Katedrála Notre-Dame de Paris (Katedrála Panny Marie, chrám Matky Boží) se může pochlubit titulem nejnavštěvovanější památky ve Francii, počtem návštěvníků překoná dokonce i neméně slavnou Eiffelovu věž. Leží na ostrově Cité a ve 13. století byla dokončena po dlouhé stavební epoše, která začala položením základního kamene v roce 1163. Základní kámen byl položen papežem Alexandrem III. v roce 1163, stavba samotná byla dokončena až o 182 let později v roce 1345.
V polovině 12. století postupovaly stavební práce nahoru k hlavnímu oltáři a chóru; během těchto let tak k hlavnímu oltáři a chóru začaly postupně přibývat jednotlivé chrámové lodi, průčelí a kaple. Štíhlá špičatá věžička tyčící se uprostřed z chrámové lodi, tzv. sanktusník, vznikla až po rekonstrukci v 19. století. Mnohá staletí vzrůstu a úpadku zanechala na katedrále jisté stopy a její původní vzhled se tak velmi změnil. Revolucionáři rovněž rozbili všech 28 vystavených soch judských králů, jelikož žili v domnění, že se jedná o krále francouzské.
Po revoluci byla katedrála v natolik zchátralém stavu, že se dokonce uvažovalo o jejím zbourání. Zajímavostí je, že na konstrukci střechy (potažmo věnce) byl spotřebován celý dubový les, přibližně 1300 stromů. Zachránci katedrály Napoleon I. Naštěstí, než si stihla revoluce vybrat na katedrále daň nejvyšší, chopil se moci Napoleon I. a ten celý proces destrukce zvrátil. Sám se nakonec nechal v katedrále v roce 1804 korunovat císařem.
V tom roce vydal svůj nejslavnější román „Chrám Matky Boží v Paříži“, jehož děj se odehrává především v katedrále. Hlavním architektem rekonstrukce byl Viollet-le-Duc, který v polovině 19. století zcela změnil vzhled katedrály. Oficiálně jsou věže vysoké 69 metrů, při detailním prozkoumání si však lze všimnout toho, že novější z věží (severní věž) je větší. Na úrovni rozetového okna je v mezipatře malá galerie obrazů a soch z dějin katedrály.
Třetí věží, která ale nepřežila požár v dubnu 2019, je tzv. sanktusník (zvonička). Špička věže byla celých 93 metrů vysoká, ve spodní části věže bylo umístěno 12 soch apoštolů a na jejím vrcholu byl posazen kohout (korouhev), který obsahoval tři velmi cenné kousky - část trnové koruny, relikvie patronů Paříže, sv. Denise a sv. Celá věž přitom vážila zhruba 750 tun, neboť její dřevěný střed byl pokryt velkým množstvím olova. Naštěstí sochy byly několik dní před požárem z věže demontovány z důvodu probíhající rekonstrukce.
Jednou ze zajímavostí katedrály a zároveň velkým lákadlem pro turisty jsou tzv. chiméry a chrliče na zdech a střeše katedrály. Zmiňovaná rekonstrukce a obdivuhodná architektura však nejsou jedinými tématy, která poutají pozornost návštěvníků.
Historie soch králů na fasádě Notre-Dame prošla dramatickým zvratem během Francouzské revoluce. Ovlivněni politickými proudy radikálové chtěli odstranit i gotické sochy králů, a proto byl veřejnosti předložen radikální proces ničení těchto plastik. Ale popisované události se odehrávaly v souvislosti s dlouhodobým tlakem revolučního režimu, nikoli jen jako spontánní čin davu. Podle různých svědectví a historických záznamů došlo k odstranění 78 velkých soch a 12 menších.
Po odstranění soch se vyrojily otázky, co s bývalou královskou galerií. Malíř Jacques-Louis David prohlásil, že francouzští králové umístili na fasádu svoje pyšné podobizny, aby si vynutili úctu těch, kteří vstupovali do chrámu. V důsledku toho vznikaly tlejí výhledy a domněnky o posvátnosti a monarchii spojené s chrámem. Degradace panovníků z fasády Notre-Dame měla dvě fáze: nejprve byl Bazin pověřen kladivem a poté nastoupil Varin s lešením a shodil sochy z královské galerie.
Hromada tříselných soch byla postupně rozprodána a rozeslána po různých místech. Na vrcholu místa vznikla myšlenka, že sochy mohou být použity jako základ pro pomník, který symbolizuje pád tyranie a pověrčivosti. Po čase se jednotlivé fragmenty začaly objevovat na různých místech Paříže; např. torza postav našla cestu na dně Seiny a k zdi uhelného trhu. Hlavy některých soch byly posléze rozeslány po muzeích a institucích po světě.
V roce 1977 byl tento nález považován za jednu z největších archeologických událostí v Paříži a historici umění ho srovnávali s významnými objevy v jiných civilizacích. Z dnešního pohledu jde o ohromující svědectví o tom, jak město Paříž a Notre-Dame reagovaly na turbulentní dobu změn.
Klíčové momenty a technické detaily Notre-Dame
Notre-Dame byla postavena na místě, kde ve 4. století stál galořímský chrám zasvěcený Jupiterovi a o několik století později dvě baziliky. Během staletí tak vznikala postupně katedrála, která se stala srdcem Paříže a významným křesťanským chrámem ve Francii.
Požár v dubnu 2019 otřásl veřejností a světovou kulturou; v důsledku zásadních rekonstrukcí byla část věží a vybraných prvků dočasně mimo provoz. V důsledku práce restaurátorů však pokračuje snaha navrátit katedrále původní vzhled a historii.
Obdivuhodné jsou i výškové parametry katedrály. Třetí věž, tzv. sanktusník, byla vysoká 93 metrů, a ve spodní části věže bylo umístěno 12 soch apoštolů. Na vrcholu se nacházel kohout, který obsahoval tři cenné relikvie.
Mezipatře u rozetového okna se nachází malá galerie obrazů a soch z dějin katedrály, což ukazuje bohatou vizuální symboliku a historii kostela.
Odkazy na související památky a projekty
Fascinující dokument o jedné z nejvýznamnějších gotických katedrál světa - Notre‑Dame v Chartres, duchovním srdci Francie a mistrovském díle středověké architektury. Dokument odhaluje historii chrámu, jeho symboliku a výjimečnou roli v evropské křesťanské tradici. Divák se vydá do nitra monumentální stavby, jejíž vitráže, světlo a prostor vytvářejí neopakovatelnou atmosféru.
Historie katedrály Notre-Dame je navíc spojena s řadou archeologických objevů a restaurátorských prací, které ukazují, jak se mění tvář památky v průběhu staletí a jak se zachovává paměť o královských galeriích a jejich osudu během revolučních období.
- Notre-Dame byla zapsána do historie jako významný křesťanský chrám a srdce Paříže.
- V roce 1804 se Napoleon I. nechal korunovat císařem v katedrále a vydal román zasazený do jejího prostředí.
- Věřilo se, že královské portréty na průčelí reprezentují francouzské panovníky, což vyvolalo protesty a postupně jejich odstranění.