Na půdorysu protáhlého osmiúhelníku vybudovaná stavba je obklopena původně přízemním ambitem a dosahuje bočních mělkých kaplí a polygonálního kněžiště, k němuž přiléhají z boku dvě sakristie s oratořemi v patře. Nad lodí dominuje vysoká stanová střecha. Kněžiště, sakristie a kaple kryjí střechy sedlové a pultové; nad kněžištěm se tyčí polygonální sanktusník s jehlancovou helmou. Průčelí lodi i kněžiště člení lisenové rámy a profilovaná korunní římsa. Podélná okna a okna se segmentovými záklenky mají profilované šambrány.
Západní průčelí je rozčleněno nárožními věžemi a mělkým středním rizalitem, jenž nese plné svazkové pilastry s oblamovanou kladí a římsou odpovídající kordonové římsě lodi. Ve středu spočívá rozeklaný segmentový fronton. Horní část tvoří dvě patra věží a střední rizalit zakončený trojúhelníkovým štítem s dvěma kamennými vázami po stranách; ta část je členěna stejně jako spodní část. Tympanon vyplňuje štuková kartaš s monogramem řádu piaristů.
V přízemí západního průčelí jsou osazeny tři portály. Nad bočními portály, které jsou zasazeny v nikách do profilovaných rámů s ukončujícími trojúhelníkovými frontony, stojí sochy sv. Anny Samotřetí a sv. Jakuba Většího od Ondřeje Alia. Hlavní portál je rámován svazkovými pilastry s kapkami a nesou vlys zdobený mušlemi; portál je ukončen trojúhelníkovým frontonem s okřídlenou andělskou hlavou. Po stranách frontonu jsou vázy a nad ním plastický kamenný znak zakladatele kostela, olomouckého biskupa Karla z Lichtenštejna.
Na prvním mistrovství světa v roce 2012 se objevil v hodnocení a dosáhl 12. místa; v soutěži jednotlivců získal 19 medailí (7 zlatých a dalších kovů). Tento úspěch byl mezní v kontextu českého sportovního rybolesectví a ilustruje mimořádný vliv celé výpravy.
Do roku 2009 se dostavil zvrat v kariéře Jiřího Šuly, když mu telefon zazvonil; Jan Bombera si vyžádal návrat na terče a do dálky. Honza byl přihlášen na nejbližší krajské závody a dokázal, že potvrdí svou pohotovost a technickou zdatnost. Vznikla tak vášeň pro sport, která se po delší odmlce vrátila. A začal znovu trénovat a poté se stal reprezentantem. Dva roky stačily, aby se prosadil na světový šampionát.
Honoré úsilí obouboru vyústilo do výrazného zlepšení vybavení pro technicky nejnáročnější disciplíny, zejména v přesnosti s multiplikátorovým navijákem, která umožňuje získat maximální počet bodů 100. Žádný český muž tehdy nedosáhl takového výsledku; Honza to dokázal při druhé účasti, a to v devítiboji.
Jan Bombera pokračoval ve své kariéře spolu s týmem, když došlo k významným výsledkům. Do roku 2019 se stal součástí při dalších mezinárodních soutěžích a dokázal několik cenných medailí v prostředí světového šampionátu. Přesto zůstal stejně skromný a ochotný pomáhat ostatním.
Česká reprezentace zaznamenala významné úspěchy i v dalších disciplínách: zlaté medaile družstev žen i mužů, výkony v individuálních víceboji a tradiční postavení na stupních vítězů. Když bylo družstvo na turné do Chorvatska oslabené zraněním Lucie Kepákové, její místo převzala Lucie Nejdlová a výrazně přispěla k celkovému úspěchu. Větší úspěchy patřily Kateřině Markové, Zuzaně Plaché, Tomáši Spáčilovi a Karlu Koblihovi, včetně Jana Bombery ml. a st., v různých disciplínách.
Devítiboj mužů ovládl Jan Bombera st., druhé místo patřilo Karlu Koblihovi. V sedmiboji mužů získal zlato Karel Kobliha a bronz Jan Bombera st.; u žen triumfovala Zuzana Plachá, druhá byla Lucie Nejdlová. Gratulujeme mimořádným výsledkům a děkujeme celé výpravě za reprezentaci Českého rybářského svazu na světovém šampionátu.
Historický kontext poutních míst: v dobovém tisku kolem roku 1920-1930 byl inzerován „Poutní způsob pro průvody do Staré Vody“; autorem byl patrně P. Emil Pillich. Staré Voda je spojena s kostelem sv. Anny a sv. Jakuba Většího ve Staré Vodě na Libavsku. Doloženy jsou i další publikace a záznamy o pobožnostech pro poutníky u sv. Anny, které dokumentují bohatou tradici a duchovní význam místa. Výzkum ukazuje, jak se poutní průvody a kněžská praxe vyvíjely od 19. století až do 20. století a jak spolu souvisela spiritualita s historií místa.
V souvislosti s literaturou o Staré Vodě lze zmínit díla Emila Pillicha a další historické práce, které popisují poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku. Publikace zřejmě sloužily jako průvodci poutníků a pomáhaly šířit kult oddanosti svaté Anně a svatému Jakubu Většímu.
