Historické důkazy o Ježíši Nazaretském jsou dlouhodobě známé a rozšířené. Hodnota těchto důkazů spočívá v tom, že jsou rané a podrobné, píše britský server The Guardian. O Ježíšovi se hovoří v listech svatého Pavla, které byly dle vědců napsány nejpozději 25 let po Ježíšově smrti. Spisy odpovídají tomu, jak vypadala tamní doba i jak ji popsalo mnoho očitých svědků. Odpovídají také kultuře a geografii tehdejší Palestiny. Proto pro vědce příliš nepřipadá v úvahu myšlenka, že by si křesťanští autoři tuto postavu vymýšleli. Obzvlášť proto, že šlo o žida.
Podle serveru je prvním necírkevním autorem židovský historik Flavius Josephus, který kolem roku 93 n. l. Spekuluje se o tom, že si římskokatolická církev 25. prosinec vybrala kvůli jeho souvislosti se zimním slunovratem a Saturnáliemi, což byly svátky zasvěcené římskému božstvu Saturnovi. Asi 20 let po historikovi se o Ježíšovi veřejnost dozvídá od římských politiků Plinia a Tacita. Konkrétně Tacita propojuje Ježíše s postavou Poncia Piláta a potvrzuje, že byl Ježíš popraven v době, kdy byl Poncius Pilát římským prefektem zodpovědným za Judeu (26-36 n. l.) a Tiberius císařem (14-37 n. l.). Tyto zprávy odpovídají časovému rámce evangelií.
Plinius přispívá informací, že v severním Turecku křesťané uctívali Krista jako boha. Ani jeden z nich neměl křesťany rád. Mnohé při debatách o historicitě Ježíše Krista napadne, zda se dochovaly nějaké archeologické důkazy, které by jeho život skutečně dokládaly. Těchto důkazů je samozřejmě velká spousta, ale jejich autenticita je pochybná. Nedávno se například objevila tvrzení, že Ježíš byl pravnukem Kleopatry, a že se dokonce nalezly starověké mince, na nichž je údajně zobrazen s trnovou korunou. Lidé se také zajímají o takzvané Turínské plátno, což má být Ježíšův pohřební rubáš. Na tomto plátně je viditelný otisk mužské postavy a je dodnes uchováváno v italském Turíně. Bývalý papež Benedikt XVI. prohlásil, že jde o něco, co „žádné lidské umění nebylo schopno vyrobit“.
Narození Ježíše Krista si 25. prosince připomínají miliony lidí na celém světě vánočními oslavami.
Spekuluje se totiž o tom, že si římskokatolická církev 25. prosinec vybrala kvůli jeho souvislosti se zimním slunovratem a Saturnáliemi, což byly svátky zasvěcené římskému božstvu Saturnovi. Někteří badatelé se částečně na základě biblického příběhu o králi Herodovi domnívají, že se narodil mezi lety 6 a 4 př. n. l. Dle příběhu chtěl Herodes Ježíše zabít, protože se obával, že by ho jednou připravil o trůn. Nařídil tak usmrtit všechny chlapečky do dvou let, kteří žili v okolí Betléma. Stalo se tak krátce před Herodovou smrtí, ale její datum rovněž není jednoznačné.
Jak známo z bible, narození Ježíše měla zvěstovat betlémská hvězda. Někteří badatelé se ji pokoušeli spojit se skutečnými astronomickými událostmi, aby určili rok jeho narození. Známý astronom Colin Humphreys v devadesátých letech popsal teorii, že by betlémská hvězda mohla být ve skutečnosti pomalu se pohybující kometa, kterou čínští pozorovatelé zaznamenali v roce 5 př. n. l.
Ferragosto je v Itálii pojem. Už od dob Římanů se slaví Feriae Augusti - prázdniny císaře Augusta, kdy každý, kdo jen může, vyrazí z měst ad aquas - k moři, k řekám a jezerům, do hor. I Vittorio Messori jednou navrhl, aby se vánoce přenesly na 15. srpna, a tím by se lidé zbavili kýčového vánočního osvětlení, předvánočního shonu, nákupní horečky, saní tažených soby, vezoucích Santa Klause, dokonce i psaní obligátních přání a dávání dárků. Vycházel totiž z rozšířeného přesvědčení, že datum Narození Páně 25. prosince bylo stanoveno bez historického podkladu, aby se vytlačil vliv pohanského slavení zimního slunovratu. Nyní se veřejně kaje.
Díky dokumentům z Kumrámu bylo možno přesně určit, že se Ježíš narodil 25. prosince. Narodil-li se Ježíš 25. prosince, pak k panenskému početí došlo devět měsíců předtím. A křesťanské kalendáře slaví 25. března Zvěstování Páně. Ale z Lukášova evangelia víme, že archanděl Gabriel Marii oznámil jako znamení: "I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří a je už v šestém měsíci ..." Starobylé východní církve slaví mezi 23.-25. září početí Jana Křtitele. Pořadí dat, zakládajících se na tradici, jež se nedala ověřit. Musíme vycházet právě od početí Jana Křtitele.
