Kdy jindy oceníte náš „vánoční“ článek než v době, kdy máte těsně před vánočními svátky a chcete udělat radost svým přátelům a rodině pěkným psaným přáním. Byla by škoda jim zkazit radost z přáníčka (a to nemusí patřit mezi tzv. Možná vás nepřekvapí, že slovíčko anděl píšeme vždy s malým písmemem (kromě začátků vět). Je tomu i tehdy, když spojíme slovíčko anděl či archanděl se jménem - například anděl Gabriel, archanděl Rafael. Čert je další nadpřirozenou postavou, která doprovází Mikuláše při nadílce. Svatý Mikuláš z Myry byl biskupem, který se stal předobrazem dnešního Mikuláše. Ten je stále pro mnohá dítka v silném spojení s vánočním obdobím. V něm obchází doprovázen čertem a andělem po rodinách s malými dětmi a odměňuje je „mikulášskou nadílkou“. Dřívější variace s ovocem (spíše sušeným) a ořechy pro hodné děti a uhlím pro ty špatné, se v novodobém světě dost proměnila. Proč je vlastně spojován s vánoční nadílkou? Samozřejmě to platí i v případech, že se někdo opravdu jmenuje Mikuláš (nesmíme zapomenout na slavné Mikulášovy patálie Reného Goscinny - jak v podobě knihy, tak nového filmu). Velké počáteční písmeno se pojí i se svátkem Svatého Mikuláše, který je každoročně 6. prosince. Tzv. Každý anděl má mít nad hlavou svatozář - to však neplatí o tzv. Chcete vědět, jak se správně píše Štědrý den, Štědrý večer, Ježíšek, Advent či Boží hod? Při psaní počátečního písmena u názvů staveb a jejich částí je pisateli dána jistá volnost; je na něm, aby zhodnotil význam dané stavby nebo jejích částí a podle toho zvolil malé, nebo velké písmeno. Proto se u některých typů pojmenování v praxi objevují malá i velká písmena a oba způsoby psaní lze přijmout. U některých pojmenovacích typů je způsob psaní dán tradicí a v praxi se většinou i dodržuje. Pokud však autor zvolí velké písmeno, např. Chrám sv. S velkým písmenem se tradičně píšou názvy památek celonárodně považovaných za významné: Pražský hrad, Staroměstská radnice (v Praze), Betlémská kaple, Strahovský klášter, Sázavský klášter, Vladislavský sál. PČP z r. 1993 mezi tyto názvy zařadila Chrám sv. Víta, Svatovítský chrám (= chrám na Pražském hradě). Namísto spojení Chrám svatého Víta / Svatovítský chrám se používá i spojení katedrála sv. Víta, svatovítská katedrála. Tradiční způsob psaní se uplatňuje u názvů ostatních chrámů, dále u bazilik, kostelů, kaplí, rotund, v nichž se pojmenování označující druh stavby píšou s malým písmenem: chrám sv. Jakuba, bazilika sv. Jiří, kostel sv. Antonína, kaple sv. Kříže, rotunda sv. Většina názvů sakrálních staveb je tvořena spojením podstatného jména obecného chrám, kostel, kaple a tvaru 2. p. jména dalšího (vlastního nebo obecného), mezi něž je vloženo přídavné jméno svatý. S velkým písmenem se píše jen podstatné jméno ve 2. p.: chrám sv. Barbory, chrám sv. Jakuba, kostel sv. Petra a Pavla, kostel sv. Šimona a Judy, kaple sv. Martina, kaple sv. Longina, kostel sv. Rodiny, kaple sv. Kříže. Následuje‑li za osobním jménem jméno obecné, píše se s malým písmenem: kostel sv. Tomáše apoštola, kostel sv. Michaela archanděla. Následuje‑li po obecných výrazech chrám, kostel, kaple jiné spojení, píše se první výraz vždy s velkým písmenem, ostatní podle toho, co označují: bazilika Nanebevzetí Panny Marie Svatoborské, kostel Panny Marie, kostel Panny Marie Sněžné, kostel Nanebevstoupení Páně, kostel Srdce Páně, kostel Božího srdce Páně, kostel Všech svatých, kostel Andělů strážných, kostel Povýšení sv. Kříže, kaple Božího milosrdenství, rotunda Máří Magdalény, rotunda sv. U části sakrálních staveb bývá připojeno za vlastní jméno předložkové spojení. Předložka se píše s malým písmenem, další výrazy podle