Kostel Narození Panny Marie, dříve označovaný jako kostel Matky Boží (v duchovní fázi Tereziánského katastru), je poprvé doložen v roce 1357. Původní středověká stavba měla dřevěnou zvonici a nesla zvony z let 1525 a 1577. Nový kostel měl jednoduchou architekturu - obdélnou loď s plochým stropem a presbytář zaklenutý křížovou klenbou. Interiér kostela se dochoval v původní podobě dodnes. Exteriér však prošel romantizující přestavbou po roce 1860, při které byla nízká dřevěná zvonice nahrazena novou věží. Interiér kostela zůstal prakticky nedotčený, ale vnější podoba byla proměněna výrazným způsobem. Nově byla přidána dvojice půlkruhově zaklenutých oken, spojených členitou římsou - prvkem typickým pro anglickou gotiku. Zvláště zajímavé je zvonové patro, které je otevřené trojicí vysokých, úzkých oken v palladiánské kompozici. Věž zakončují stupňovitě stoupající štíty a nárožní věžičky. Zvony v kostele pocházejí z dílen kutnohorských zvonařů - Daniela Drštíka (1525) a Wondřeje Kotka (1577).
Oba byly zprovozněny kampanologem Mgr. Petrem Váchou z Národního památkového ústavu, který na ně 23. května 2006 - při návštěvě královéhradeckého biskupa Mons. ThLic. Z dochovaného zápisu v obecní kronice se dozvídáme, že po pětileté výstavbě byl filiální kostel v Choťovicích slavnostně vysvěcen dne 3. července 1864. Při této příležitosti pronesla uvítací řeč dvanáctiletá dcera Václava Štěrby z Choťovic a následnou děkovnou řeč přednesla dcera Jána Dymeše, rovněž z Choťovic. Díky iniciativě Občanského sdružení „Pro Choťovice“ byl kostel Narození Panny Marie dne 24. Chotovice leží v horní části údolí Chotovického potoka asi 2 km jižně od Nového Boru a 2 km západně od Sloupu.
Součástí obce je také osada Stěna u hlavní silnice z České Lípy do Nového Boru. Chotovická hospoda na jihovýchodním okraji obce před rekonstrukcí. O vzniku obce nemáme žádné zprávy, ale pravděpodobně byla založena ve 14. století. První písemná zmínka o ní je v Deskách dvorských z roku 1455, kdy byl pihelský statek s Chotovicemi, Skalicí a Chomouty přiřčen Jindřichovi z Dubé na Milštejně. Později byl pihelský majetek připojen k sloupskému panství, jehož součástí Chotovice zůstaly až do zrušení vrchnostenské správy v roce 1848.
Před rokem 1656 obec patřila k faře ve Sloupu a poté byla přeřazena do skalické farnosti. V roce 1772 měla 46 čísel popisných, zatímco místní část Stěna, připomínaná poprvé roku 1643, měla dlouho jen tři stavení. Obyvatelé Chotovic se živili převážně zemědělstvím a domácím tkalcovstvím, které tu ale v 19. století zcela vymizelo. Místo něho si od 18. století začali přivydělávat zušlechťováním skla. V květnu 1838 tu místní statkář a hostinský Wenzel Helzel otevřel lázně, v nichž se až do 2. světové války léčila chudokrevnost a revmatismus.
V obci byla také škola. Učitel tady působil už v roce 1644 a v různých domech se pak vyučovalo až do 5. května 1886, kdy byla otevřena nová školní budova. Už roku 1873 ale vznikla na návrší asi 1 km severně od obce místní část Nové Chotovice, která se rychle rozrůstala. Lidově se jí říkalo "Nová Itálie", protože prvním osídlencem byl Ital Pisnoli. V roce 1881 tu stálo už 16 domů a do roku 1900 jejich počet stoupl na 37. Celé Chotovice tehdy měly 96 domů s 658 obyvateli.
V obci byl obilní mlýn a žilo tu 8 sedláků, kteří zásobovali masem a mléčnými výrobky sousední Nový Bor. Další obyvatelé se živili řemesly, zejména sklářstvím, odléváním cínu a pozlacováním. Kaple Navštívení Panny Marie. V centru obce je kaple Navštívení Panny Marie, postavená v letech 1776-1777. V její věžičce byl kdysi zvonek, přenesený sem ze starší dřevěné zvonice z roku 1729. V roce 1877 byl na severním okraji vesnice zřízen hřbitov. V obci se zachovalo několik roubených domů a zajímavá byla rozlehlá patrová budova hostince na jihovýchodním okraji obce, její původní vzhled byl bohužel při nedávné rekonstrukci zničen.
Naproti hostinci vybudoval majitel statku a výčepní Johann Wenzel Helzel železité a rašelinné lázně. Využil k tomu železitý pramen, vyvěrající v sousedním lesíku, jehož vodu doporučil tehdejší litoměřický okresní fyzik a lékař Dr. Ambrosi k léčení chudokrevnosti, revmatismu a nervových nemocí. Helzel tu 13. května 1838 otevřel novou lázeňskou budovu se šesti kabinami, do kterých se čerpala voda z obezděného pramene. Jeho syn v roce 1870 lázně rozšířil. Pramen upravil také na pitné kůry, zřídil tu rašelinné koupele, vybudoval velký ubytovací dům s jídelnou a verandou a lesík za budovou přeměnil na park. Lázně měly velmi dobrou pověst a sloužily až do roku 1945, kdy zanikly.
U polní cesty do Chomoutů a Pihelu je z dálky viditelná Helzelova kaple, postavená v roce 1813 majitelem okolních pozemků Johannem Wenzelem Helzelem. Její průčelí zdobil od roku 1855 obraz Matky Boží od Franze Wernera a po stranách byly obrazy sedláka, vzhlížejícího k Bohu a sv. Václava od téhož malíře. Ve 2. polovině 20. století byla kaple zcela zničena, ale někdy kolem roku 2000 byla znovu postavena. Z Chotovic pocházel činoherec a generální sekretář drážďanského dvorního divadla Emanuel Bergmann (1820 - 1877) a ve své době tu byla známá muzikantská rodina řídícího učitele Franze Antona Schmutzera (1790 - 1849), jehož syn Wilhelm Schmutzer (1819 - 1867) byl koncertním virtuózem na eufonium a druhý syn Philipp Maxmilian Schmutzer (1821 - 1898) vynikl jako violoncellista a basový zpěvák. Řadu originálních obrazů s církevními motivy vytvořili zdejší malíři Franz Werner (1819 - 1897) a Franz Wedlich (*1854).
Chotovice leží spolu s Janovem jižně od Nového Boru, který je významným sklářským střediskem. Východně od obce je oblíbené letovisko Sloup se skalním hradem a romantickou oblastí Sloupských skal s Cikánským dolem a řadou vyhlídek, sahající pod Slavíčkem a Tisovým vrchem až k Modlivému dolu u Svojkova. Severně od Sloupu je Radvanecký rybník s koupalištěm a za Radvancem se táhne lesnaté Údolí samoty ke Cvikovu. Na západní straně obce se zvedá výrazný Chotovický vrch s nižším Lipovcem a Skalický vrch, za nimiž leží v údolí Sporky Skalice.
