První zprávy v obecní kronice o dřevěném kostelíku s kamenným přesbytářem se datují kolem roku 1250. Obec je zmiňována prvně k roku 1350, kdy zdejší kostel, jako farní, je uváděn ve výčtu biskupství litomyšlského. Roku 1392 je obec uváděna v popisu zboží rychmburského, později byla zpustošena nebo opuštěna, od roku 1485 se vyskytuje znovu pod jménem Rejchlova Kamenice. Další zprávy uvádějí dobu po roce 1620, kdy byly Kameničky nějaký čas bez duchovní správy a později připojeny k faře hlinecké.
Roku 1763 byl dřevěný kostelík (do té doby zasvěcen sv. Mikuláši) zbořen a v letech 1764 - 1766 nákladem Filipa hraběte Kinského vystavěn nový, zděný. V roce 1830 bývalá věž, krytá šindelem s dvěma báněmi, lucernou a kohoutem na vrcholu, byla přestavěna do nynější podoby. V roce 1786 za Josefa II. byla v Kameničkách zřízena lokálie. Prvním zdejším lokalistou se stal augustiánský kněz Aurelius Jan Richter. Zpočátku bydlel v domku čp. 62, později v domku čp. 65. Poté byl postaven dům čp. 84, nazývaný „na kaplance“. Samostatná fara byla v Kameničkách zřízena až v roce 1855 a prvním farářem byl jmenován P. Josef Pardus, dosavadní lokalista, působící v Kameničkách od dubna roku 1851 až do své smrti dne 26.7.1892. Fara Farní budova byla vystavěna roku 1837, první patro bylo vybudováno v roku 1880. Hospodářské objekty okolo farní budovy byly budovány kolem roku 1893 a později. Přístavba vyšší stodoly byla provedena v roce 1907 stavitelem Fialou z Hlinska.
Zvony - Nejstarší zmínka o zvonu je z roku 1600 (výška 54 cm, průměr 73 cm, vážil 214 kg, nápis „Prokrzikuyte Hospodinu Vssickni obyvatele zemie sluzte hospodinu sweu SL/IM“, s obrazem krucifixu, sv. Jana a P. Marie), který byl zabaven ve válečné sbírce kovů v první světové válce 12.2.1918. Stejný osud potkal 6.3.1917 i zvony ve Vortové (37 kg) v Jeníkově (19kg) a v Kameničkách (sanktusník 25 kg, byl pořízen v roce 1888, nápis „Ty jsi Kristus, Syn Boha živého“, zavěšen byl 14.1.1889). V roce 1925 byly zakoupeny ze sbírek věřících dva zvony. První č. 232 o průměru 715 mm a hmotnosti 221 kg s nápisem „Věnováno od kulaturníků“, druhý č. 247 s obrazem sv. Antonína o průměru 578 mm a hmotnosti 130 kg a nápisem „Věnováno od kulaturníků“. Oba zvony byly zabaveny roku 1941 ve vynucené sbírce kovů během druhé světové války. Kostelu zbyl jen umíráček. Současné tři zvony ve věži kostela byly posvěceny a zavěšeny 7. ledna 1973. Největší zvon Nejsvětější Trojice (výška 76 cm průměr 93 cm, nápis „Sláva Otci i synu i Duchu svatému, Kameničky L.P. 1972“. Menší zvon P. Maria (výška 60 cm, průměr 68 cm, nápis „Zůstaň Matkou lidu svému, Kameničky L.P. 1972“). Nejmenší zvon Sv. Josef (výška 48 cm, průměr 56 cm, nápis „Sv. Josefe, oroduj za nás, Kameničky L.P. 1972“). Rok 1972 je rokem ulití zvonů firmou Schilling z Apoldy (bývalá Německá demokratická republika).
Hlavní oltář byl pořízen za 780 zlatých, je od Františka Eigla z Jihlavy a byl posvěcen 30.3.1884 P. Josefem Pardusem. Oltářní obraz Nejsvětější Trojice namaloval v roce 1842 J. Voříšek, postní obraz Pan Ježíš na hoře Olivetské namaloval v roce 1907 Josef Dvořák z Kameniček. Do roku 1990 byly dřevořezby dvou letících andělů a sochy sv. Petr a sv. Pavla součástí oltáře Mariánský oltář Mariánský oltář zhotovil truhlář Ferdinand Sokol a řezbář Vilém Verich, oba z Hlinska. Náklady 550 zlatých uhradila Anna Štorková ze Lhot. Oltář byl vysvěcen 8.12.1896. Socha P. Marie byla posvěcena 17.5.1885, socha P. Marie Lourdské byla pořízena u firmy Rungaldier v Grödenu v Tyrolsku. Obě sochy jsou v současné době na oltáři střídavě používány.
Oltář sv. Josefa - Oltář sv. Josefa je darem rodiny Kaplanovy z Jeníkova. Obraz sv. Josefa namaloval roku 1874 Jan Umlauf z Kyšperka. Byl vysvěcen a požehnán 19.3.1875. Monstrance - Monstrance jsou dvě. Starší je stříbrná se šestilaločnou nohou, šestistranným nodusem, s tvary zidek, zlatou lunou, skleněným válcem, který je dole i nahoře spjat liliovitým ozubím, se šestibokou věžkou, na stranách má po dvou gotických arkádkách vybíhajících dole v zátoč lupenový, nahoře v štít trojboký v podobě vimperků. jde o vzácnou práci XV. století. Na jednom laloku na noze jsou vyrytá písmena, zřejmě jméno dárce. Celková výška monstrance je 68 cm a šířka 25 cm. Druhá monstrance je vysoká 49 cm, tepaná, kruhová nožka s rostlinným dekorem má průměr 16,5 cm, v kruhu kolem Hostie jsou čtyři velké fialové a čtyři malé zelené kameny, plocha pro Hostii má průměr 10 cm.
