kosmas píše, že Vršovcům se jednou podařilo Jaromíra zajmout. Svlékli ho donaha, přivázali mezi dva stromy a skákali přes něj na koních jako překážku.
Když pak po letech (už za vlády Jaromírova synovce Břetislava) přišla šance definitivně se tohoto Přemyslovce zbavit, nezaváhali Vršovci ani na chvíli. Jaromír je přepaden Vršovci. První a druhý pokus o vyvraždění.
Přemyslovci s Vršovci trpěli trpělivostí jen krátce. 9. února 1003 povraždili Boleslavovi muži velkou část rodu. Když se knížetem stal Oldřich, rozhodl se pro další zásah kolem roku 1014. A tak došlo k dalšímu radikálnímu vraždění Vršovců.
V roce 1108 byl u moci kníže Svatopluk Olomoucký. I on chtěl oslabit Vršovce, kteří už nebyli tak mocní, a přesto vyvolali masakr. 27. října 1108 začalo masové vyvraždování Vršovců. Ani tentokrát se Přemyslovcům nepodařilo vyhubit celý rod. Zbytek rodu odešel do Polska a později získal zpět své pozice.
Nejstarší dějiny našeho státu nejsou žádná idylka. Raný středověk byla drsná doba. To, co nám dnes přijde kruté, tehdy platilo za běžnou normu, nad níž se nikdo ani moc nepozastavil. Tak došlo i k vyvraždění Vršovců.
Vršovci byli, vedle vládnoucích Přemyslovců, Slavníkovců, Municů a Těpticů, raně středověký mocný rod. Neví se, odkud pramenila jejich moc a jasno nemají historikové ani o jejich původu. V dějinách se objevují poprvé roku 995, kdy se manželka jednoho z Vršovců dopustila cizoložství a utekla k biskupovi Vojtěchovi, který byl z rodu Slavníkovců. Ten jí poskytl azyl a tím se vzepřel dosavadní zvyklosti, podle níž měl nevěrnici setnout její vlastní manžel.
Vojtěch dal navíc Vršovce do klatby a ti pak za nepřátele považovali všechny Slavníkovce. Vztahy se mezi těmito rody zhoršily i proto, že Slavníkovci hledali proti silnějším Vršovcům pomoc v cizině. Na podzim roku 995 se německý císař Ota III. vydal na válečné tažení proti pohanským Odobritům, aby je obrátil na křesťanskou víru.
Jeho tažení se zúčastnily i dva vojenské oddíly z Čech. Přemyslovský, vedený budoucím knížetem Boleslavem III., a slavníkovský, pod velením Soběslava nejstaršího syna knížete Slavníka. Na Libici nad Cidlinou zůstali jen čtyři Slavníkovi potomci. Na jejich úvaze zareagoval Boleslav II. a zaútočil.
Dobývání Libice trvalo asi dva dny a krutého vraždění nebyl ušetřen nikdo. Zachránili se Soběbor, Vojtěch a Slavníkovův nevlastní syn Radim. Zápis o hrůzném masakru byl pramenem pro další narativy o dějinách.
Co je defenestrace ? Jak probíhaly pražské defenestrace? | Pár Minut HiSToRiE
Vršovci se spolu s Přemyslovci potýkali o moc a vliv. Vršovci vyhladili Slavníkovce, ale Přemyslovci zareagovali krutými výpady až několikrát. Výčet ostatních významných rodů v regionu končí s událostmi Velké Moravy a počátku 12. století.
Shrnutí klíčových momentů
- Před rokem 1000 byly na našem území silné rody: Přemyslovci, Vršovci, Slavníkovci, Těptici a Munici.
- 995: vyvraždění Slavníkovců na Libici - konfrontace Přemyslovců a Slavníkovců.
- 1003 a 1014: opakovaná vyvražďování Vršovců Přemyslovci; částečné obnovení moci rodu až do konce 12. století.
- 1108: masakr Vršovců pod Svatoplukem Olomouckým - rod přečkal, ale ztratil vliv.
- Jaromír a jeho osudy: tragické postavy spojené s konflikty mezi rody.