První písemná zmínka o Hejnicích pochází z roku 1381, avšak pověst místo zmiňuje již ve 13. století, kdy zde mělo dojít k zázraku uzdravení rodiny sítaře ze sousední obce odměnou za jím zakoupenou a sem donesenou sošku Panny Marie. Za jejich držby došlo k dočasnému úpadku poutního místa. Po třicetileté válce nastala největší sláva Hejnic doprovázená přestavbou kostela a vznikem františkánského kláštera. Jeho výstavbu iniciovali Gallasové, kteří do poutního chrámu umístili svoji rodinnou hrobku. Období rozkvětu bylo završeno rozsáhlou barokní přestavbou v první polovině 18. století. Kostel spolu s klášterem v roce 1761 částečně vyhořel a zcela obnoven byl až na počátku 20. století. Během druhé poloviny 20. století areál chátral.
Podle místní legendy žil v blízké vesničce Lužec chudý řemeslník, sítař a řešetář, se svou nemocnou ženou a dítětem. Jednoho dne roku 1211 hledal v hejnickém lese dřevo na práci a pod třemi lípami na břehu říčky Smědé usnul. Ve snu spatřil lípu zalitou září, na větvích seděli andělé. Jeden z nich mu řekl: „Jsi na zázračném místě, na kterém se zalíbilo Otci. Jdi domů a vrať se s obrázkem Matky Boží, aby každý, kdo v budoucnu půjde kolem, se mohl zastavit a mít účast na milosti. Tobě se pak za odměnu uzdraví žena i dítě.“ Řemeslník, který nabyl přesvědčení, že nešlo o pouhý sen, zakoupil při nejbližší návštěvě Žitavy dřevěnou sošku Panny Marie, položil ji s úctou a bázní do dutiny staré lípy, pomodli se před ní a prosil Boha o pomoc. Potom přivezl svoji ženu a dítě a společně prosili matku Boží o přímluvu u Boha. A podle legendy se jeho žena i dítě skutečně uzdravily.
Počátek 14. století a rozšiřování chrámu: Nejcennějším předmětem je dřevěná gotická plastika Černé Madony z roku 1380. Před chrámem stojí Mariánský sloup z roku 1695. V místě najdeme i cenné umělecké sochy z období baroka - sochy sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého a boží muka. V chrámu je také umístěna expozice Hejnického Betlému z 18. století, jehož tvůrce je neznámý. Spoluautor: Josef Reihsig - (Reihsig u. Krisch) Spoluautor: Paul Krisch - (Reihsig u. Krisch).
Na nádvoří před kostelem nalezneme mariánský sloup a kapli sv. Antonína. Toto nádvoří je odděleno od širšího upraveného prostranství nízkou zídkou nesoucí sochy světců. Celkový charakter dotváří klášterní zahrada provedená ve francouzském stylu. Hejnice jsou známé jako poutní místo spojené s legendou o nalezení zázračné sošky Panny Marie s Ježíškem, která měla moc uzdravovat nemocné. Podle této legendy vzniklo hejnické poutní místo koncem 12. století.
Podle plánů přestavby ze 17. století lze však nejstarší části chrámu datovat do poslední čtvrtiny 14. století. První písemná zmínka pochází z roku 1408, kdy se kostel stal cílem pouti měšťanů z nedalekého Zhořelce. Svatostánek byl několikrát rozšiřován až do roku 1558, kdy frýdlantské panství koupili protestantští Redernové. Za jejich držby došlo k dočasnému úpadku poutního místa. Po třicetileté válce nastala největší sláva Hejnic doprovázená přestavbou kostela a vznikem františkánského kláštera. Jeho výstavbu iniciovali Gallasové, kteří do poutního chrámu umístili svoji rodinnou hrobku. Období rozkvětu bylo završeno rozsáhlou barokní přestavbou v první polovině 18. století.
Kostel spolu s klášterem v roce 1761 částečně vyhořel a zcela obnoven byl až na počátku 20. století. Během dubna 1950 došlo v rámci Akce K k přepadení místního kláštera, z něhož byl vytvořen internační tábor pro řeholníky nucené pracovat v blízkých továrnách. Ke zdejším významným památkově chráněným stavbám patří vedle kláštera a kostela také barokní boží muka a silniční most u kostela. Na nádvoří před kostelem nalezneme mariánský sloup a kapli sv. Antonína. Toto nádvoří je odděleno od širšího upraveného prostranství nízkou zídkou nesoucí sochy světců. Celkový charakter dotváří klášterní zahrada provedená ve francouzském stylu.
V závěru století 20. a počátku 21. století došlo k rozsáhlým rekonstrukcím a otevření Mezinárodního centra duchovní obnovy (dnes Klášter Hejnice). Původně zde ve 14. století stál malý dřevěný kostelík, který byl postupně rozšiřován. Nejcennějším předmětem je dřevěná gotická plastika Černé Madony z roku 1380. Před chrámem stojí Mariánský sloup z roku 1695.
O historii a významu svědčí také skutečnost, že Hejnice patří mezi tři nejstarší mariánská poutní místa v Čechách. Původně zde stál kostel s barokní přestavbou, která byla završena ve 2. polovině 18. století. V dubnu 1950 byl klášter postižen Akcí K a stal se internačním táborem pro řeholníky. Dřívější klášterní zahrady a cenné sochařské výzdoby dodnes dotvářejí atmosféru místa.
Klášter Hejnice a jeho duchovní význam
K poezii a modlitbě vede Hejnice jako významné poutní místo s poutavým legendárním pozadím a rozsáhlým barokním komplexem. Po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2001 byl klášter otevřen jako Mezinárodní centrum duchovní obnovy (dnes Klášter Hejnice). Původně zde ve 14. století stál malý dřevěný kostelík, který byl postupně rozšiřován. V chrámu je také umístěna expozice Hejnického Betlému z 18. století, jehož tvůrce je neznámý. Spoluautor: Josef Reihsig - (Reihsig u. Krisch) Spoluautor: Paul Krisch - (Reihsig u. Krisch).
Hlavní sakrální památky a díla
- dřevěná gotická plastika Černé Madony z roku 1380;
- Barokní sochy sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého a boží muka;
- Mariánský sloup a kaple sv. Antonína na nádvoří;
- novogotický oltář s iluzivním obrazem Navštívení Panny Marie (z areny konce 18. století);
- varhany z krnovské dílny bratří Riegrů;
- sedimenty výstavby a rekonstrukce, které určovaly tvar chrámu a kláštera během let.
Současný význam a kulturní dědictví
Po 20. století prošel areál řadou rekonstrukcí a adaptací pro současné potřeby duchovní obnovy, výstav a prohlídek. Oltář v interiéru je významnou ikonickou památkou a zůstává jedním z nejkontrastičnějších prvků v chrámu díky svému iluzivnímu zobrazení. Navštívení Panny Marie v Hejnicích zůstává ikonou českého barokního sakrálního umění a místem spojení víry a historie, která přitahuje poutníky z Čech i ze zahraničí.
tags: #hellich #navstiveni #panny #marie