Kalich - Při bohoslužbách jsou používány tři kalichy. První kalich má výšku 22 cm, nohu, ořech a číši zdobí rostlinný dekor, průměr číše je 9 cm. Ve stříbrných medailonech jsou znázorněni P. Ježíš, P. Maria a sv. Josef. Druhý kalich je vysoký 22 cm, průměr nohy je 13,7 cm, průměr číše 9,7 cm. Ořech je zdoben pásem českých granátů. Třetí kalich - barokní - má výšku 26,5 cm, průměr číše 9 cm, nožka je do osmiúhelníku s vytlačenými čtyřmi medailony s nástroji umučení Páně, dva klasy a vinné révy. Hruškovitý ořech do půli číše má rostlinný dekor.
Křížová cesta - Křížová cesta, s obrazy Viléma Millera s Fýdštejna u Turnova, byla posvěcena 28.2.1909 ve 14:00 hod P. Schreiberem, kapucínem z Chrudimi. Křtitelnice - Křtitelnice pochází z roku 1888, je vyrobena z barevně upraveného lipového dřeva. Kropenky - Menší kropenku z bílého mramoru umístěnou u hlavního vchodu do kostela daroval Mořic Racek, obchodník ve Vídni a bratr řídícího Aug. Racka. Byla posvěcena 29.5.1890. Původ větší kropenky u zadního vchodu je neznámý. Křišťálový lustr - Křišťálový lustr, zhotovený z českého křišťálu v Kamenickém Šenovu, daroval v roce 1975 akademický malíř Jaroslav Sodomka. Varhany - Předešlé varhany zhotovil mistr varhanář Aug. Paštika z Čestína 17.3.1912, roku 1958 byly rekonstruovány a byl přidán elektrický pohon. Současné varhany zhotovil varhanář Jiří Franc z Prahy, byly vysvěceny 28.12.1992. Obětní stůl, ambon a sédes - Byly zhotoveny podle návrhu P. Mariana Rudolf Kosíka, O. Praem. Oltářní stůl konsekroval želivský opat Vít Tajovský 29.5.1992. Do obětního stolu jsou vloženy ostatky svaté Zdislavy, patronky rodinného života.
Hřbitov - Původní hřbitov se rozkládal kolem kostela. Protože nevyhovoval velikostí, byl zřízen počátkem dvacátého století hřbitov nový - nad farou. Z původního hřbitova byl zachován pouze hrob P. Josefa Parduse. Kříž na novém hřbitově z hořického pískovce byl vysvěcen za účasti biskupa Josefa Doubravy 29.7.1910 v 15:00 hodin.
Sochy před kostelem - Socha Sv. Floriana v jeho typickém postoji zaujala místo vlevo před hlavním vchodem do kostela. Pochází z roku 1779. Na pravé straně stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1723 od sochaře Jana Dewotyho. Na zadní straně soklu je vytesán text: Tento obraz gest postaven / ke cti a slawie / swatého Jana nákladem wiernych ctitelů jeho / roku toho Kdiž Karel ssesteg Cisara římskeg / král nass v PrazekorUnoWan gest / Z przicinieni P. Matiege Prokopa toho času Primatora. Před vstupní branou do kostela je umístěn kříž s reliéfem Madony. Kříž s oběma sochami tvořil původně jeden celek.
Průčelí Týnského chrámu na Staroměstském náměstí v Praze ozdobil pozlacený kalich s hostií. Instalovala ho tam Římskokatolická farnost Matky Boží, aby připomínal, že tento kostel býval od počátku 15. století do roku 1621 předním kostelem strany podobojí. Kostel dostal jméno podle Týnského dvora, Ungelt. Bazilikální trojlodí se začalo stavět pravděpodobně v roce 1360; stavitelé byli pravděpodobně z okruhu Parléřovy huti. Hlavní týnský farář býval zároveň univerzitním farářem a kostel byl duchovním centrem nejen Starého Města. Během husitských nepokojů se ve stavbě nepokračovalo. V roce 1427 se stal týnským farářem Jan Rokycana, roku 1435 zvolen pražským kališnickým arcibiskupem. Týnská fara se stala dolní konzistoří podobojí. Barokizace chrámu byla minimální; interiér se dochoval do značné míry ve stavu předcházejícím barokizaci.
Roky 19. a 20. století - kalich byl ze štítu snesen 17. ledna 1623 a kamenná socha krále Jiřího z Poděbrad byla odstraněna. Nákres ani rytina původního kalicha se nedochovaly. Současný kalich gotizujících forem vznikl podle návrhu architektonického studia Arpema a dílem architekta Petra Malinského. Na lemu základny jsou vytesány letopočet a znaky Arcibiskupství pražského, hlavního města Prahy a český lev. V liturgických textech se dále rozebírá význam liturgie, její vývoj a vztah k teologii, kultuře a inkulturaci napříč věky.
tags: #hostie #a #kalich #omalovanka