Architekt Vojtěch Ignác Ullmann (23. dubna 1822 Praha - 17. září 1897 Příbram) nebyl sokolem, ale do sokolské historie se nenávratně zapsal, když ho Jindřich Fügner oslovil, aby navrhl tělocvičnou budovu pro cvičení sokolů - budoucí první sokolovnu. Ullmann byl architektem historismu, po roce 1860 hlavně novorenesance. Neorenesanční architekturu obdivoval i Miroslav Tyrš a jiní, proto také najdeme v této stavbě odraz italských palácových staveb z počátku 16. století. Podobně jako se sokolská myšlenka srovnávala s antickou myšlenkou kalokagathie - dosažení harmonie tělesných a duchovních hodnot, tak se i první sokolovny přirovnávaly k řeckým gymnasionům, ačkoli toho zas až tolik společného neměly.
Ideální vzhled sokolovny v 19. století - v každé sokolovně musí bezesporu být prostor pro cvičení. Jeho základem byl obdélníkový sál vysoký přes dvě podlaží o ideálních rozměrech 20 x 12 m, tak aby se vešlo 10 cvičenců po šesti řadách. Vedlejší prostory sloužily k odkládání nářadí či jako sprchy. Nezapomínalo se ani na funkci společenskou a při sokolovnách vznikaly knihovny, restaurace, pódia a časem i biografy. Typickým rysem sokoloven 19. a přelomu 20. století jsou ve druhém podlaží ochozy - balkony.
Do roku 1874 realizoval architekt Ullmann v Praze řadu staveb. Více o sokolovně např. Dále pak hesla V. I. Na mapě se zobrazí všechny objekty v okolí. svažité parcele se skládá z pův. patrové části s podél. ul. jednotraktem, na který navazuje trojlodní sál tělocvičny. Ze střední spojovací části je přístupná skeletová nástavba s halou nad historickým sálem a patrový podélně orientovaný dvoutraktový úsek s tělocvičnou z 2. stavební fáze. Jednopatrové průčelí 9 os. v přízemí s bosáží, s pamětními deskami, ukončené nepůvodní balustrádovou atikou. Objekt částečně novodobě podsklepen víceúrovňovým 2. suterénem, 1. suterén propojený s čp. 1438/II. Historický Fügnerův sál s oběžnou galerií v 1. patře; nad středen sáku malovaný kazetový strop. Na východní straně na galerii malovaná luneta od J. Preislera (hold sokolské myšlence). Nad historickým objektem sál na míčové hry ze 70. let 20. Záp. část z počátku 1. desetiletí 20. stol. s tělocvičným sálem má schodiště situované v risalitu v jihozáp. koutě parcely. Schodiště z 1. suterénu je tříramenné, visuté, s pozdně secesním mřížovým zábradlím. Nad schodištěm se nachází dřevěný trámový strop. Stěny podélně situovaného Tyršova sálu jsou obloženy dřevěným táflováním, na již. straně zasahujícím až ke stropu (zde instalována luneta od Františka Ženíška), na zbývajících stranách v úrovni patra galerie s dřevěnou kazetovou poprsní na profilovaných konsolách, na severu konvexně předloženou. Prostor zastropen trámovým stropem na dřevěných krakorcích, na záp. Můžete neomezeně číst Lidovky.cz, iDNES.cz, Expres.cz a Antiyoutuber.cz. K tomu dostanete také noviny a časopisy v elektronické podobě.
Historicky první českou sokolovnu navrhl architekt Vojtěch Ignác Ullmann, od jehož narození letos v dubnu uplynulo 200 let. Novorenesanční sídlo Sokola Pražského má bohatou štukovou fasádu zdobenou zlacenými tvářemi zakladatelů Sokola Jindřicha Fügnera a Miroslava Tyrše a sokolskými hesly Ni zisk, ni slávu a Tužme se! Veřejnosti se otevře o víkendu 21. a 22. „Toto je ten náš poklad,“ říká někdejší vzdělavatelka Jitka Křepelková na konto Fügnerova sálu, historicky první sokolské tělocvičny s kazetovým stropem a osmnácti nosnými pilíři a klenbami z roku 1863. „Celá sokolovna byla původně jen tento sál. Tady to byl tenkrát okraj Prahy, a tak se některým zdálo, že tělocvična bude daleko od centra.
Už v roce 1912 si velký zájem o cvičení v Sokole Pražském vyžádalo přístavbu nové tělocvičny pojmenované po druhém zakladateli Miroslavu Tyršovi. Než se dostanu k popisu vlastní stavby a představím jejího autora, musím alespoň stručně čtenáři připomenout vznik legendární tělovýchovné organizace. Česká obec sokolská byla založena v období po pádu Bachova absolutismu podobně, jako další vlastenecké spolky - Svatobor, Hlahol nebo Umělecká beseda. U jejího zrodu stály známé osobnosti: Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner. Český tělovýchovný spolek byl založen 16. února 1862 a mezi prvními členy byli i bratři Grégrové nebo Vojtěch Náprstek. Název Sokol se objevil o dva roky později, byl převzat od tehdy obdivovaných černohorských revolucionářů.