Lukášovo evangelium začíná historií starých manželů Zachariáše a Alžbety, která se už smířila se svou neplodností, jedno z nejhorších neštěstí v Izraeli. Zachariáš byl knězem z Abiášovy kněžské třídy. "A když jednou byla na řadě jeho třída a on vykonával před Bohem službu," zjevil se mu archanděl Gabriel a oznámil mu, že navzdory vysokému věku budou mít s Alžbítou syna: "A dáš mu jméno Jan..." Ve starém Izraeli byli kněží rozděleni do 24 tříd a střídali se podle neměnného pořádku při chrámových obřadech dvakrát do roka. Věděli jsme, že Zachariášova kněžská třída, totiž Abiášova, byla osmá. Ale nikdo nevěděl, na kdy připadal její turnus. Až profesorovi Shermjahu Talmonovi se podařilo za pomoci jiných odborníků a zvláště rozborem svitků kumránské knihovny upřesnit chronologické pořadí, v němž se střídalo 24 kněžských tříd při obětech v Jeruzalémském chrámu. Byla tady pravděpodobná tradice východních křesťanů, která klade oznámení Zachariášovi, že se mu narodí syn, mezi 23. a 25. září. Avšak tato pravděpodobnost se přiblížila jistotě, protože další badatelé podníceni objevem profesora Talmona rekonstruovali "přádelnický stroj" oné tradice a dospěli k závěru, že ta tradice pochází přímo z prvotní židovsko-křesťanské obce v Jeruzalémě. A tedy, co se zdálo jako nějaký zbožný mýtus, nabývá náhle úžasné, nové pravděpodobnosti: řetěz událostí, který se táhne v rozsahu 15 měsíců.
V září anděl Páně, Gabriel, oznámil Zachariášovi narození syna. Evangelista Lukáš upřesňuje: "Když skončily dny jeho služby, vrátil se domů. Po těch dnech jeho žena Alžběta počala" (Lk 1,21). V březnu po šesti měsících zvěstování Marii a její fiat. Po třech měsících narození Jana; katolická církev je slaví 24. června. Po šesti měsících narození Ježíše. A touto poslední událostí dospíváme do 25. prosince. A tedy na ferragosto se vánoce nedají přesunout. Vittorio Messori se za svůj unáhlený návrh veřejně omlouval.
Ještě bude dlouho trvat, než přiznají svoje omyly horliví "bořitelé mýtů" a zastánci tzv. vědeckého výkladu bible z okruhu Religionsgeschichte, kteří odkazovali vánoce do říše legend a mýtů. Vědcům jako je profesor Shemarjahu Talmon stačil Lukášův údaj, že Zachariáš byl z Abiášovy kněžské třídy a kumránské papyry, aby potvrdil tradici prvotní jeruzalémské obce i datum Ježíšova narození - 25. A co je Kumrán? V některých jeskyních Kumránu nedaleko Mrtvého moře jeden pastýř v roce 1947 našel celou řadu papyrů, čitelných rukopisných svitků. Do roku 1956 se objevovaly a prodávaly další. Jde o 750 textů v hebrejštině, aramejštině (tak mluvil sám Ježíš) a řečtině. Jdou od 3. století před Kristem až do 1. století po Kristu. Biblista P. Gallagher S.J. na jednom papyru určil text z Markova evangelia, který potvrzuje, že Markovo evangelium bylo napsáno před zničením esénů, židovské sekty, která měla v Kumránu své sídlo, to je do let krátce po Ježíšově smrti v letech 40.- 50. po Kristu. Jedna část papyrů byl až do roku 1991 uchovávána v Izraeli.
Ježíšek se nenarodil v prosinci, tak co slavíme o Vánocích? Tento článek vám objasní původ Vánoc, který sahá až do pohanských svátků slunce a zimního slunovratu, a zkoumá, jak se tyto tradice proměnily v moderní oslavu lásky, rodiny a štědrosti. O KRISTOVĚ narození je v Novém biblickém slovníku řečeno, že jeho „přesné datum stanovit nelze“. Nicméně po celém světě miliony lidí, kteří se hlásí ke křesťanství, slaví Ježíšovo narození 25. prosince. V Bibli se však toto datum nikde nevyskytuje. Narodil se Ježíš v prosinci? Kdy se narodil Ježíšek? Nevíme.
Protože chybí jakékoli přesnější určení, někteří křesťané v prvních stoletích se snažili toto datum odvodit za pomoci nejrůznějších spekulací, které ovšem nemají žádnou historickou cenu a v každém případě nebyly oficiálně antickou církví přijaty. Jednotlivé pokusy výpočtů se navzájem rozcházejí, ale zajímavé je již to, že dávají Kristovo narození do souvislosti s kosmickými událostmi. Nahlédneme-li do evangelií, konkrétní odpověď na naši otázku nenajdeme. Událost narození, jak ji najdeme u Lukáše, a fakt, že se v ní zmiňují pastýři na pastvině, nás může vést k úsudku, do kterého období bylo situováno toto vyprávění o Ježíšově narození. V Palestině zůstávají pastýři na pastvinách od března/dubna až do listopadu: v úvahu by tedy přicházelo jaro, léto nebo podzim. Víc se o datu narození z evangelijního vyprávění nedovíme, píše web Katolik.
