Horní Police je malé, ale výjimečné poutní místo, které se nachází na břehu řeky Ploučnice a spolu se zámkem tvoří výraznou barokní dominantu v severních Čechách. Areál poutního místa zahrnuje kostel Navštívení Panny Marie, ambity, zvonici, faru a kaple, propojené původními schodišti a ohradními zdmi.
Historie a vznik poutního místa
První zmínka o kostele pochází z roku 1291 a tehdy patřilo patronátní právo premonstrátskému klášteru v Doksanech. V roce 1523 byla na břehu Ploučnice nalezena soška Panny Marie, která byla lidmi pokládána za nebeský dar a od té doby sem proudily davy věřících. Od roku 1682 se záznamy o poutích výrazně zvyšují; farář Jantsch požádal majitele kostela - Julia Františka, vévodu Sasko-Lauenburského - o rozšíření kostela, což povolil a došlo ke stavbě nového kostela podle projektu litoměřického stavitele Julia Broggia.
Nová stavba začala v roce 1717 a do roku 1725 byly dokončeny boční lodě, ambitní soustava, sakristie a chór. V roce 1722 byla přistavěna zvonice a v následujících letech vznikla křížová cesta a fara. V roce 1725 bylo vše hotovo a dřevěné a kamenné prvky areálu dotvářely barokní ráz místa. Annu Marii Františku, velkovévodkyni toskánskou, zajímalo zvýšení prestiže poutního místa a zasloužila se o zásadní rozvoj areálu, včetně vydání výnosu o arciděkanství a nadace pro kaplany.
Socha Panny Marie a zázraky spojené s místem
Soška Panny Marie, nalezená roku 1523 na břehu Ploučnice, je ústředním symbolem poutního místa; lidé ji rádi uctívali a pokoušeli se o její zázračné uzdravení. Hornopolické zázraky, většinou spojované s velkou vírou poutníků, dodnes doprovázejí historii místa. Například příběhy o uzdravení bývají uváděny v kronikách jako důkazy Božího zásahu prostřednictvím Panny Marie hornopolické.
Architektura a výstavba kostela
Nové provedení kostela zahrnovalo přistavění obou postranních lodí, vybudování ambitů, chor a sakristie. Zvony a zvonice byly dokončeny v roce 1722 a v dalších letech byly realizovány i další doplňky - ambity a kaplanka. Původní gotická část byla integrována do barokní stavby a celý areál získal kompaktní a harmonický vzhled s důrazem na bohatou výzdobu a prostorovou hierarchii.
V roce 1861 prošel kostel renovací provedenou císařem Ferdinandem Dobrotivým, která zahrnula opravy střech, zdiva a věží. Generální opravy areálu pokračovaly i po válce a vršily se do roku 2020, kdy po obnovení byly kostel a zvonice slavnostně otevřeny pro veřejnost. Moderní rekonstrukce doplnila historické prvky o novou technickou a uměleckou hodnotu, která umožňuje provozování bohoslužeb i kulturních akcí.
Varhanní nástroj a hudební život v Horní Polici
Hornopolický kostel se pyšní hudebně bohatou historií. První varhany stály na hudební empoře už v roce 1705 a byly dílem Tobiase Flecka; později nástroj prošel řadou oprav a úprav (1749, 1754, 1762, 1798). V roce 1912 byl uveden nový nástroj od mistra Heinricha Schiffnera, jenž vložil 13 rejstříků do staré skříně a vytvořil dvou-manuałové varhany s pedálem. Pro obnovu byl vybrán varhanář Vladimír Šlajch. Součástí repliky byla moderní dispozice s 17 rejstříky rozdělenými mezi pozitiv, hlavní stroj a pedál; nový nástroj nabízí plný rozsah spodní oktávy a prostřednictvím jazykového rejřtíku obohacuje zvuk pedálu. Předpokládané repertoárové možnosti zahrnují hudbu severoněmeckých a středoněmeckých autorů; u některých děl Buxtehude a Bach však rozsah může být nedostačující kvůli ladění a historickým systémům.
Na kůru vedle kostela se nachází “život kolem varhan” - přes dveře do vyšší empori vede schodiště. Kromě samotné hudby sem směřují i hudebníci, kteří si nástroj prohlížejí a vyzkoušejí; v nedalekém Jezvé se nacházejí také historicky cenné varhany z roku 1796 od Tauchmanů, umístěné ve dvou kůrách nad sebou. Záznamy o těchto nástrojích dokazují bohatý hudební život regionu, který se odráží v místních akcích a koncertech.
