V letech 1927-28 Sudek fotografoval pražskou katedrálu svatého Víta a dle jeho vlastních slov tam to začalo, tam jsem zažil zjevení. Tu legendu nelze pominout: osmadvacetiletý Josef Sudek podle ní jako čerstvý absolvent Státní odborné školy grafické vstupuje do dokončované katedrály sv. Víta, projde dovnitř historickou Zlatou branou a ocitá se v rozestavěném chrámu plném poletujícího prachu, ze kterého ostré paprsky světla proudící do prostoru skrz vysoká okna dělají cosi, co Sudek později označil za „zjevení“. Příběh o svatovítské iniciaci válečného invalidy se stal jednou z nejvýznamnějších staveb fotografické mythologie české avantgardy.
Krátce nato byl vyloučen z českého amatérského hnutí a vrhl se na profesionální kariéru: spolu s Jaromírem Funkem a Adolfem Schneebergerem založil Českou fotografickou společnost a začal se věnovat reklamní tvorbě využívající funkcionalistické postupy. Ostatně Sudek tři roky po skončení války vystoupil z katolické církve a jeho víra v Boha - tu si ponechal - se od té doby neřídila žádnými církevními představami. Fotil především v dostavovaném trojlodí, kterým Hilbertova huť dokončovala bezmála šestset let rozestavěnou katedrálu. A fotil věci zdánlivě neduchovní: džbán, který tu o polední pauze odložili dělníci, kolečko, úhelník, obrovskou hromadu písku, která v kostele ležela na místě budoucího oltáře. Hodiny i dny čekal na správné světlo, které by scénu proměnilo v impresionisticky povznesený záznam Sudkova setkání se „zjevením“. Po pár letech se pak Sudek do Svatého Víta vrátil a během druhé světové války zde fotografoval přilbu sv. Václava, triforium, náhrobky, oltáře, relikviáře, všechno to, co by mělo být považované za vznešené a posvátné.
Jenže v těchto fotografiích nějak chybí to, co obsahovalo zmíněné kolečko, úhelník, džbán, hromada písku. Ona sladkost a důvěrnost, jak to označil Durych. Sám Sudek to později komentoval dost jadrně: „Jakmile tam přestali dělat, jakmile milej kostel vyčistili, tak já jsem tam nic neviděl.“ Chrám byl po šesti stech letech konečně hotový. Pro Sudka ale paradoxně jako by odsvěcený. Nakonec to nejsou vůbec špatné fotky. Ale srovnání s těmi z období jeho „zjevení“ je nemilosrdné. Přesto je měl Sudek rád, chtěl je společně vydat už v roce 1951, kdy je nabízel Orbisu pro plánované album Chrám svatého Víta. Knížka nevyšla, „že je to kostel“, jak si fotograf postěžoval na adresu komunistů. Děje se tak až teď.
Narodil se v Kolíně nad Labem, navštěvoval řemeslnickou školu v Kutné Hoře, poté se vyučil v Praze knihařem a začal fotografovat. Při účasti v bojích 1. světové války, kde také fotografoval, přišel zásahem granátu o pravou paži. Po válce odmítl c. k. trafiku pro válečné veterány, prý proto, že „bylo jaro a štěbetali vrabci“. Od roku 1920 byl členem ČKFA, zakládajícím členem Fotoklubu (1922-1924). V letech 1922-1924 studoval na SGŠ u prof. K. Nováka. Po odchodu z Českého klubu fotografů amatérů založil spolu s J. Funkem a A. Schneebergerem roku 1924 ČFS (asi 1924-1930). 1927 získal společně s A. Schneebergerem fotoateliér, který využíval spolu se sestrou až do smrti. Mezi léty 1927-1936 pracoval pro nakladatelství Družstevní práce, kde pro L. Sutnara fotografoval v duchu funkcionalismu. Spolupracoval také např. s Pestrým týdnem. Od roku 1927 užíval zahradní ateliér na Újezdě, založil si firmu a stal se vyhledávaným odborníkem, tvořícím v duchu nové věcnosti.
Ve své tvorbě se Sudek inspiroval dílem D. J. Růžičky, A. Stieglitze, C. H. Whita a americkým puristickým piktorialismem. Námětově se věnoval především reprodukci uměleckých děl, portrétu, žánru, pražské architektuře, náladové krajině a zátiší. Po Sudkově smrti darovala sestra jeho fotografické dílo Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze a sbírku výtvarného umění Národní galerii, část jeho odkazu získala také např. Moravská galerie či Ústav dějin umění AV. Pro sběratele a milovníky umění jsou nejenom Sudkovi fotografie stále k mání, zejména na aukcích. Nejbližší aukce, na které se Sudkovi fotografie interiéru chrámu sv. Víta objeví, je v Galerii Zezula Aukce se koná 30. května 2019 na Malé Straně v Praze. Výstava všech dražených položek bude v galerii k vidění od 25. do 30. V článku jsou použity Sudkovi fotografie Chrámu Sv.
