Ježíš Kristus je Syn Boží, ale narodil se ženě na zemi. Tato věrná žena se jmenovala Maria. Když Maria porodila Ježíše, objevila se mnohá znamení a zjevilo se mnoho andělů, aby Ho věrní lidé mohli najít a vzdát Mu úctu. Ježíš učil Božímu slovu už jako mladý muž. Ve 12 letech byl Ježíš nalezen „v chrámě, an sedí mezi doktory, poslouchaje jich, a otazuje se jich. Ježíš uzdravoval nemocné, navracel zrak slepým, a dokonce křísil mrtvé. A co je důležitější, odpustil lidem jejich hříchy. Na Ježíše se po celý Jeho život mnozí hněvali, protože Mu nerozuměli. Učil něčemu, s čím nebyli obeznámeni, a projevoval soucit vůči hříšníkům. Ježíš byl zatčen a později ukřižován neboli zabit, což dovolil, aby tak naplnil Boží vůli. „Já pokládám duši svou,“ řekl Pán, „abych ji zase vzal. Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Ježíš vstal tři dny po své smrti z hrobu - a Vzkříšený Pán se brzy ukázal svým přátelům a následovníkům. Byl první, kdo byl vzkříšen, což znamená, že Jeho duch byl po smrti znovu spojen s Jeho zdokonaleným fyzickým tělem.
Děkujeme za vaši stránku. Měla bych však pár výtek. Jako malá jsem byla babičkou vedena k víře, ovšem div ne bičem. Později jsem do kostela naštěstí chodit nemusela. Před dvěma roky se mi do rukou dostala fascinující publikace Mystéria Temné luny. Autorka nemilosrdně linčuje pokrytectví, jemuž jsem byla vystavena jako malá a já dodnes děkuji Bohu, že se mi poštěstilo na ni narazit. Autorčina zášť byla snad přehnaná, ale ten políček probudil ony části mé mysli, o nichž jsem dříve nevěděla. Najednou jsem coby poloslepá, žíznivá, nalezla studnu, mé oči prozřely a já spatřila oázu. Pozitivní magie je úchvatná publikace, jež pohladí na duši. Autorka se hrdě hlásí k okultismu, avšak vřelý vztah k veškerému životu, jenž prosakuje každým jejím slovem, popírá vaše tvrzení o souvislosti okultismu s nenávistí. Když mi tato dílka přestala stačit, zabloudila jsem na internetu na pár stránek o esoterice, kde psali v neposlední řadě také o Boží lásce a lásce k Bohu. Musím říci, že nepociťuji většinu z „příznaků“ uvedených na vašich stránkách. Okultismus a esoterika byly mou cestou k Bohu a učení Ježíše Krista. Cítím tedy smutek při čtení vašich slov, za nimiž cítím pouhou nevědomost. Nemohu a ani nechci dělat nic jiného, než Tě poprosit, abys mé svědectví aspoň trochu vzala vážně a byla opatrná.
duchové, duchovní svět exorcismus magie, okultismus okultismus prokletí, kletba rozlišování satan,ďábel spiritismus Alternativní směry - léčitelství, reiky, terapie,...
Vánoce jsou čas, kdy si připomínáme narození Ježíše Krista. Na světě dozajista není člověka, kterému by se ve spojitosti s tímto jménem něco nevybavilo. Jaký je Váš oblíbený příběh o Ježíši Kristu? Střídají se názory a tradice, které ovlivnily pohled na Ježíše a na křesťanství. Chci se podělit o jeden pro mě nejlepší Ježíšův příběh z písem, i když je nelehký, protože v písmech je tolik příběhů, že nelze říct, který je nejlepší. Každopádně, nejraději mám Ježíšova podobenství, která slouží pro naši větší motivaci. Mezi ně určitě patří podobenství o hřivnách, kdy jeden člověk svěří svým služebníkům svůj majetek ve formě hřiven, které jim v různém počtu dá do opatrovnictví. Je zde krásně vysvětleno, že i když máme pocit, že nejsme dostatečně talentovaní, má smysl i přesto naše malé schopnosti a talenty rozvíjet a zdokonalovat. Ne všechny příběhy o Ježíši Kristu se nacházejí v písmech. Některé příběhy nebo podobenství o Něm vyprávějí i skuteční lidé, třeba naše generální autority.
Jirka Kubala st. si vybral příběh od Stephena E. Robinsona. Tento příběh je o jeho dceři Sáře, která si moc přála kolo. Tatínek jí poradil, aby si našetřila tolik pencí, kolik jen může. Když už si myslela, že má dost, vyrazili s tatínkem do obchodu. Vybrala si dokonalé kolo a byla šťastná. Jenže pak si všimla, kolik stojí a obličej se jí protáhl: „Nikdy nebudu mít dost peněz na to, abych si mohla koupit kolo.“ Tatínek se jí zeptal, kolik má našetřeno. Jirka říká: „Na tomto příběhu se mi líbí, že obě strany dělají maximum - dítě dělá maximum a rodič také dělá maximum a vzájemně se milují. Je to takové přirovnání ke vztahu Ježíše Krista a Nebeského Otce k nám, protože i když ze sebe vydáme maximum, v konečném součtu je to jen pár centů a nestačí to pro vstup do Jeho království.
