Hrobu svatého Backeta: zázraky, ostatky a poutní místa napříč světadíly

Na jihu Francie, v malé vesnici Arles-Sur-Tech, stojí sarkofág z Arles-Sur-Tech, jenž se již více než 400 let plní vodou samovolně, a to díky dlouhodobě neobjasněným procesům v teplém a vlhkém kostelním dvoře. Každý den k rakvi přichází kněz a poutníkům stáčí vodu získanou z rakve do lahví pomocí malého čerpadla. Voda má údajně zvláštní složení a blahodárné účinky, a na rakvi vznikají zázraky pro nemocné i smrtelně nemocné, které věda dosud neumí podat uspokojivé vysvětlení.

Podle svědků pochází voda z posledního odpočinku dvou perských mučedníků ABDONA a SENNENA, kteří podle tradice byli do rakve uloženi v 10. století; jejich neutralita ostatků je však předmětem sporů, neboť neexistují pádné důkazy o tom, že by se jejich ostatky skutečně nacházely v sarkofágu Arles-Sur-Tech. Přesto voda nadále proudí a věřící ji pijí, věříc, že má zvláštní účinky. Zázračné uzdravení jsou zaznamenány a věda hledá vysvětlení jen v tom, že voda vzniká z bilance dešťové vody, kondenzace a odpařování, přičemž kondenzace je hlavní částí produkce vody.

Podobně zvláštní je případ indické Mehrauli u Nového Dillí, kde mešita a hrobka světců Jamali a Kamali vyvolávají projevy nadpřirozených sil. Návštěvníci hlásí hlučné duchy, děsy a kontakt s džiny; podle některých svědků se v komplexu objevují i neviditelné entity a zlé duchy. Jamali a Kamali jsou považováni za sufiové a po staletí zůstali v hrobce, což podle svědků ovlivňuje nadpřirozené jevy v archeologickém parku.

V australském Sydney navštíví unavený poutník hrob Mary MacKillop (svatá roku 2010) a žádá o uzdravení Parkinsonovy nemoci. V krátkém čase je třes pryč; proces kanonizace Mary MacKillop začal ještě v roce 1909 a uznání dvou předchozích zázraků u hrobu se stává podmínkou svatořečení. V roce 2010 je Mary MacKillop prohlášena za svatou. Podobně i další uzdravení, například Kathleen Evans a Veronica Hopson, jsou spojena s modlitbami u ostatků Mary MacKillop a Mary se stává prvním příkladem „svaté vody“ působící na pacienta.

V Čechách je chronologie světic spojena s Ludmilou (860-921), která byla u zavržení tisíciletého vývoje českého národa. Ludmila byla známá jako matka chudých a světlé světlo pro vdovy i sirotky; její smrt vyvolala závažné zázraky u hrobu a následně bylo provedeno několik pohřbů. Její tělo zůstalo nepřerušené po exhumaci a v průběhu staletí se děly zázraky, které potvrzují posvátnost Ludmily. Nádherná sakrální architektura kolem jejího hrobu, a zejména zázraky, které se odehrály při přenesení ostatků do baziliky sv. Jiří v Praze, posilují víru, že Ludmila byla skutečnou světicí.

Podobně i v Bari je svatý Mikuláš Z Myry ukládán do stříbrného sarkofágu; vodnaté tekutiny ve sarkofágu jsou považovány za „mana“, která vyvolává zázraky. Původ tekutin se rozebírá mezi skeptiky a vědci, avšak zázraky potvrzují, že voda skutečně působí na uzdravení. Při kanonizaci svatého Mikuláše byl sarkofág doplněn o bohaté ornamenty, které vyjadřují význam svatého. Mana vzniká podle některých, v kontextu Bari, z kondenzované páry, ale srovnání s Arles-Sur-Tech ukazuje, že i tyto zázraky vyvolávají otázky a motivují další zkoumání.

Nyní se vraťme do Česka: Ludmila, Jan Nepomucký a Metoděj - to jsou světci, jejichž hroby a relikvie inspirovaly vigurní liturgii a posvátnou architekturu. V bazilice sv. Václava a v chóru katedrály v Praze je uloženo tělo svatého Jana Nepomuckého v impozantním stříbrném sarkofágu s baldachýny a votivními lampami, což odráží jeho význam pro české království. Důkaz o zázracích přichází i z posledního odpočinku Metoděje v Uherském Hradišti-Sadech, kde se spekulace o hrobovém místu a jeho identitě rozšířily v literatuře i archeologii.

Hledání Metodějova hrobu vyvolává diskuse mezi badateli: Mikulčice, Sadská výšina a další možné lokality - Mikulčice s hrobovou jámou, která mohla být součástí pohřbu arcibiskupa, či Sadská výšina, kde by mohl Metoděj či jeho žáci být pohřbeni. Rozpory mezi nálezy železného předmětu a symbolických artefaktů ztěžují jednoznačnou identifikaci, a tak zůstává otázka, kde leží slavný učenec a moravský arcibiskup.

Mezitím se v Salzburku a Vídni objevují další pohřebišté fenomény a historické souvislosti. Hřbitov svatého Petra, katakomby a Margarethenkapelle představují součást Salcburku - města kostelů, která vypráví o bohatství sakrálního dědictví horské oblasti. Katedrála svatého Ruptera a svatého Petra v Salcburku patří mezi významné památky, a i zde jsou postiženy světci, jejichž hroby a sarkofágy vnášejí do města mystiku zázraků a víry.

Současný výzkum v Arles-Sur-Tech i v Bari naznačuje, že zázraky by mohly vycházet z fyzikálních procesů kondenzace a teplotních změn, přestože pro mnoho poutníků zázraky znamenají důkaz boží intervence. Stačí jen pohled na to, jak různé kultury a doby spojují víru s místy posledního odpočinku světic a světců a jak se v jejich hrobech vytvářejí tradice, které přesahují hranice jednotlivých zemí a vytrvalým způsobem zasahují do života milionů lidí.

Datumy spojené s posvěcením a ostatky některých světitelů jsou pevně zakotveny v tradicích: chrámové slávy, posvěcení katedrál a slavnosti, jejichž data jsou pevná, jako výročí posvěcení chrámu 12. května a slavnost svatého Jana Nepomuckého 16. května. Celé dějiny ukazují, že zázraky a světci jsou propojeni s historií, kterou tvoří lidé, architektura a víra v boží zásah.

tags: #hrobu #svateho #backet