Když Šalomoun dokončil budování Hospodinova domu i královského domu a všeho, co si s takovým zaujetím přál vykonat, ukázal se Hospodin Šalomounovi podruhé, jako se mu ukázal v Gibeónu. Hospodin mu řekl: „Vyslyšel jsem tvou modlitbu a tvou prosbu, s kterou ses na mne obrátil. Oddělil jsem jako svatý tento dům, který jsi vybudoval, a dal jsem tam spočinout svému jménu navěky. Mé oči i mé srdce tam budou po všechny dny.“
„A co se tebe týče, budeš-li chodit přede mnou v bezúhonnosti srdce a přímosti, jako chodil tvůj otec David, jednat podle všeho, co jsem ti přikázal, dodržovat má nařízení a práva, upevním trůn tvého království nad Izraelem navěky, jak jsem přislíbil tvému otci Davidovi,“ dodal Hospodin. Též varoval, že pokud se odkloní od Boha a bude sloužit jiným bohům, Izrael bude vyhlazen a dům bude pro řečnické příběhy a posměch.
Po uplynutí dvaceti let, během nichž Šalomoun stavěl dům Hospodinův a dům královský, a když chýr o jeho moudrosti a bohatství došel až na kraje, Hospodin opět prokázal svou vůli a požehnal Šalomounovi. Farao a další panovníci mu poskytovali materiály, dřeviny a dary; v odvetu Šalomoun zlato a dřevo posílal na Libanon a do okolních zemí. Šalomounova moudrost a bohatství se staly legendárními napříč tehdejšími národy.
Královská zásada, že nad Izraelem panoval klid a prosperita, byla provázaná se správou, která zahrnovala 4000 stájí pro koně a 12 000 jezdců, správců nad pracemi a zajištění výživy pro celý dvůr. Lidé z Emorejců, Chetejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců zůstávali v Izraeli; jejich synové však podrobeni nucené práci, a tak vznikal rozsáhlý systém staveb a shrnování zdrojů. Z Izraelské kleště šel judský lid s bohatým úrodem pšenice, ječmene, vinných hroznů a fíků, a lid byl oblečen i bydlel v pěkných domech.
Šalomoun ovšem nebyl jen proslulý moudrostí; jeho vládu provázely i organizace a praktická správa. Slušně obohatil chíramovu vládu a navázal s ním mír a spolupráci. Králové z dálek k němu posílali dary a žádali jeho moudrost. Přízeň Boží se projevovala v tom, že Bůh dal Šalomounovi nejen moudrost, ale i bohatství a slávu, a to tak, že jeho přízeň byla pro jeho lid zvláštní dar.
V rámci přípravy na chrámové dílo se Šalomoun dohodl s Chíramem na dodávkách cedrového a cypřišového dřeva alnutých dovedností; v odměnu mu sloužící feň a potravou pro dvůr. Chíram posílal své služebníky loděmi po moři, aby dopravil dřevo a vyjednal s ním další obchodní dohody. Z Ofíru přiváželi zlato a další drahocennosti. Tato vzájemná spolupráce ukazuje, jak Šalomoun dokázal zúročit mezinárodní kontakty pro posílení národa.
Šalomounův dům a chrám završila slavnost; Hospodinova sláva naplnila dům a kněží nemohli do chrámu vstoupit. Král a lid slavili obětní hod a oslavovali Hospodina. Dům byl posvěcen a zasvěcen navěky; Hospodinovy oči a srdce zůstaly nad tímto místem po všechny dny. Šalomounův modlitební projev byl sledován i v Gibeónu, kde se Boží prozřetelnost projevila v potvrzení smluv a zaslíbení kruhu rodiny Davidovy.
Hospodin Šalomounovu modlitbu vyslyšel a přislíbil ochranu svému lidu, pokud se lid pokoří, modlí a odvrátí od zlých cest. Oheň sestoupil s nebe a chrám byl plný Boží slávy. Všichni Izraelci padli tváří k zemi a chválili Hospodina, neboť jeho milosrdenství je věčné. Tato sláva a požehnání se však neobešlo bez varování: pokud Šalomounovy srdce sklouzne k modloslužbě a cizím bohům, dojde k rozkolu království a odtržení od Hospodina.
V závěru života Šalomouna jsou zaznamenána různá hodnocení jeho moudrosti i propadů; tato směroplatná kapitola zobrazuje rozměr jeho osobnosti, která na jedné straně představuje vzor moudrosti a státnické zdatnosti a na straně druhé varuje před mravními zly, která mohou přijít s bohatstvím a rozšířenou mocí. Bible však znovu potvrzuje: „Blahoslavení tvoji muži, blahoslavení tvoji služobníci, ktorí ustavične stojí pred tebou a počúvajú tvoju múdrosť.“
