Každý z nás má svůj život, svá přání a své sny. Práce v sociálních službách, je jen část našich životů. Lidé. Pracovníci. Jonáš Hrubín, DiS. Ing. Mgr. Adéla Vašíčková, DiS. Bc. Karolína Čiháková, DiS. Bc. Bc. Nikola Serbusová, DiS. Bc. V oblasti sociální práce působím od roku 2010, kdy jsem svou profesní dráhu zahájil v Charitě Praha 1 - Nové Město. Patnáct let jsem se věnoval přímé práci s lidmi bez domova v centru Prahy, přičemž posledních šest let jsem zastával pozici vedoucího terénního Programu Máří. Od února roku 2026 jsem převzal vedení celé organizace z pozice ředitele. Ve své současné roli uplatňuji dlouholetou praxi z terénu při strategickém řízení služeb, které kombinují materiální pomoc (zajištění potravin, ošacení a hygienických potřeb) s odborným sociálním poradenstvím. V rámci budoucího směřování organizace se zaměřuji na posilování stability a kvality přímé práce. Mým cílem je rozvíjet podporu pro zaměstnance a zajišťovat kontinuitu služeb tak, aby Charita Praha 1 - Nové Město zůstala důvěryhodnou institucí a bezpečným místem pro lidi v nouzi.
Bc. mé jméno je Nikola a již od dětství jsem se snažila pomáhat druhým. Velmi ráda jsem trávila čas mezi přáteli, známými a lidmi všeobecně, povídala si s nimi, vyslechla je, navazovala nová přátelství. Na otázku: „Co bys v životě chtěla dělat?“, byla jasná odpověď - sociální práce. V Charitě pracuji od dokončení studia a jsem ráda za rozmanitost dnů, které tam zažívám. Je to takové každodenní překvapení, protože nikdy nevím, co mi nový den v centru přinese a připraví. Jsou dny, kdy mi je ze životních situací lidí velmi úzko, ale dny, kdy odcházím domů spokojená, a s úsměvem převažují. Ženy, které do centra dochází, jsou velké bojovnice. Život jim nepřichystal zrovna procházku růžovým sadem. Přesto, že jejich život není jednoduchý a zalitý sluncem, umí se radovat z maličkostí a to je důležité.
A proč dělat tuhle práci dál? Vždycky jsem chtěla pomáhat lidem. Pocházím z malé vesnice, kde hodnoty jako pomoc, solidarita a soudržnost mají ještě velký význam. V nízkoprahovém denním centru pro ženy pracuji už několik let. Za tu dobu jsem si vyslechla spoustu příběhů. Někdy je potřeba vyplnit formuláře, či zajít do instituce, jindy stačí úsměv a vlídné slovo. Každá žena, která k nám do denního centra dochází, je pro mě bojovnice. Každý den musí svádět boj o přežití. Neví, co bude jíst, kde bude spát. Ne každá si ale ten “boj” zvolila sama. Je to pro ně hodně traumatizující, a jsem ráda, že můžu alespoň tou troškou přispět k tomu, aby jejich život našel ten správný směr.
Ahoj, jmenuji se Josefina a v našem nízkoprahovém denním centru pro ženy bez domova působím jako sociální pracovnice. Moje cesta začala na zdravotní škole, kde jsem se naučila o lidi pečovat. Pak jsem šla dál, na další školu, kde jsem studovala sociální práci, věděla jsem, že budu chtít pracovat s lidmi, ale přiznám se, že jsem zpočátku vůbec netušila, jakým směrem se přímo dám. To, co mě na práci v NDC baví ze všeho nejvíc, je přímý a každodenní kontakt s našimi klientkami. Jsou to ženy, které si prošly těžkými zkouškami, a mně se líbí jim ukazovat, že i v jejich situaci jsou to stále důležité bytosti, které si zaslouží úctu a respekt. Byl to právě ten lidský přístup a skvělý kolektiv tady v Charitě, co mi ukázalo, jak hluboký smysl tahle pomoc má. Ráda jim nabízím vše, co v našem centru můžeme, od praktické pomoci až po vlídné slovo. Někdy je totiž pocit, že vás někdo skutečně slyší a bere vážně, stejně důležitý jako teplé jídlo.
Ahoj, já jsem Kamila a jsem pracovnice v sociálních službách. Tomu tak vždy nebylo. Většinu svého pracovního života jsem strávila v kanceláři na pozici mzdové účetní. Po čase mi, ale mezi čísly, zákony a paragrafy začalo být smutno. Cítila jsem, že potřebuji změnu, být více mezi lidmi, dělat něco smysluplného, dělat svět lepším. A ukázala mi cestu k Bohu. Moc mě to bavilo a já se rozhodla, že to je to co chci dělat naplno. Udělala jsem si kurz pracovníka v sociálních službách a začala pracovat nejdříve s dětmi a lidmi s tělesným nebo mentálním handicapem. Poté jsem pracovala 5 let jako terénní pečovatelka. Zajímají mě všechny cílové skupiny, a proto jsem začala pracovat i s lidmi bez domova. Jmenuji se Klára a v sociálních službách pracuji již pět let. Během své praxe jsem působila v terénní službě i v zařízení pro osoby s mentálním postižením. Po mateřské dovolené jsem se vrátila zpět do prostředí, které je mi blízké - do nízkoprahového denního centra pro ženy. Práce v sociálních službách mě naučila především nesoudit. Každý člověk má svůj příběh a často nevíme, jaké životní situace ho formovaly. Vážím si důvěry, se kterou se na nás klientky obracejí, a snažím se k nim přistupovat s respektem, empatií a pochopením. Na práci v našem denním centru mě baví její rozmanitost i možnost být oporou ženám, které se ocitly v těžké životní situaci. Každý malý krok vpřed považuji za úspěch.
