The French composer Maurice Duruflé wrote the motet "Ubi caritas" in 1960.
It is his Opus 10, No. 1.
The motet is based on an ancient chant of the same name.
It may have originated with the so-called Gallican rite - the liturgical tradition used in the churches of Gaul before Gregorian (Roman) chant was imposed by Pepin in the eighth century.
The source for Duruflé was the Liber Usualis where it appears as chant #664.
Duruflé's motet is written for a full choir with separate, alternating choirs of altos.
Since we are a small group, we'll forego that concept.
Sopranos will sing with the altos at the beginning of the piece rather than remaining silent.
Duruflé starts in the key of E flat for the first half of the motet, then modulates to B flat in the middle and then back to E flat at the end.
For the most part, the chant melody is in the top choral part.
TextUbi caritas et amor, Deus ibi est.
Congregavit nos in unum Christi amor.
Exsultemus, et in ipso jucundemur, timeamus, et amemus Deum vivum et ex corde diligamus nos sincero.
TranslationWhere true charity and love dwell, God himself is there.
Since the love of Christ has joined us in one body,
Let us all rejoice and be glad now and always.
And as we hear and love the living God,
So let us in sincerity love all people.
Translation: Joyce MacDonald Glover
The original text has twelve verses. Duruflé sets only the first.
The history of research into the hymn's origin reads like a detective story.
In 1924, the noted medievalist André Wilmart published an article suggesting that the hymn had originated in a Benedictine monastery in the ninth century.
Later he discovered a paraphrase of portions of the hymn that dated to the eighth century.
Further and contradictory evidence appeared in research by Dag Norberg suggesting that the poem was written for Synod of Cividale, held in 796 by Paulinus, Patriarch of Aquileia in Italy.
Mons. Pouť ke sv. Jiří nad Libušínem - neděle 1. 5. Napsal uživatel P. Kostel sv. Jiří nad Libušínem stojí uprostřed starobylého hradiště, údajně se zde nacházela farní osada zvaná Hradiště.
Kostel se uvádí jako farní v roce 1352 (ostrovští benediktini).
Místo tradičních poutí, v šedesátých letech 20. století zde probíhal rozsáhlý archeologický průzkum pod vedením Dr. Zdeňka Váni.
Hradiště bylo vybudováno patrně kolem poloviny 9. století, a to jako pohraniční pevnost na rozraní kmenových území Čechů a Lučanů; později se stalo centrem přemyslovské správy.
Oblíbené místo bývalého Rozdělovského faráře a básníka Jana Lebedy, který duchovní atmosféru tohoto poutního kostela zachytil ve svých básních a vzpomínkách.
Poutní slavnost proběhne v neděli 1. května od 16 hodin; odjezd autobusu od kostela sv. Václava v Kladně-Rozdělově v 15 hodin.
Poutníci, kteří připutují ke sv. Jiří pěšky, mohou využít pro cestu zpět autobus.
U příležitosti letošních Velikonoc byl obnoven památný kříž, který stojí u rozdělovského kostela.
Když byla v roce 1924 zrušena školní kaple, tak to bylo právě toto místo, říkalo se zde U křížku, kde byly v roce 1925 položeny základy nového kostela sv. Václava.
Kříž byl vztyčen v roce 1886 a stál na samém okraji tehdejší obce, v polích.
Na jaře se zde patrně shromažďovali věřící z Rozdělova na začátku pobožností Křížových dnů, které se konali tři poslední dny před Nenebevstoupením Páně, aby si vyprosili dobrou úrodu a odvrátili od obce hrozby války, nemocí a dalších neštěstí …
Dnes je místem krátkého zastavení a vzdání úcty k Ukřižovanému …
Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste, tady i ve všech tvých kostelích na celém světě, a chválíme tě, neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět …
modlitba sv. 18. březen - XX. Dorůstání do zdravé dospělosti muže a ženy, tak se jmenovala další farní beseda, tentokrát s převorem bosých karmelitánů ve Slaném P. Petrem Glogarem OCD, která proběhla v pátek 18. března.
Po koncelebrované bohoslužbě milý host účastníkům setkání nejprve naznačil vývoj člověka ve vztahu k rodičům, podtrhl dynamiku tohoto procesu a naznačil i různá rizika.
Dále uvedl, že je běžné, že každý prochází jistým obdobím skepse - která však může, po jejím překonání, naopak posílit duchovní zakotvení, přičemž vytouženým cílem je období, která nazval mystickým - to vyniká v harmonii a v jedinečném vztahu k duchovním hodnotám.
