Muḥammad byl zakladatelem islámu a jeho život se stal klíčovým tématem jak pro vědu, tak pro náboženské vyznání, přičemž jeho působení ovlivnilo miliony lidí a formovalo historii Arabského poloostrova.
Muḥammad ibn Abdulláh ibn Abd al Muttalib se narodil v Mekce do rodu Hášimovců, jedné z větví kmene Qurajšovců, který tehdy ovládal Mekku a chránil Ka'bu.
V mládí byl osiřelý a pracoval jako pastevec a obchodník; zpočátku nebyl považován za motor významných změn, ale postupně jeho poselství rostlo.
Podle muslimských pramenů mu byl údajně v určitém období „Čti“ nařízen andělem, což pro něj znamenalo proroctví a poselství Boží.
První zjevení následovalo po období ticha a Muhammad poté začal šířit učení monoteismu veřejně, čímž vyvolal odpor v Mekce.
Pro jeho současníky bylo uctívání mnoha bohů lukrativní a Muhammadův monoteismus představoval hrozbu pro obchodní a náboženské praktiky města.
Po zpočátku soukromém kázání došlo k veřejnému otvorení učení a nastalo období, kdy se jeho učení šířilo i mimo úzký kruh věrných.
V důsledku tlaku a pronásledování opustil Muhammad Mekku a přesídlil do Jathríbu, kde vznikla Medína; tento přesun je klíčovou událostí pro islámský letopočet a muslimský svět ho považuje za mezník vzniku islámu jako politického a sociálního hnutí.
V Medíně se Muhammad stal významným státníkem a vojevůdcem; v roce 630 pak v čele muslimů dobyl Mekku a zničil modly v Ka'bě, čímž upevnil islam jako centralizovanou religio-politickou mocnost.
Po dobytí Mekky bylo uplatněno tolik možných možností pro židy a křesťany; těm, kteří dodržovali svou víru, bylo zaručeno právo praktikovat ji pod muslimskou nadvládou, ale ostatní museli přijmout islám nebo čelit konfliktům.
Mohamedova smrt v roce 632 vedla k rozkolům o tom, kdo má být jeho nástupcem, což vyústilo v vznik sunnitského a šíitského směru islámu a k občanské válce, která se v průběhu času prohloubila.
Historie Mohamedova života a jeho charakter bývá zkoumána různými historiky a orientology, přičemž někteří zpochybňují přesnost některých pramenů, zatímco jiní vyzdvihují jeho vliv a význam pro světové náboženství.
Existují i kritické pohledy na tradiční životopisy proroka, a některé práce volají po revizi tradičních vyprávění a zkoumání raných dokumentů a nekanonických pramenů.
Nicméně většina odborníků uznává historickou existenci Mohameda a jeho vliv na vznik a rozšíření islámu; Korán je považován za klíčový text, který se formoval v kontextu hidžázy a arabského světa.
Devět z Mohamedových žen a jejich role jsou často předmětem debat, ale standardně se uvádí, že Chadídža byla jeho první manželkou a že Aiša je spojena s výchovou některých vyprávění, která ovlivňují poznání o prorokově soukromí a morálce.
Hadísy, záznamy očitých svědků a rané tradice hrají důležitou roli ve formování islámu i v debatách o historické spolehlivosti pramenů.
Historikové jako Crone, Cook, Donner a Brown zkoumají, jaké důkazy a literární prameny stojí za životopisem proroka a jak se liší interpretace mezi západními a islámskými autory.
V souvislosti s vývojem islámu je důležité rozlišovat mezi historickou skutečností a náboženským vyprávěním, které vzniklo v různých historických kontextech a kulturách.
Ačkoliv řada částí tradičního vyprávění o Mohamedovi vyvolává kontroverze, existuje široká shoda na tom, že Mohamed byl klíčovou postavou, jejíž učení a činy zásadně ovlivnily světovou historii a náboženství.
Náboženská i politická identita proroka a jeho následovníků vedla k vytvoření ummy, která se postupně rozrostla do rozsáhlé islámem ovlivněné civilizace.
Islám je třetí monoteistické náboženství, které se odkazuje na Abrahamovu tradici a formovalo se v arabském prostředí s důrazem na jednotu Boha a proroka Mohameda.
Prorok Mohamed byl popsán jako člověk hloubavý a kultivovaný, jehož život byl zpočátku prostý a poté se změnil po zjevení a získání moci a autority, která po něm zůstala v islámské tradici i v politickém a společenském uspořádání.
Rovněž se ukazuje, že Jih a Západ mají rozdílné pohledy na některé aspekty Mohamedova života, ale sdílejí uznání jeho významu pro muslimské společenství a pro dějiny náboženství obecně.
V závěru lze říci, že Mohamed zůstal jednou z nejvíce diskutovaných postav světové historie, jejíž dějiny a interpretace nadále vyvolávají širokou škálu verzí, ale jeho vliv na vývoj islámu a mezináboženského dialogu je nepopiratelný.