Areál a jeho okolí
Areál Horní Police zahrnuje kromě samotného kostela i ambity, zvonici, faru a výstavní prostory v oratořích; součástí areálu je i barokní sochařská výzdoba a malebná krajina podél Ploučnice. Zámek na protějším břehu řeky a historický kamenný most spojují dvě břehy v záměrně harmonickém uspořádání. Kamenný most z roku 1840 je třetím nejstarším mostem přes Ploučnici a zároveň jedním z mála dochovaných originálů; během 20. století projížděla po mostě těžká doprava, a dokonce na něj v roce 1968 spadl tank. V roce 1990 Horní Police prosadila zachování mostu jako chráněné kulturně-technické památky a vytvořila tak unikátní pěší zónu spojenou s poutním areálem.
Na náměstí mezi mostem a kostelem stojí barokní mariánské sousoší se sochami čtyř světců a Pannou Marií, které bylo původně postaveno roku 1722 na místě nálezu sošky. Zajímavým objektem je rovněž gotická socha sv. Jana Nepomuckého, která byla uchovávána v okolí zámku a po restauraci byla navrácena do obce. V okolí areálu jsou také další památky a artefakty, například soška Panny Marie Hornopolické s nenarozeným Ježíškem a další architektonické prvky, které určují jedinečný charakter místa.
Současný život a veřejné akce
Areál je otevřen běžně denně od 9:00 do 17:00 a po domluvě se konají speciální prohlídky, výstavy a koncerty. Pořádáme Noc kostelů, poutní mše, koncerty a výstavy, které spojují duchovní rozměr místa s kulturním programem a jsou přístupné široké veřejnosti. Pravidelné bohoslužby a mše probíhají i pro návštěvníky mimo aktivní náboženský život. V neděli bývá kostel otevřen od 13:00 do 18:00 hodin a návštěvníci mohou navštívit muzejní expozice na emporách a oratořích.
Areál je spravován s ohledem na historické dědictví a průběžně prochází obnovou; na webu jsou uvedeny aktuální informace o průběhu restaurátorských prací a stavu jednotlivých částí komplexu. V rámci programu rekonstrukcí využívá obec podporu Evropské unie (IROP) a nadále se věnuje obnově barokního areálu včetně všech historických budov. Horní Police je tak výjimečným místem, kde se historie, víra a kultura prolínají do jednoho inspirativního prostoru pro návštěvníky i místní komunitu.
Využití prostoru pro cestování a dopravu
Do Horní Police je možné cestovat autem po komunikaci II/262 ve směru od České Lípy do Děčína či opačném; alternativou je vlaková doprava po trati 082 Česká Lípa - Děčín. Zajímat může i spojení od Litoměřic či České Kamenice. Pro cestu na poutní areál platí, že parkoviště se nachází mimo hlavní areál a k samotnému kostelu vede stoupající cesta od náměstí skrze branou součástí zvonice.
Areál slouží jako místo setkávání víry, historie a kultury; hlavní poutní mše se koná v neděli před svátkem Navštívení Panny Marie a hlavní třešňová pouť se tradičně koná kolem 2. července. Návštěvníci i turisté mohou prohlédnout kostel včetně výstav v prostorách oratoře a relaxovat na okolních terasách s výhledem na řeku a zámek.
Symbolika a etika výzdoby
V areálu se objevují významné symboly, jako je jezuitický znak IHSV či motivy knihy, koruny a kříže; tyto prvky doprovázejí interiér a exteriér a odrážejí historické propojení kultury, víry a moci. Černá a bílá barva odrážejí tradiční symboliku ministrantů a duchovního života, kde černá symbolizuje temnotu a světlo, bíla čistotu a bohabojnost. Vstup do areálu je stejně jako křesťanská branou, která symbolizuje přechod do nového života a kontakt s posvátným světem.
Hornopolické legendy a zázraky jsou součástí kulturního dědictví: např. legenda o uzdravení Ambrože Leyna a další příběhy, které se uvádějí v farní kronice a utvářejí mystiku místa. V Kostele najdete i restaurátorsky cenné části mobiliáře, včetně relikviářových figurín a ostatků sv. Kristíny a sv. Pavla, které byly do kostela dovezeny z římských katakomb a staly se součástí slávnostních okamžiků a bohoslužeb.