Dne 3. února jsme si připomněli sto tři let od jeho narození.
V dobách pronásledování církve byl svým příkladným životem oporou pro kněze i laiky.
Pamětníci největšího pronásledování církve v padesátých letech pomalu vymírají a je velká škoda, že se na tak význačného kněze a biskupa mučedníka v naší zemi téměř zapomnělo.
Narodil se 3. února 1908 v Plzni.
Pocházel z velmi chudých poměrů, otec mu brzy zemřel a jeho velkým dobrodincem během studií byl pan profesor Josef Limpouch.
V letech 1926 - 1930 studoval na Bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde byl jeho profesorem pozdější kardinál Josef Beran.
Na kněze byl vysvěcen v Praze 6.
Další číslo farního časopisu Prameny je v první části věnováno svátosti křtu tak, jak nás k tomu vybízí první rok z tříleté přípravy na 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje.
Vedle společného zamyšlení nad duchovním dosahem této svátosti … S hořící svící v ruce … seznámí čtenáře i s jedinečnou středověkou symbolikou jedné památné křtitelnice z našeho vikariátu …
Křest - koruna nesmrtelnosti.
Náš pravidelný rozhovor jsme zaměřili tematicky, a to k roku sv. Anežky České; putovali jsme do konventu Křížovníků s červenou hvězdou a navštívili P. Jaroslava Ptáčka …
Od Karlova mostu. V časopise se zastavíme u zpěvu chorální antifony z liturgie Zeleného čtvrtku Ubi caritas et amor, kterou zhudebnil Maurice Duruflé; náš chrámový sbor tuto skladbu uvede v rozdělovské premiéře snad právě na Zelený čtvrtek.
Časopis připomene také památnou návštěvu pomocného biskupa mons. Karla Herbsta v Libušíně a setkání s ním při farní besedě v Rozdělově.
Čtenář zde nalezne další zprávy z farnosti a užitečné kalendárium.
S duchovní správou je možné dohodnout přípravu na křest, svatbu, pohřeb, nebo pohovor s knězem.
Rozdělovská farnost usiluje o to, aby byla živým a otevřeným společenstvím římskokatolických křesťanů.
Pro děti zajišťuje výuku náboženství.
Vyvrcholením každého týdne je sváteční bohoslužba, při které se společně scházíme každou neděli v 8.
This is the first of a series of four motets written by Maurice Duruflé in 1960, based on motifs of Gregorian plainsong. Ubi Caritas (where there is charity) is an antiphon for use on Maundy Thursday during the washing of feet and is attributed to Paulinus of Aquileia in 796. The melody used by Duruflé in this setting probably dates from late 8th century.
Ubi caritas et amor, Deus ibi est. Congregavit nos in unum Christi amor. Exsultemus et in ipso, jucundemor. Timeamus et amemus Deum vivum. Et ex corde diligamus sincero. Sincero. Ubi caritas et amor, Deus ibi est. Amen
Where there is charity and love, God is there. The love of Christ has gathered us together into one. Let us rejoice and be glad in Him. Let us fear and love the living God. And let us love from a sincere heart. Sincere. Where there is charity and love, God is there.
I first sang this piece on a Sing for Pleasure conducting course in June 2025, and very quickly grew to love it. It’s complex, set for sopranos, altos, tenor I, tenor II, bass I and bass II.
The first two lines are repeated, sung by only the altos, tenors and basses.
The sopranos don’t sing until “Exsultemus” (rejoice), adding texture in the higher register.
As noted in my article about “Tota Pulchra Es”, Duruflé does an excellent job of mimicking plainsong and Renaissance polyphony in modern notation.
This is not easy.
Plainsong has no bar lines, and relies on speech rhythms.
To replicate this, and accommodate female voices, Duruflé transposed the melody up a dominant 7th, and changes time signature regularly, varying between 2, 4, 5, 6 and 8 quavers to a bar.
Regardless, it’s beautiful, a and our parish choir has begun learning it, with the lower voice parts covered by Tom on the organ.
Table: Přehled klíčových bodů duruflého Ubi caritas
| Aspekt | Popis |
|---|---|
| Rytmus | Proměnlivý časový podpis, barové posuny |
| Tónina | E♭ dur na začátku a konci, B♭ v polovině |
| Sbor | Skupiny sborů sopránů a alt s doprovodem |
| Text | Ubi caritas et amor, Deus ibi est |