Relikviář svatého Maura je výjimečnou románskou zlatnickou památkou na území České republiky. Relikviář sv. Maura se řadí do skupiny domečkových (tumbových) relikviářů. Uvnitř se nacházejí kosterní ostatky sv. Jana Křtitele, sv. Maura, sv. Apolináře a sv. Timoteje. Původní dubové jádro bylo nahrazeno novým ořechovým jádrem. Relikviář sv. Maura byl vyroben na zakázku benediktinského kláštera ve Florennes. Tento klášter získal relikvie sv. Jana Křtitele a později sv. Maura z katedrály v Remeši. Po Francouzské revoluci byl klášter ve Florennes zrušen a přesunut do spřáteleného farního kostela. Po nálezu byl relikviář zapůjčen Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze, které vypracovalo první expertizu. Relikviář byl ohodnocen jako památka nevyčíslitelné hodnoty. Své postupy restaurátoři konzultovali s restaurátory z německých Cách. Restaurátorské práce trvaly dlouhých 11 let. Relikviář byl rozebrán, očištěn a vzácné kameny vyjmuty a očištěny. Bylo nutné vyrobit nové jádro, protože původní jádro se již nedalo použít. Po ikonografické stránce tvoří výzdobu relikviáře starozákonní a novozákonní motivy. Nejvýraznější je skupina sošek 12 apoštolů usazených po obvodu schrány. V čelech schrány pak nalezneme sošky sv. Maura a Ježíše Krista. Na střeše relikviáře se naproti sobě nachází dva cykly kruhových reliéfů - výjevy ze života a smrti sv. Jana Křtitele a výjevy ze života a smrti sv. Maura, sv. Timoteje a sv. Apolináře. Relikviář sv. Maura je 142 cm dlouhý, 48 cm široký a 70 cm vysoký. Váha schrány nebyla veřejně uvedena. Nejznámější relikviáře obdobného typu nalezneme v katetrách v německých Cáchách - relikviář Panny Marie a v Kolíně nad Rýnem - relikviář Tří králů. Relikviář sv. Maura spolu s korunovačními klenoty českých králů představuje jednu z nejcennějších zlatnických památek České republiky. Zároveň se jedná o jediný relikviář tohoto typu, který je již od 19. století ve světském držení.
Relikviář není pouze dokladem románského zlatnictví mimořádné výtvarné a řemeslné kvality. Je také souborem mnoha symbolů a síly, je pohledem do Království nebeského. Připomíná čistou víru těch, kteří za víru obětovali svůj život. Nechává nás nahlédnout do příběhů známých i méně známých světců. Tvar domečku poukazuje na to, že relikvář je příbytkem svatého mučedníka na zemi, zároveň je také obrazem stavby církve. Scény v podobě reliéfů a výjevy na emailových cviklech vyprávějí dávné starozákonné příběhy. Sošky, s portrétními rysy, jsou mistrným a oduševnělým vyobrazením svatých s jejich atributy. Kameny jsou nejčastěji připodobňovány ke Kristu a Panně Marii, také jsou obrazem světců a ctností. I jejich barva v sobě skrývá význam. Například rudé chalcedony jsou symbolem těch, kteří byli ochotni prolít svou krev pro Krista. Sošky a reliéfy na relikviáři sv. Maura patří k nejlepším dílům evropského středověkého zlatnictví. Byly vytvořeny technikou tepání, což znamená, že je tenký stříbrný plech vysoké ryzosti tvarován pomocí forem ze dřeva a tmele, na které je materiál tlačen - stahován pomocí nástrojů dřevěných a kovových. Sošky a reliéfy pravděpodobně nevznikly současně a také jejich atributy vznikly zřejmě později. Z důvodu vyspravení trhlin bylo nutno vytvořit stovky přesně tvarovaných stříbrných a zlacených plomb z plechu stejné tloušťky a ryzosti jako originál. Zhotovení jedné plomby znamenalo mnohdy více než několik hodin trpělivé práce. Zacelení však bylo podmínkou záruky fyzické soudržnosti a také nezbytností proto, aby výplňová hmota reliéfů nevyvěrala na lícovou stranu. Metodou ztraceného vosku byly ze stříbra odlity stříbrné ručičky sošek a pak následně cizelérsky opracovány a pozlaceny. Bylo nutno vytvořit stříbrné trny, které pomohly vsazení sošek do dřevěného jádra. Naposledy použité trny byly železné a degradované korozí. Všechny sošky a reliéfy byly vyplněny kompozicí složenou ze syntetického vosku vylehčeného dutými skleněnými kuličkami o průměru 0,2 mm. Filigrán je tradiční zlatnická technologie. Zde je zpracována v mědi, což je ve zlatnictví poměrně vzácný případ. Restaurování filigránových