Tělovýchovná jednota byla tedy na světě, ale chyběla spolková budova. Tu navrhl významný architekt té doby Vojtěch Ignác Ullmann (1822-1897). Ten byl absolventem vídeňské umělecké akademie, jeho profesory byli známí tvůrci vídeňské opery August Siccard von Siccardsburg a Eduard van der Nüll. Ullmann působil nějakou dobu v Itálii, podobně, jako jeho švagr Antonín Viktor Barvitius, další absolvent akademie. Po návratu do Prahy pak společně navrhli první moderní vily pro pražské průmyslníky a mecenáše v Bubenči (Lipmannova a Lannova) a na Královských Vinohradech (Gröbeho). Ullmann kromě toho projektoval řadu dalších pražských prominentních budov, všechny v neorenesančním stylu: dům České spořitelny a palác Lažanských na dnešní Národní třídě, vyšší dívčí školu ve Vodičkově ulici, budovu pražské techniky na Karlově náměstí nebo výletní restauraci Letenský zámeček v Holešovicích. Za necelý rok byla nová budova spolku v dnešní Sokolské ulici téměř dokončena, takže již na sklonku roku 1863 se v ní dalo cvičit, definitivně byla zkolaudována v roce následujícím. Hlavním mecenášem stavby byl úspěšný podnikatel Jindřich Fügner. Do ulice má stavba jen dvě poschodí, průčelí je pojednáno v ušlechtilých formách italské renesance a na atice jsou zlacené medailony otců zakladatelů s nápisy Ni zisk, ni slávu, Sokol a Tužme se! Ústředním prostorem pak byla rozměrná tělocvična s ochozem, kazetovým stropem a lunetou, jejímž autorem byl Jan Preisler (ta byla do prostoru umístěna až v devadesátých letech).
Budova brzy přestala kapacitně vyhovovat a tak na počátku dvacátého století přibyla dvorní partie od architekta Františka Sandera, ve třicátých letech pak bylo přistavěno křídlo do Žitné ulice s portálem, zdobeným plastikami Ladislava Šalouna se sokolskou tématikou. Stavba měla fenomenální úspěch a tak brzy následovaly další sokolovny. K těm architektonicky nejcennějším patří třeba budova od Antonína Wiehla a Antonína Balšánka v Českém Brodě nebo četné stavby Františka Krásného, jenž byl rovněž autorem nové hlavní spolkové budovy - Tyršova domu na Malé Straně, jež vznikla dostavbou barokního Michnova paláce. Sokolovny vznikaly v každé éře až do komunistického puče a tak máme kvalitní příklady i z meziválečného funkcionalismu - v Praze třeba budova vinohradského sokola v Riegrových sadech a v Hostivaři. Nesmíme zapomínat také na rozlehlé stadiony pro sokolské slety na Letné nebo na Strahově.
Podobně tomu bylo i v dalších městech i městečkách u nás i ve vzdálené cizině (první americká organizace Sokola vznikla již v roce 1865!). A ta první budova v Sokolské ulici?
Biografie Vojtěch Ignác Ullmann byl český architekt období historismu. Vystudoval pražskou polytechniku a vídeňskou Akademii výtvarných umění u profesorů Augusta von Siccardsburga a Eduarda van der Nülla. Po ukončení studií cestoval po Itálii a Německu. Od roku 1854 pracoval v Praze jako samostatný architekt. Spolupracoval s architekty Antonínem Baumem, svým synovcem Bedřichem Münzbergerem a Antonínem Viktorem Barvitiem, jehož sestrou Terezií Barvitiovou se v roce 1856 oženil. Do roku 1874 realizoval v Praze řadu staveb. Když ale neuspěl v architektonických soutěžích na výstavbu Národního divadla a Rudolfina, odešel do ústraní na venkov, nejprve do Dubence, kde mu v letech 1879-1889 patřil tamní zámek, a poté do Příbrami, kde v roce 1897 zemřel a je pohřben na zdejším hřbitově. Byl typickým představitelem historismu. Jeho rané dílo bylo eklektické, mísí se v něm užívání středověkých slohových prvků novorománských a novogotických. V další fázi své tvorby po roce 1860 byl významně ovlivněn novorenesancí Gottfrieda Sempera a z něj vycházející vídeňskou novorenesanční školou, jejíž koncepci rozšířil o inspiraci benátskými, francouzskými a domácími renesančními formami.
