Hebrejská bible, Starý zákon, je Písmem židů a první půlí Písma křesťanů. Představuje sbírku spisů, které vznikaly v průběhu vícero století a tisíciletých dějin izraelského lidu. Proto je mezi spisy Starého zákona na jedné straně a životem starověkého Izraele a jeho dějinami na straně druhé hluboký vztah. Porozumění jednomu je odkázáno na porozumění druhému. Z toho vychází pojetí této publikace, která přehledně a systematicky shrnuje současné poznatky starozákonního bádání.
Její první část přináší přehled starších izraelských dějin, který zároveň zvažuje starozákonní tradice; druhá část konfrontuje starozákonní literaturu, zvláště její druhy a žánry, s konkrétní tváří života ve starém Izraeli; nejobsáhlejší třetí část je věnována jednotlivým spisům Starého zákona. Když jsem se v minulosti potkal s knihou uvádějící do studia Bible, vždy jsem upřednostňoval její teologické aspekty (abych se dozvěděl, co mi to říká) před historickými (abych se dozvěděl, jak a proč to vzniklo). Rolf Rendtorff mi zde tento výběr prakticky neumožnil, teologická je jeho kniha jen okrajově, jen jako doplnění celkového obrázku. Ale kupodivu jsem se nenudil, ani neztrácel a často byl dokonce nadšený z toho, jaký smysl to či ono autorovo vysvětlení dává a jak to vlastně dobře a nově osvětluje (nebo modifikuje) moje předchozí chápání starozákonních knih - toho jsem se nejčastěji dočkal ve třetí části publikace.
Až jsem si říkal, že jsem té historické rovině měl už dříve věnovat víc pozornosti. Ale ono to bude nejspíš tak, že jsem se nejprve potřeboval zorientovat v Písmu synchronně, abych pak mohl s pozitivním účinkem rozkrývat jednotlivé vrstvy. Například jsem musel nejprve mít aspoň obecnější představu o Mojžíšových zákonech na poušti, aby mi mohla něco přinést informace o tom, které z nich jsou zřejmě vsunuté později v době královské. A tak podobně. Ale stejně jsem u toho měl Bibli otevřenou a dohledával, bez souběžného čtení je Rendtorffova kniha hodně těžkým oříškem. Tento úvod je v každém případě zajímavý.
Rozdělen je na tři části: v první je dějinná, druhá představuje dějiny všedního dne ve starozákonní době a třetí se věnuje jednotlivým knihám Starého zákona. Pořadí vychází z židovského kánonu i řazení (tanach - tóra, proroci, spisy); tedy po Pentateuchu následují přední proroci (v křesťanském chápání dějepisné knihy), za nimi zadní proroci a pak spisy počínaje žalmy. A nenajdeme tu knihy, které se v křesťanském kontextu označují jako deuterokanonické. Kniha je spíš deskriptivní; teologické výklady jsou zde potlačeny a pokud se objeví, tak menším písmem.
Pro důkladné čtení jsou fajn nadpisy po stranách a křížové odkazy. Rozhodně zajímavá publikace, která přináší množství informací, které byly zpracovány na základech literárněhistorického bádání a polemik jednotlivých názorů (výkladů) vědců. Nicméně já osobně jsem měl pocit, že mi něco stále uniká, jako by kniha navazovala na nějakou předešlou autorovu práci. Problém však spíše bude v tom, že k plnému chápání knihy je zřejmě zapotřebí být důvěrně seznámen také s Biblí (v tomto případě zejména se Starým zákonem), to jest, mít ji alespoň jednou přečtenou. Množství další podpůrné literatury jsem zpočátku vítala, než jsem zjistila, že se jedná zejména o německy psané publikace, které navíc zatím nejsou (kromě knihy od A. Jepsena) do češtiny přeložené.
Není to jednoduché čtení a ani zcela perfektní odborná práce (učebnice - jak je naznačeno samotným autorem knihy), ale je dobře, že se v českém překladu tento text objevil a že jednou za čas vychází nové vydání.