označované skutečnosti: kostel sv. Petra na Poříčí, kostel sv. Václava na Zderaze, kostel sv. Vavřince pod Petřínem (jde o místní jména); kostel sv. Martina ve zdi, kostel sv. Většina názvů klášterů je tvořena spojením přídavného jména a podstatného jména klášter. Poznat, zda jde o vlastní název, nebo o název popisný, tedy název, který pouze signalizuje, kde se daná stavba nachází, komu je zasvěcena, kdo ji obývá, je velmi obtížné. Tradičně se píše: Sázavský klášter, Strahovský klášter, Anežský klášter (v Praze), s malým písmenem je obvyklé psát: dominikánský klášter, františkánský klášter, klášter alžbětinek. V názvech tvořených spojením podstatného jména hrad, zámek, rozhledna a vlastního jména se výrazy hrad, zámek a rozhledna píšou s malým písmenem: hrad Karlštejn, hrad Kost, hrad Křivoklát, zámek Sychrov, zámek Hluboká, rozhledna Barborka, rozhledna Borůvka. Hrady a zámky bývají často pojmenovány podle obce, v níž se nacházejí: zámek Opočno, zámek Chlumec nad Cidlinou, zámek Hrubá Skála, hrad Potštejn. Rozhledny jsou podle názvu obce pojmenovány zřídka: rozhledna Lhotka u Berouna (o psaní názvů obcí viz Velká písmena - obce, města, městské části, sídliště a čtvrti), daleko častěji jsou pojmenovány podle hory/kopce, na nichž byly zbudovány: rozhledna Kohout, rozhledna Kozákov, rozhledna Chlum, rozhledna Černá hora, rozhledna Děčínský Sněžník (o psaní názvů hor viz Velká písmena - vodstva, hory, pohoří, nížiny). Část názvů obsahuje přídavné jméno přivlastňovací utvořené od osobního jména (viz Velká písmena - jména živých bytostí a přídavná jména od nich odvozená): Burianova rozhledna, Klostermannova rozhledna. Pokud zvolíme spojení přídavného jména odvozeného od zeměpisného jména a podstatného jména rozhledna, měli bychom psát přídavné jméno s malým písmenem: lhotecká rozhledna, kozákovská rozhledna. U názvů obsahujících výraz hora je třeba zvážit, co pojmenovávají. Spojení Kunětická hora označuje jak horu, tak hrad podle ní pojmenovaný. V obou případech píšeme u slova hora malé písmeno. Stejně tak doporučujeme psát malé písmeno ve spojení Zelená hora (hora v katastru Žďáru nad Sázavou s poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého). Ve spojení přídavného jména a podstatného jména palác, dům, pasáž se s velkým písmenem píše pouze přídavné jméno: Obecní dům (v Praze), Bílý dům (ve Washingtonu), Lidový dům, Valdštejnský palác, Kaiserštejnský palác, Hrzánský palác, Veletržní palác, Průmyslový palác, Václavská pasáž, Müllerova vila. Ve spojení podstatného jména palác, dům s podstatným jménem osobním ve 2. p. V předložkových spojeních se slova palác, dům píšou s malým písmenem, předložka s velkým písmenem a první slovo po předložce také; způsob psaní je tedy stejný jako u názvů ulic, náměstí atp. Tradičně se píše Valdštejnský sál, Španělský sál = sály na Pražském hradě. Oficiální názvy železničních nádraží tvoří spojení železniční stanice a názvu obce/města, popř. jejich části: železniční stanice Praha hlavní nádraží, železniční stanice Ostrava-Svinov, železniční stanice Ústí nad Labem sever, železniční stanice Borek pod Troskami, píšeme proto: nádraží Ostrava-Svinov, náchodské nádraží, libeňské nádraží, ostravské hlavní nádraží. Oficiální názvy autobusových nádraží a zastávek tvoří název obce/města, popřípadě jejich části: Praha, ÚAN (ústřední autobusové nádraží) Florenc; Brno, ÚAN Zvonařka; Ostrava, ÚAN; Plzeň, CAN (centrální autobusové nádraží); Praha, Černý Most; Vysoké Mýto, autobusové nádraží; Velké Opatovice, sídliště; Znojmo, Dr. Každá dálnice a silnice má číselné označení: dálnice D1, D5, D11; silnice E48, E461, 603 apod. Namísto číselného označení