prvků výzdoby započalo opatrným vyjmutím všech kamenů a jejich podložek s přesným popisem jejich umístění v osaznách. Filigrány byly zpevněny, doplněny a ozlaceny. Gemy osazené ve filigránových prvcích jsou staršího data než vznik relikviáře a nejspíše pocházejí z antického Řecka. Materiálem se tehdy staly odrůdy chalcedonu. Do Evropy se dostávají po dobytí Konstantinopole křižáckými vojsky roku 1203. Na relikviář byly osazeny druhotně, jako součást filigránových prvků, a to v počtu 68 kusů. Původní šperkové kameny jsou tvarem leštěné valounky nebo kabošony. Hojná jsou také původní barevná skla, hlavně zelená. Vzácné jsou skleněné imitace safírů. Při opravě relikviáře v 19. století byla většina šperkových kamenů z důvodu nastavení žádané výšky v lůžku filigránu podložena papírovými útržky různých tvarů a velikostí. Jde o útržky ze dvou holandských knih, rukopisně popsaný papír. Část kamenů byla také v této době doplněna. Technicky byly použity braun-firnis a niello pro dekor. Ražené dekory a filigránové prvky vznikly technikami ražení a filigrán. Asis 800 původních měděných hřebů se zlacenými hlavičkami bylo zbaveno korozních zplodin a znovu nastaveno. Bylo zkušebně zhotoveno dalších 500 ks nových měděných hřebů. V roce 2021 byl mezi drahokamovou výzdobou identifikován tzv. ropuší kámen, nenápadný, o to vzácnější a jedinečný. Kámen je zasazen do filigránové destičky nad raženým medailonem znázorňujícím Salome s hlavou sv. Jana Křtitele. První písemnou zmínku o ropuším kameni nacházíme již v magicko-medicínském spisu Kyranides ze 4. století. Všichni autoři shodně uvádějí, že kámen lze získat z hlavy ještě živé ropuchy. Ve 14. století nacházíme zmínky o ropuších kamenech i v českém prostředí. Teprve od 16. století však lze písemné záznamy o ropuších kamenech doložit i skutečnými artefakty. Nedávné objevy ropuších kamenů ve výzdobě cášské koruny a relikviáře sv. Pravou podstatu ropuších kamenů pochopili učenci až v 19. století, kdy Luis Agassiz rozpoznal zkamenělé zuby druhohorní ryby.
Prohlídkové okruhy a expozice
Prohlídkový okruh prochází všemi podlažími barokního zámku Bečov. Velkoformátový model hradu a zámku Bečov pomůže v orientaci a zároveň usnadňuje pochopení stavebního vývoje tohoto rozsáhlého areálu. Výklad je zaměřen zejména na období držení bečovského panství posledními majiteli - rodinou Beaufort-Spontin. Expozice je muzejně galerijní. Texty v expozici jsou v češtině a angličtině. Na pokladně je možné zakoupit audioguide v němčině. Rezervace na prohlídku jsou nutné pouze pro skupiny nad 15 osob.
V nové expozici ve zrekonstruovaném Pluhovském paláci si nejen prohlédnete originál relikviáře svatého Maura, ale dozvíte se i historické informace související s tímto předmětem. Během návštěvy se dozvíte, jak vznikl a jaký byl jeho osud. Součástí prohlídky je i vyprávění napínavého pátrání po neznámé „starožitnosti“ mimořádné hodnoty včetně vhledů do kanceláře vyšetřovatele. Putování historií uzavírá etapa restaurování a bližší seznámení s jednotlivými typy zlatnické výzdoby.
Relikviář sv. Maura: Jak se na naše území dostal předmět nevyčíslitelné hodnoty?
Fakta o relikviáři a zámku
- Relikviář sv. Maura je jedinečnou zlatnickou památkou v ČR a Evropě.
- Je umístěn v Bečově nad Teplou, kde patří k nejautentičnějším dochovaným středověkým památkám.
- Kaple Navštívení Panny Marie patří k nejstarším prostorám areálu a byla vystavěna kolem poloviny 14. století.
- Restaurování trvalo více než deset let a zahrnovalo rozebrání, očištění, nahrazení jádra a znovu osázení sošek.
- Ropuší kámen byl objeven v roce 2021 mezi drahokamovou výzdobou relikviáře.
- Filigránová výzdoba a techniky braun-firnis, niello a ražení jsou klíčovými prvky zdobení.
Historie a význam
Relikviář sv. Maura je nejen technickým skvostem, ale i svědectvím víry a osudu. Je také souborem mnoha symbolů a síly, je pohledem do Království nebeského. Relikviář připomíná svět světců a jejich příběhy a zároveň je obrazem stavby církve. Kosterní ostatky svatých, kruhové reliéfy a výjevy vyprávějí dávné příběhy a zobrazují apoštoly a Patrona.