Ahoj, jmenuji se Tereza a jsem pracovník v sociálních službách. Vždycky jsem měla pěkný pocit z jakékoliv dobré činnosti, která někomu pomohla, udělala úsměv na tváři. Během praxí jsem si vyzkoušela práci ve více odvětví sociálních služeb, a v životě sem nezažila tolik milých a vděčných lidí. Myslím, že tato práce mě naučila hodně věcem, nesoudit, jak už podle vzhledu nebo chování, nikdy nemůžeme vědět jaký osud si daná osoba prožívá. Na práci v našem zařízení NDC mě určitě baví rozmanitost práce a skvělý kolektiv. V průběhu své praxe jsem měla možnost poznat jak terénní práci, tak práci v administrativě a právě jejich propojení mi dává největší smysl. Nechci pouze sedět v kanceláři a čekat, zda klient/ka přijde. Chci být s klientem/kou tady a teď, přesně tam, kde mě nejvíce potřebuje.
Osoby bez domova se často nacházejí ve velmi nepříznivé životní situaci, ze které se jen obtížně dostávají samy. Už od mala jsem věděla, že chci pracovat s lidmi a práce u stolu není nic pro mne. Po základní škole jsem nastoupila na střední zdravotnickou školu a studium mě nakonec zavedlo do Prahy na JABOK k oboru sociální práce. Po zkušenostech z praxí jsem zjistila, že cílová skupina lidí bez domova nebo závislých je mi nejblíže. Do Charity jsem se podívala do NDC i terénu již v rámci praxí a moc se mi tu líbilo. Po ukončení studia jsem tedy nastoupila na pozici sociální pracovnice do terénu. Práce v terénu mi připadá obohacující, někdy radostná a někdy velmi smutná a frustrující. Jsem však ráda, že mohu v práci procházkou dojít přímo za lidmi, kteří mě potřebují. Po návratu z terénu občas jen tak sedím v kanceláři a vstřebávám den. Cítím marnost. Přemýšlím o situacích, které nemají řešení a příbězích, které téměř jistě neskončí dobře. Naší prací je být součástí i takových příběhů. Po návratu z terénu občas jen tak sedím v kanceláři a vstřebávám den. Cítím radost. Přemýšlím o malých vítězstvích a velkých nadějích na šťastné konce. Protože víra ve šťastné konce je součástí naší práce. Zamykám za sebou dveře kanceláře, nechávajíc za sebou další den terénní sociální práce. Mám jich už na kontě přes 600 a žádné dva nebyly stejné. Někdy bych s tím seknul. Jindy si hvízdám. Nikdy ale nelituji.
Práci v Charitě jsem si vybral, protože se mi líbí princip terénní práce, kdy docházíme za lidmi a skrze to navazujme kontakty, které jsou založeny na nízkoprahovosti a tak otevřené a přístupné všem, kteří o to mají zájem. K sociální práci jsem se dostal čistě náhodou, když jsem byl v 18ti letech na brigádě. Kolega, se kterým jsem tam pracoval, v tu dobu dělal koordinátora v asistenční službě, a tak mi nabídl, jestli bych se nechtěl také zapojit. Od té doby se skrze různá zaměstnání a projekty v sociální práci pohybuji.
Ahoj, jsem Karolína. K sociálním službám mě to táhlo vždycky a vždycky pro mě měla tato práce smysl. Asi před dvěma lety, jsem v této organizaci začala pracovat jako terénní sociální pracovnice. S příchodem roku 2024 jsem dostala možnost pracovat jako vedoucí týmu Podpory v sociálním bydlení. Bc. Vždycky jsem tíhla k práci s lidmi a jsem ráda, že můžu být v pracovním kolektivu obklopená kolegyněmi a kolegy, kteří to mají stejně. Často mě trápí, že se kolem tématu lidí v sociální nouzi objevují předsudky a nepravdy, které hází vinu na jednotlivce místo toho, aby se pojmenovávaly existující mezery v systému a hledala funkční řešení.