se u některých názvů velmi často používá přídavné jméno utvořené od jména města, jež má naznačovat směr dané komunikace. V psaní přídavných jmen ve spojení s podstatnými jmény tunel, spojka, okruh, radiála, obchvat je úzus rozkolísaný, neboť při jejich psaní je velmi těžké stanovit, zda jde o vlastní jména, nebo pouze obecná pojmenování. V praxi se objevují jak podoby strahovský tunel, letenský tunel (tato podoba je uvedena v SSČ), tak Strahovský tunel, Letenský tunel (patrně vlivem analogie s názvy Nuselský most, Barrandovský most, Libeňský most, jež se chápou jako vlastní názvy), dále jižní spojka i Jižní spojka, pražský okruh i Pražský okruh, štěrboholská radiála i Štěrboholská radiála, svitavská i Svitavská radiála, plzeňský i Plzeňský obchvat, severojižní magistrála i Severojižní magistrála. K psaní velkého písmene bezesporu vede to, že mnohé názvy, psané s velkým písmenem, lze nalézt v mapách, v městských uličnících, encyklopediích veřejných prostranství atp.
Praktické zásady psaní velkých a malých písmen v názvech staveb a míst
Tradiční pravidla určená pro sakrální stavby upřesňují, kdy se píší velká písmena a kdy malá. U názvů chrámů, kostelů a kaplí závisí psaní na tom, zda jde o vlastní název nebo obecný výraz. Chrám sv. Barbory se píše s velkým písmenem v první části a jméno svatého uvnitř jména; kostel sv. Petra a Pavla má podobu s velkým písmenem pro druhé slovo. Naopak u obecných slov jako chrám, kostel, kaple se druhá část názvu píše s malým písmenem, pokud za obecným jménem následuje jiné označení. Příklady: chrám sv. Jakuba, bazilika Nanebevzetí Panny Marie Svatoborské, rotunda Máří Magdalény. Když za osobním jménem následuje obecné označení, píše se s malým písmenem: kostel sv. Tomáše apoštola; když stojí obecné výrazy před i za jménem, pravidlo se mění a první výraz se píše s velkým písmenem: chrám sv. Barbory, hrad Karlštejn. Do většího přehledu patří i názvy hradů, zámků a rozhleden, které bývají pojmenovány podle obce, podle hory či kopce, a tedy mají různá pravidla pro velká a malá písmena: hrad Kost, zámek Sychrov, rozhledna Kohout. Stejná pravidla platí pro názvy železničních a autobusových stanic, kde se pořádek slov a jejich případná přídavná jména řídí specifickým vzorem: železniční stanice Praha hlavní nádraží, nádraží Ostrava-Svinov. Dálnice a silnice často používají číselná označení, ale někdy i přídavná jména od měst, která vyjadřují směr jednotlivé komunikace. V praxi se objevují varianty jako Strahovský tunel versus Strahov tunel a Letenský tunel versus Letenský tunel, přičemž analogie s jinými názvy může ovlivnit psaní. Proto je běžné vidět i kombinace různých tvarů v mapách a encyklopediích.
V důsledku těchto pravidel se v praxi mohou vyskytovat alternativní formy pro stejné názvy, a proto je důležité si uvědomit, že volba velkého písmena u některých názvů může být podporována tradicí, mapováním a encyklopedickými záznamy. Když autor vybere velké písmeno, bývá to často zdůvodněno historickým nebo kulturním významem dané památky či místa.
Psaní velkých a malých písmen
Celkově lze shrnout, že velká písmena se používají u vlastních jmen a pojmenování významných památek, u nichž tradice a veřejné zdroje často potvrzují tuto formu. Malá písmena zůstávají u obecných pojmenování staveb a jejich spojení s obecnými názvy, pokud nejde o výslovně uvedený vlastní název. V praxi tedy platí, že Chrám sv. Víta se píše s velkým písmenem pro vlastní jméno, zatímco chrám svatého Jakuba zůstane obecným názvem s malým písmenem u druhé části. Zároveň se při psaní názvů obcí, měst a jejich částí dodržují specifické vzory podle typu stavby a jejího umístění.