Ježíš z Nazaretu je poněkud paradoxně největší postavou z antiky. Jeho učení hluboce změnilo římskou říši, středověkou i novověkou Evropu a on sám a příběh jeho života se stal základem křesťanství, které de facto ovládá Evropu dodnes, dva tisíce let po Ježíšově smrti. Nejzásadnější otázkou pak je, které ze synoptických evangelií bylo předlohou dalším dvěma. Dnes panuje názor, že nejstarší je evangelium Markovo, které vzniklo krátce po dobytí Jeruzaléma Vespasianem. Matoušovo evangelium mělo vzniknout krátce poté a Lukášovo s asi desetiletým odstupem. Janovo evangelium vzniklo pravděpodobně jako poslední někdy koncem prvního století v Efesu a jeho autorem měl být apoštol Jan. Janovo evangelium se obsahem i formou vymyká trojici evangelií ostatních.
Narození Ježíše je z dnešního pohledu zlomovým dějinným zvratem a evangelisté o něm píšou jen Matouš a Lukáš. Evangelia líčí narození Ježíše jako splnění očekávaného příchodu Mesiáše. Historická svědectví, která jsou k dispozici, neumožňují určit přesně datum Ježíšova narození a smrti. Biblická datace Ježíšova narození není jednoznačná: Matouš klade narození před smrt Heroda Velikého, Lukáš pak do doby římského sčítání lidu. Dle Lukáše se město jeslích připadá datovat do Betléma, Matouš zase do Egypta. Příběh o narození je tedy nespolehlivý z hlediska historické přesnosti, a proto se často uvádí, že Ježíš se narodil někde mezi lety 7 a 4 př. n. l. a že Betlém je možná jen symbolické místo. Doložení této události je složité, a proto se v historických pracích často uvádí nejistota ohledně místa i data narození.
Ježíšovo narození a jeho život jsou popisovány i v hlaholských a apologetických disciplínách. Z biblických textů plyne, že Ježíš byl počat Duchem svatým a že narození bylo porozuměno jako božský původ. Historické prameny naznačují, že Ježíš reálně žil a reálně zemřel na kříži za Pontia Piláta. Detaily o jeho vzhledu a dětství zůstávají zahaleny rouškou času, a proto se historická racionalita soustřeďuje na klíčové momenty: kázání, zázraky, ukřižování a vzkříšení. Důraz je kladen na to, že křesťanství se v průběhu století rozšířilo a ovládlo většinu Evropy, a že christologie se vyvíjela v průběhu konfliktů v antické církvi.
Prameny o Ježíšovi zahrnují mimo Nový zákon i mimobiblické texty židovského a římského prostředí. Většina badatelů předpokládá, že Ježíš byl reálně existující historickou osobností, galilejský rabín a náboženský reformátor, který se narodil krátce před začátkem letopočtu. Evangelia Markovo, Matoušovo, Lukášovo a Janovo spolu tvoří základní materiál pro poznání Ježíšova života, i když jejich historické poslání není zcela shodné a vyžaduje historicko-kritickou interpretaci. Zdroje o narození a životě Ježíše se liší a obsahují jistou míru legendárnosti, kterou historici zkoumají a uvádějí do souvislosti s teologickými cíli dokumentů. V jádru však zůstává, že Ježíš Ježíš Nazaretský byl klíčovou postavou, která vznik křesťanství významně formovala a nadále působí na kulturní a duchovní život mnoha lidí.
Podobně jako staročeská literatura i moderní exegeze klade důraz na postupné odhalování historické interpretace Ježíšova života. Pro rozlišení historického Ježíše a teologických interpretací se využívají textové, historické a literární kritiky biblických textů, stejně jako mimobiblických pramenů a biblické archeologie. V 19. století byl položena otázka existence Ježíše a rozlišování historického Ježíše od legend. Důležité je uvědomit si, že Ježíšova práva a význam v křesťanství se od počátku vykládají nejen jako historické údaje, ale i jako duchovní poselství o Bohu a spáse.
Původní učení Ježíše Krista - Vladimir Antonov, 2.díl - Ježíš Kristus
Ježíšova misie a učení zahrnují širší kontext křesťanské teologie, christologie a etiky. Ježíšovo posláním bylo hlásat Boží království a vyzývat k obrácení, a byl popraven kvůli svým názorům. Z Nového zákona plyne učení o lásce k bližnímu, odpuštění a spravedlnosti, které se staly jádrem křesťanské morálky. Ježíš navázal kontakt s ženami a dalšími členy společnosti a ukázal důraz na milosrdenství, víru a aktivní život podle Boží vůle. Po ukřižování následovalo zmrtvýchvstání a nanebevstoupení, což položilo základ pro šíření evangelia a vznik církve. Podrobnosti o těchto událostech a jejich historickém kontextu se liší podle jednotlivých evangelií, avšak shared historia ukazuje, že Ježíšova existence a dopad na svět jsou široce uznávané.
Do apokryfních textů a logií o Ježíšovi se často vkládají širší podobenství a záznamy, které doplňují veřejně známé evangelijní vyprávění. Tyto texty někdy přinášejí jiné pohledy na Ježíšovy činy a slova, ale jejich kanonický status je různý v různých tradicích. Bez ohledu na tyto rozdíly však hlavní věta zůstává: Ježíš je centrální postavou, která formovala duchovní a kulturní krajinu, a jeho příběh zůstává zdrojem reflexe o víře, naději a etice.