Kniha Cesta do království Jaroslava Hutky popisuje deníkovou formou několik týdnů z podzimu roku 1978: čas bezprostředně před odchodem do nizozemského exilu a dobu těsně následující, už mimo rodnou zem. Své vzpomínky na tyto dny Jaroslav Hutka zaznamenal na popud Pavla Kohouta, část jen v poznámkách, které později rozpracoval do podoby novely.
„Pravděpodobné vzdálenosti jsou klidná chůze ve dvou. Čermák se ptá, Hutka vypráví, ale často si role vymění a otázka se zlomí v historku, historka v ticho, a z ticha je najednou pointa. Vzdálenosti tu nejsou jen kilometry, spíš čas mezi tím, co jsme chtěli, a tím, co se stalo. Mezera mezi písní a skutečností, mezi exilovým kufrem a dnešní kuchyní. Jazyk je civilní, bez zdobné metaforické omáčky a patosu, občas krátká, trefná ironie nebo suchý fór, který řízne a jde dál, občas něha zjemní tón na lidský a soucitný. Kniha zůstává při zemi, naslouchá realitě a všednímu životu, nesnaží se o velká gesta ani velké teorie, spíš přesné postřehy z blízka. Nic se netlačí, nic se neomlouvá. Jen dva hlasy, co si dovolí pochybovat, a tím jsou si blízko. Takové poctivé vyprávění, které umí říznou i pohladit, a přitom se drž skutečného života. Na čtení po večerech, po kapkách, nechat odstát a doznít.“
V textu se objevují pasáže o rodině, vzpomínky na dětství a vliv Hutkovy poetiky: „Syn si četl sám. Nejprve nadával na nesnadné nadpisy, ale pak si zvyknul. V této knize se naučil číst text i v jiných podobách a na jiném podkladu. Nejvíce se mu líbil Bezdomovec.“
Lesk a stín Hutkovy tvorby se odráží v popisu křestu a úvodních poznámkách, které kladou důraz na důležité momenty jeho kariéry. „Křest 2. sešli jsme se zde dnes, abychom na světě přivítali knižní vydání souboru básnického díla Jaroslava Hutky. A nejen to: vítáme na světě v této knize i první svazek jeho Spisů.“
Autority textu oceňují Hutku jako významnou osobnost české kultury: „Jaroslav Hutka patří k těm nemnoha osobnostem české kultury, jímž nejen já, ale většina mých vrstevníků, kterou znám, vděčí za tolik, že to lze jen ztěží vyjádřit a poděkovat za to.“ Hutka byl známý zpěvák a textař, jehož dílo formovalo myšlení mnoha lidí v době exilu i po návratu.
Hutkova poezie, která vznikala již od roku 1965, je zde popsána jako extrémně otevřená, tvrdá i citlivá, s důrazem na privatizmus i generační zpověď. „Básně, které Hutka psal již od roku 1965, neznal kromě něj v té době prakticky nikdo. Byly skrytou, punkevní řekou, která v Hutkově myšlení tekla po léta souběžně s psaním jeho písňových textů.“
Chronologie Hutkovy tvorby je rozdělena do čtyř částí: období první, 1956-1974, volný privatissimum; období exilu a občanská poezie; období po roce 1989 a proměny společnosti; a závěrečné verše z devadesátých let. „Máme-li dnes vůbec poprvé možnost číst Hutkovu poezii v jejím mohutném celku, tedy od básní vzniklých v letech 1965-66 až po Cestu k prameni z let devadesátých, zřetelně vidíme, že se člení do čtyř částí.“
Vyslovují se srovnání s Krylem a Mertou a výzva k čtení Hutkových veršů pozorně, abychom pochopili širší společenské souvislosti, aniž bychom museli s každou drobností souhlasit. „Doporučuji Vám srovnat tyto básně s pozdními texty Karla Kryla či Vladimíra Merty - jde ve všech případech o vyslovení téměř identického životního pocitu z let devadesátých.“
Poděkování redaktorce Mileně Vojtkové a shrnutí souboru s více než 350 písňových textů uzavírá knižní edici, která je uvedena jako úvodní svazek spisů Hutky. Chronologické uspořádání sleduje Hutkovu tvorbu od raných písní šedesátých let až po současnost; dílo je určeno milovníkům folku i čtenářům o kulturní a politické historii druhé poloviny 20. století a počátku 21. století.
V souvislostech s dalšími Hutkovými díly se objevují odkazy na Pradávné kořeny, Agonda, a další sbírky, které zpracovávají jeho poezii, prózy i fejetony. „Chronologicky uspořádaný soubor sleduje Hutkovu tvorbu...“ a „Souborné vydání více než 350 písňových textů Jaroslava Hutky, nepřehlédnutelné osobnosti první generace našich městských písničkářů a zakládajícího člena Šafránu, je úvodním svazkem jeho sebraných spisů a vychází vůbec poprvé.“
Podtextem textu je reflexe Hutkova vlivu na čtenáře a jeho význam v kontextu české kultury a politické historie.