27. Charita Česká Lípa se v sobotu 25. dubna zapojila do celostátní Sbírky potravin. 5. Dne 30. listopadu zavítal do Azylového domu Jonáš Mikuláš v doprovodu andělů v rámci Mikulášské sbírky projektu CO ČUMIŠ, divadelního spolku, který od roku 2016 kontinuálně působí v Praze na poli dokumentárního a sociálního divadla. 24. Město Nový Bor i v roce 2025 podpořilo důležité sociální služby, které Charita Česká Lípa zajišťuje na Českolipsku a Novoborsku. 18. S radostí oznamujeme, že náš projekt „Letní cesta za zážitky“ získal v letošním ročníku soutěže Bertík pomáhá 1. místo a finanční podporu 50 000 Kč. 10. Tradiční podzimní Sbírka potravin potvrdila, že solidarita má v České Lípě stále své místo. 5. Pomozte naplnit košíky! Tradiční Sbírka potravin se opět vrací do hypermarketu Albert na Borské v České Lípě. V sobotu 8. listopadu 2025 od 8 do 18 hodin se zákazníci mohou zapojit do akce, která pomáhá rodinám a jednotlivcům v těžké životní situaci. 5. Českolipský Azylový dům Jonáš, který provozuje Charita Česká Lípa, letos poskytuje přístřeší nevídanému počtu malinkých dětí. A tak je zvýšená spotřeba příkrmů, dětské kosmetiky, dudlíků, lahviček a jiných pomůcek. 4. Velmi si vážíme dlouhodobé podpory města Česká Lípa, díky níž můžeme i nadále poskytovat pomoc lidem, kteří se ocitli v obtížných životních situacích. 20. Podpořte nás v Albertu. 15. Stovky studentů přišly do našich služeb.
JONÁŠ HRUBÍN se patnáct let pohybuje mezi lidmi bez domova v centru Prahy. Jako terénní pracovník Farní charity Praha 1-Nové Město ví, že za každým příběhem na ulici stojí člověk se svými sny, bolestmi i důstojností. Letos na Silvestra jste měl zajímavý telefonát. Před čtyřmi lety jsme pomáhali ženě v důchodovém věku, která žila na ulici a přespávala v lese - byla po mrtvici, s ochrnutou polovinou těla. Podařilo se nám domluvit pobyt v charitním Centru pro tělesně postižené Fatima a později i zažádat o dům s pečovatelskou službou. Její kamarádka mi nyní volala, aby mi poděkovala. Dozvěděl jsem se, že se naší bývalé klientce daří dobře. Takové momenty vás určitě utvrzují v tom, že má vaše práce smysl.
Terénní sociální práci se věnuji od roku 2010. Tenkrát jsem při studiu začal pracovat v naší Farní charitě Praha 1-Nové Město. Sídlila ještě v ambitu kláštera při kostele Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí. Rád na to období vzpomínám. Zajímají mě osudy lidí, které jsem celý život potkával kolem sebe na ulici, jejich životní příběhy. Všechno začíná ráno v kanceláři, kde si s kolegy rozhodíme lokality, kam v daný den vyrazíme, a dohodneme konkrétní lidi, které navštívíme. Zabalíme do batohu kávu, čaj, teplou polévku v termosce. Naše práce je založená na vztahu, který pak otevírá cestu k důvěře a ke spolupráci na složitějších tématech. Jde ne jen o materiální pomoc. Jací lidé bez domova vlastně jsou? Lidé bez domova jsou úplně stejní jako kdokoli z nás - mají své příběhy, potřeby, radosti, touhy i strasti. Mnoho lidí si pod ženou bez přístřeší představí někoho zanedbaného, kdo nechodí do práce a často i zapáchá. Přitom potkávám i upravené starší dámy s taškou na kolečkách, které vypadají jako vaše sousedka. Na první pohled není nic poznat. Tím nejpalčivějším je chybějící naděje, že se jejich život může změnit k lepšímu. Udělat v životě změnu je těžké pro kohokoliv z nás, a to i když máme zázemí v podobě bydlení, podporující rodinu, přátele, dostupnou zdravotní péči i finance. Lidé na ulici nic z toho nemají v takové míře. I přesto se stále pokoušejí znovu a znovu. Lidská důstojnost pro mě byla vždy klíčová a tato práce můj postoj ještě posílila. Tváří v tvář tolika těžkým životním příběhům člověk v určitém ohledu ztratí naivitu, ale zároveň získá schopnost mluvit s ženami bez přístřeší jako člověk s člověkem, ne jako sociální pracovník s člověkem bez domova.
Od nového roku začíná nová etapa vaší práce: přebíráte odpovědnost za vedení celé organizace. Již jsem zažil tři ředitelky a všechny usilovně pracovaly na rozvoji služeb a dobrém jménu Charity. V tom bych rád pokračoval. Novou pozici přebírám s velkou pokorou a respektem. Plánujete nějaké změny? Nepřicházím s ambicí něco zásadně měnit. Charita v celé zemi nyní žije Tříkrálovou sbírkou. Všichni naši zaměstnanci vyrážejí alespoň na pár hodin do ulic koledovat. Výtěžek nám umožňuje financovat potravinovou pomoc pro lidi na ulici. Každoročně nás také podporuje Římskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí Panny Marie Praha-Strahov, která nám posílá výtěžek sbírky. Pokud byste nás chtěli podpořit i vy, můžete poslat dar přes virtuální kasičku na www.trikralovasbirka.cz. Že každý malý krok má smysl. Nemusíte mít speciální vzdělání ani velké finance. Stačí lidskost, ochota naslouchat a respekt.
