Papež Lev XIV. se vrátil k tradičnějšímu způsobu komunikace, než měl jeho předchůdce papež František. Současný papež zvolený do čela katolické církve loni 8. května striktně dodržuje psané texty a poskytuje méně rozhovorů, poukazují novináři a analytici oslovení ČTK. Na rozdíl od svých předchůdců pak Lev XIV. používá častěji jiné jazyky, než je italština, například rodnou angličtinu či španělštinu.
František za své více než dvanáctileté období v čele církve často upoutával pozornost médií výroky na tiskových konferencích a komentáři nad rámec oficiálních projevů. Nový papež se takovým situacím spíše vyhýbá. František hodně improvizoval, on (Lev XIV.) čte. Ale držet se psaného textu je také způsob, jak se vyvarovat chyb a nedorozumění. Jako expert na Vatikán Giacomo Galeazzi to doplňuje: „Františkovův nonšalantní styl vyvolal mnoho problémů.“
Poukazuje se na výroky o odvaze se někdy vzdát, označení izraelského tažení v Pásmu Gazy za genocidu a na prohlášení moskevského patriarchy Kirilla jako „Putinova ministranta“. Podle Matzuzziho to vedlo k pochybnostem diplomatických snah Vatikánu, kterých se Lev XIV. snaží vyvarovat. Na rozdíl od Františka nový papež poskytuje výrazně méně rozhovorů, čímž se podobá svým předchůdcům Janovi Pavlovi II. a Benediktu XVI.
Podle Giacomo Galeazzi se Lev XIV. vrátil k tradici, ale musí dbát změn, které nastaly v uplynulých letech s rostoucím významem sociálních sítí. V posledních měsících se stalo zvykem, že papež předstupuje před novináře, když odjíždí večer ze své rezidence v Castel Gandolfu do Vatikánu. „Lev je tak i nadále papežem, který odpovídá na otázky novinářů,“ dodává Galeazzi.
Na rozdíl od svého předchůdce, který mluvil převážně italsky a méně španělsky, Lev XIV. při cestách do zahraničí či výstupech k věřícím více jazyků - angličtinu, španělštinu, italštinu a francouzštinu. Angličtina uvnitř Vatikánu je revolucí, na kterou Italové pohlížejí se strachem, uvedl Massimo Faggioli z Trinity College.
Papež Lev XIV. důrazně odsoudil antisemitismus
Angličtina pomáhá oslovovat katolíky v Asii a Africe, kde počet věřících roste, zatímco španělština míří k hispánským věřícím v Americe. Dřívější litoměřický biskup Stanislav Přibyl, který po přečtení papežské buly usedl do arcibiskupského křesla, je jen jedním z těch, kdo reflektují rostoucí mezinárodní charakter církve.
Nový papež Lev XIV. se narodil v Chicagu a jako mláďatěl byl misionářem v Peru. V textu o jeho kariéře se uvádí, že byl členem augustiniánského řádu a v Peru působil mezi chudými, učil děti i dospělé o Bohu a sloužil dlouhodobě. Jako biskup v Chiclayo prošel cestou k římským funkcím a v roce 2023 byl jmenován prefektem Dikasteria pro biskupy.
V prvním veřejném vystoupení z balkonu Vatikánu Lev XIV. požehnal Římu a světu. Kardinálské konkláve zvolilo 8. května 2025 amerického kardinála Roberta Francis Prevosta, který si zvolil jméno Lev XIV. a stal se 267. papežem. Prevost je první USA-korej občan, který dosáhl této role; jeho rodinné kořeny sahají do Francie, Španělska i Itálie.
Papež Lev XIV. během svého prvního promluvení k diplomatům v Vatikánu vyzval k oživení multilaterální diplomacie a k dialogu mezi náboženstvími, včetně zastavení závodů ve zbrojení. Na sociálních sítích bude nadále využívat oficiální papířské účty na X a Instagramu, a to i nadále.
Papež Lev XIV. důrazně odsoudil antisemitismus
V Medialní rovině Lev XIV. vyzývá k větší solidaritě s těmi nejmenšími, a to i přes odlišný styl od Františka. Ve druhé polovině roku 2025 je očekáno svatořečení Carla Acutise, mileniála, který se stal symbolem mladé katolické generace; Lev XIV. vyjádřil, že Acutis bude svatým svědectvím mladostem.
Ačkoli Lev XIV. zůstává věrný odkazu svatého Leopolda XIII. v sociální etice, jeho jméno se nevyhýbá kontroverzím spojeným s některými kauzami v církvi. Vatikán zároveň posiluje komunikaci s veřejností a zajišťuje, že chování církevních představitelů zůstává v souladu s moderními očekáváními.
Současně s volbou a nástupem Lev XIV. pokračují i tradiční události: pohřeb Františka z Říma, vzpomínky v katedrálách a vyjádření českých i mezinárodních církevních i politických představitelů k budoucnosti církve.
