Hřbitovní kostel sv. Anny v Telči vznikl jako součást nového hřbitova na tehdejší telčské předměstí, a to v druhé polovině 17. století. Raně barokní kostel sv. Anny je příkladem jednoduché síňové stavby s vtaženými vnitřními pilíři a pravoúhlým presbytářem, ke kterému je severní straně přistavěna sakristie s přilehlým schodištěm. Zmiňovaná stavba vznikla po dohodě jezuitů s městskými radními, když starý hřbitov u farního kostela sv. Jakuba bránil zamýšlenému rozšíření jezuitkého areálu. Po roce 1672 byla hřbitovní plocha přesunuta na vyvýšeninu nad jižním břehem Štěpnického rybníka. V roce 1697 sem byla zakoupena zahrada hraběnkou Františkou Slavatovou pro výstavbu hřbitova a kostela.
Fasádu kostela charakterizuje vysoký pilastrový řád a frontální západní průčelí s trojúhelným nástavcem zdobeným štukovým ornamentem. Z hlediska vnějšího vzhledu se jedná o výjimečný příklad raně barokního slohu s původními prvky, které vyzdvihují jednoduchost a zároveň působivost prostorové kompozice. Na západním průčelí se nacházejí dveře s kamenným ostěním a supraportou, a ve spodních nikách stojí sochy sv. Mikuláše (nalevo) a sv. Valentina (vpravo), jejichž autorem je sochař a řezbář David Lipart.
Střecha kostela, sedlová a pokrytá šindelem, je do značné míry ponechána původnímu baroknímu krovu. Z mobiliáře stojí za zmínku obraz na hlavním oltáři, který zobrazuje patronku kostela a je pravděpodobně dílem vídeňského malíře Antona Rondeza z roku 1720. Zadní část stavby člení čtyři postranní oltáře, které byly do kostela sv. Anny přeneseny ze zrušeného kostela sv. Ducha v centru města. Na epištolní straně jsou oltáře sv. Jana Nepomuckého a sv. Prokopa, zatímco na evangelijní straně to jsou oltáře sv. Barbory a P.
Interiér kostela osvětluje soubor oken s polokruhovým nadpražím, který do prostoru vpouští světlo a zdůrazňuje jednoduché, ale působivé disponování interiéru. Přímo souvisí s historií místa i tragické momenty druhé světové války, kdy mnoho hřbitovních hrobů německých rodin zůstalo opuštěných, a byla zde vztyčena pamětní deska obětem války. Tato místa tak tvoří neoddělitelnou součást paměti města, která se dodnes připomíná spolu s jezuitským dědictvím a historickým kontextem výstavby.“
- Historie a původ hřbitova a kostela: doba vzniku, přesun hřbitova, spolupráce jezuitů s městem.
- Architektura raně barokního kostela: síňová stavba, pilastry, presbytář a sakristie.
- Dekorace a sochařská výzdoba: lipartovy sochy, štuk na západním průčelí, oltáře a ikonografie.
- Mobiliář a ornář kostela: obraz hlavního oltáře, původ a původnost zdrojů, sochy a oltáře ze sv. Ducha.
- Interiérové a exteriérové detaily: okna, světlo, barokní krov a výzdoba uvnitř.
- Vztah k současnosti: pamětní desky a historické souvislosti s dějinami Telče.
Historické souvislosti a vývoj hřbitova
Jezuité navrhli založení nového hřbitova i s kostelem sv. Anny, aby mohli realizovat zamýšlené rozšíření jezuitského areálu a starý hřbitov u farního kostela sv. Jakuba nebyl již dostatečný. Po dohodě s městskými radními byl hřbitov přesunut na tehdejší telčské předměstí na vyvýšeninu nad jižním břehem Štěpnického rybníka. V roce 1697 zakoupila hraběnka Františka Slavatová pozemek zahrady pro účely stavby a v návaznosti na to byl na tomto místě postaven hřbitovní kostel sv. Anny. Raně barokní stavba kostela byla výsledkem spolupráce jezuitů a telčského panství, které zajistilo finanční podporu i architektonické řešení.
Architektura a výzdoba kostela
Kostel sv. Anny se vyznačuje jednoduchou síňovou dispozicí s vtaženými pilíři a pravoúhlým presbytářem. Přilehlá sakristie s přilehlým schodištěm je umístěna na severní straně. Fasádu zdobí vysoký pilastrový řád a frontální západní průčelí doplňuje trojúhelný nástavec s štukovým ornamentem. U vstupu se nachází kamenné ostění a supraporte; ve spodních nikách jsou sochy sv. Mikuláše a sv. Valentina od Davida Liparta. Sedlová střecha je pokryta šindelem a je veden původní barokní krov.
Mezi významnými mobiliáři stojí obraz na hlavním oltáři, pravděpodobně od vídeňského malíře Antona Rondeza (rok 1720). Důležitým prvkem jsou čtyři postranní oltáře, které do kostela sv. Anny byly přeneseny ze zrušeného kostela sv. Ducha. Z epištolní strany je oltář sv. Jana Nepomuckého a sv. Prokopa, zatímco z evangelijní strany oltáře sv. Barbory a P.
Interiérové okna s polokruhovým nadpražím prosvětlují prostor a vytvářejí světlý a vzdušný dojem, který doplňuje působivost barokních prvků a historických vyobrazení místní komunity. Pamětní desky a zohyblení míry doby připomínají období války, a to zejména staré hroby německých rodin, které zůstaly opuštěny po válce. Takové artefakty tvoří součást historické kultury Telče a jejího okrsku.
Kulturní a historické dědictví
Hřbitovní areál a kostel sv. Anny představují významný příklad raně barokní architektury v regionu. Kombinace jednoduché dispozice, slavnostních prvků fasády a bohaté sochařské výzdoby ukazují, jak se baroko uplatnilo v menších sakrálních provozech a jak jezuité spolupůsobili na podobě městských prostor. Museum-like paměťové prvky a oltáře, které byly přesunuty ze zrušených prostor, dále rozšiřují poznání o místní spiritualitě a historickém kontextu Telče.
