Pokoj, o kterém mluví Bible, počítá naopak s otevřeností. Bourá hranice, hranice mezi nebem a zemí, mezi Bohem a člověkem, mezi lidmi navzájem. Zároveň ale respektuje naši svobodu a důstojnost. Neruší naši osobní jedinečnost a svébytnost. Ztělesněním tohoto pokoje je příchod Božího mesiáše, Ježíše Krista, do světa. Právě proto podle evangelisty Lukáše propukají nebeské zástupy v radostný hymnus „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi.“
Boží pokoj jako nástroj otevřenosti a smíření
Pokoj Boží izolaci ruší, překonává nepřátelství, nabízí otevřenost, buduje vztah. Pokoj je dílo Boží ve světě lidském… a na zemi pokoj mezi lidmi… Boží pokoj. Boží pokoj však přináší i napětí. A my bychom čekali opak. Pokoj, to je přece klid. Přejeme si pokojné svátky. Myslíme tím sváteční pohodu, klid od práce, shonu a starostí. Každý ve svém pokojíku. Boží pokoj ovšem zaběhané pořádky narušuje; celníci a nevěstky najednou sedí s Ježíšem u jednoho stolu. To je přece neslýchané! Marnotratný syn se vrací z flámu domů a nejen, že se mu odpouští, on je přijat dokonce se vší poctou a slávou. To je pobuřující! Samařan pomáhá Židovi. Kdo to kdy viděl?!
„Zabíjej, Petře, a jez!“ „To ne, Pane! Ještě nikdy jsem neporušil tvůj příkaz.“ A římský centurion dostává dar Ducha. To už vypadá na konec světa, tak už i ti pohané! Staré pořádky se hroutí… Kdo se v tom má vyznat? Podaná ruka v kostele se slovy „Pokoj tobě!“ vyvolala v nejednom sboru napětí. Co je to za novoty! A to mám ruku podat i tam tomu…?!
Říkáme: chci pokoj, ale ve skutečnosti lpíme na neměnném řádu věcí. Chci přece pro tebe jen to nejlepší! A ve skutečnosti chceme druhého předělat k obrazu svému. Rozhádaní sourozenci, kteří spolu už desetiletí nepromluvili, třeba kvůli majetku. To napětí, když by se měli potkat, podat si ruku ke smíru… Tak to ne! Radši mít od toho pokoj.
Blahoslavenství tvůrců pokoje a jejich výzva
Ježíšův pozdrav „Pokoj vám!“ se dotýká i záznamů o závěrečných slovech před svou smrtí: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám.“ Tehdy jim předal svůj pokoj. A na závěr své řeči na rozloučenou dodal: „Toto jsem k vám mluvil, abyste měli ve mně pokoj. Ve světě budete mít soužení. Ale buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět.“
Blahoslavení, kdo takto zápasí o pokoj a nasazují přitom vlastní kůži. Budou nazváni/nazvány pravými agenty a agentkami Boží věci. Přesto jejich zápasy nejsou pouze mírotvorné v jedné rovině. Mnohdy připomínají obracení Izáka, Debory či Abigajil, které nutí k odvážnému kroku a oběti. Vždy jde o budování pokoje, který má kořeny v spravedlnosti a důstojnosti druhého.
Víra v Boží pokoj tedy často vyžaduje nasazení a odhodlání překonat pohodlí. Jeremiáš vmetl do tváře judskému establishmentu: „říkáte pokoj, šalom, ale žádný pokoj se neděje!“ Příklady biblické praxe ukazují rozmanitost cest k pokoji: od vzájemné odpuštění až po odvážné činy spravedlnosti a služby křesťanského lidu. Ačkoliv Ježíš volá k pokoji, zároveň vyzývá k pravdě a spravedlnosti, které mohou vyvolat napětí a odpor vůči starým pořádkům.
Role církve a spravedlivý mír v moderním světě
Ježíšova výzva k „tvůrcům pokoje“ je i dnes výzvou pro praktické uskutečňování pokoje v komunitách a v mezinárodních vztazích. Uvažovat o míru v kontextu Ukrajiny znamená číst biblické poselství jako aktivní úkol: hledat spravedlivý a udržitelný mír, který neodměňuje agresory a neodmítá odpovědnost za zločiny. Že „míru“ rozumíme různě, ukazuje český dramatický a teologický jazyk: rozlišuje slovo mír a pokoj. Mír ve slovanské tradici často znamená „naše svět“, naše sféra vlivu, což nemusí vždy znamenat pokoj pro ty nejslabší a nejohroženější.
Proto biblické poselství pokoje dnes vyzývá k reflexi: kdo jsou dnešní tvůrci pokoje a kdo má být jejich cílem? Odpověď spočívá v otevřeném konci naděje, že Boží pokoj překonává lidské hranice a naléhavě vyzývá k vybudování spravedlnosti a solidarity. To vyžaduje od každého - od tichých svědků až po aktivisty - odvahu nasadit se v konfliktech a hledat řešení, která nebudou křehká jen na pohled, ale skutečná a trvalá.
Protestantní a ekumenické zvyky připomínají: „Pokoj vzdáleným i blízkým“ je Boží slib, který si žádá naši odpověď v praxi - šíření pokoje, vyhýbání se klamům a zatracené lhostejnosti, a zároveň odpovědný dialog o spravedlnosti a lidské důstojnosti. Papež František v kapitole Domu sv. Marty připomíná, že Ježíšův pokoj je „jiný než ten, který dává svět“ a že je to pokoj hlubší než jen klid v souladu se světským pořádkem. Pokoj je dar, který vyžaduje naši spoluúčast a svobodu volby žít v milosrdenství a pravdě.
Izaiáš a Zeď naděje: proroctví o pokoji pro blízké i daleké
Izaiášova vize v 57. kapitole hovoří o tom, že Bůh žije „s tím, kdo je sklíčený a poníženého ducha“, aby oživil ducha ponížených a srdce zdeptaných. Pokoj pro daleké i blízké je Boží výzvou a slibem, že Boží pokoj může překročit lidská omezení a obnovit svět v novém smyslu. Válečné i politické zájmy by měly ustoupit před vizí pravého, spravedlivého a otevřeného pokoje, který neodmítá odpovědnost a vyžaduje lidskou spolupráci.
Praktické myšlenky pro dnešní život
Pokoj Boží je dar, který máme předávat dál. Pokoj Boží přináší pohyb a otevřené vztahy, které jsou plné dynamiky. Vzkříšený Kristus vstupuje do umrtveného společenství učedníků s přáním „Pokoj vám!“ a začnou se dít věci. Mnozí zpečetí apoštolský úřad mučednickou smrtí a evangelium letí širým světem. Svět už není jako dřív. Teď už je otevřený. To je Boží spása v Kristu. Svět byl vyrván z izolace, z uzavřenosti do sebe a otevřen Bohu.
Jednota mezi učedníky není dílo lidské, ale draze vykoupený dar. Přijetí a udělení daru pokoje se stává předpokladem k přijetí eucharistie, protože při eucharistii přijímáme tělo Kristovo v bratrech a sestrách. Prosba o Pánův pokoj se týká nejen usmíření v Těle Kristově, ale vychází z Ježíšova příslibu a ukazuje na otevřenou budoucnost, která je plná naděje a proveďovaného míru.
Blahoslavení tvůrci pokoje jsou ti, kdo se nechtějí spokojit s krátkodobým pohodlím, ale hledají prostor pro důstojnost druhých, pro obnovu spravedlivého uspořádání a pro život v míru, kde vládne právo, nikoli diktát mocnějších. Těmto lidem je slíbeno, že budou nazváni Božími syny.