Co slavíme o Vánocích? Pohanský svátek slunce
Datum 25. prosince bylo jako den Ježíšova narození zvoleno několik set let po Ježíšově smrti. Proč? Mnoho historiků se domnívá, že Vánoce mají původ v pohanských svátcích, které se slavily právě v tomto období. Naši slavnost Vánoc 25. prosince křesťané v prvních třech stoletích neznali. Až do začátku 4. století byl tento den, později jedno z hlavních dat církevního roku, zcela opomíjen. Nepřipadala na něj žádná zvláštní bohoslužba ani nebylo zmiňováno Kristovo narození. Naopak uvidíme dále, že v pohanském Římském impériu bylo období 25. prosince zasvěceno svátku slunce. Server Kristus Jezis cituje profesora starověkých dějin Josefa Češka. Ve své knize Zánik antického světa uvádí, že do křesťanství byly „převzaty prastaré oslavy zimního slunovratu neboli, jak se ve starověku říkalo, zrození Slunce a přeměnily se ve Vánoce, do jejichž obyčejů přešla i Saturnalia, o nichž Římané dávali svým přátelům dárky“. Tyto svátky se vyznačovaly bezuzdným a bouřlivým veselím a lidé se při nich obvykle chovali nemravně. Stojí za povšimnutí, že takové jednání je typické i pro mnoho dnešních vánočních oslav.
Vánoce jako svátky štědrosti a lásky nemají tedy s narozením Ježíše Krista nic společného, přestože je římskokatolická církev schválila. Vánoce mají spíše symbolický význam než historický základ. Tento den byl zvolen v raném křesťanství, aby nahradil různé pohanské oslavy zimního slunovratu, a postupně se stal centrálním svátkem křesťanského kalendáře. Asi nejdůležitějším poselstvím tohoto svátku je láska, bez ohledu na to, jestli jste věřící nebo ne. Pro mnohé lidi jsou Vánoce obdobím rodinných shromáždění a sdílení. Je to doba, kdy se lidé snaží být blízko svým milovaným, vzájemně si vyjadřují lásku a vděčnost prostřednictvím darů a společně tráveného času. Vánoční tradice, jako jsou výměny dárků, společné večeře a zdobení stromků, posilují pouta mezi lidmi.
Jako součást širšího kontextu je vhodné připomenout i další souvislosti z tehdejší doby. Caesar Augustus vydal nařízení, aby byla sepsána celá obydlená země a lidé se museli jít zapsat do svého města, což mohlo znamenat cestu dlouhou týden nebo i víc (Lukáš 2:1-3). Ovce: Pastýři „žili venku a v noci drželi hlídky nad svými stády“ (Lukáš 2:8). Kniha Daily Life in the Time of Jesus uvádí, že stáda začala pobývat pod širým nebem „týden před Pasachem [konec března]“ a byla tam do poloviny listopadu. Dobu, kdy se Ježíš narodil, můžeme odvodit od jeho smrti v den svátku Pasach, tedy 14. nisanu, na jaře roku 33 n.l. (Jan 19:14-16). Ježíšovi bylo asi třicet let, když započal svou třiapůlletou službu, takže se musel narodit začátkem podzimu roku 2 př.n.l.
Proč se Vánoce slaví 24. prosince? Pokud tedy neexistuje žádný důkaz, že by se Ježíš narodil 24. prosince, proč křesťané toto datum slaví? Podle Encyclopædia Britannica církevní představitelé pravděpodobně toto datum zvolili tak, aby se „shodovalo s římským pohanským svátkem na počest ‚zrození nepřemožitelného slunce‘“ v období zimního slunovratu.
V kumránských svitcích se objevují klíčové informace: Kumrány poskytují důkazy o kontextu doby a moci kněžských tříd. Do kumránských papyrů se dostaly texty, které potvrzují souvislosti s tehdejší komunitou a časovým rámcem. Kumránské texty zahrnují 750 textů v hebrejštině, aramejštině a řečtině, sahají od 3. století před Kristem až do 1. století po Kristu.
Krátce závěrem: Ježíš se nenarodil v prosinci a Vánoce samy o sobě mají spíše symbolický než historický základ. Není prokázáno, že by křesťané slavili narození 25. prosince ve všech dobách, a historické argumenty ukazují na souvislost s pohanskými oslavami zimního slunovratu. Současná tradice spojuje oslavy lásky, rodiny a štědrosti s tímto datem, i když datový původ zůstává předmětem debat mezi historiky a teology.
O KRISTOVĚ narození je však pravda, že Bible sice nedává přímou odpověď na otázku, kdy se Ježíš narodil, ale popisuje dvě doby a události, které vedly k širšímu chápání data narození. Narodil-li se Ježíš 25. prosince, pak k panenskému početí došlo devět měsíců předtím. A křesťanské kalendáře slaví 25. března Zvěstování Páně a starobylé východní církve slaví 23.-25. září početí Jana Křtitele. Z těchto chronologických vodítek vyplývá, že přesné datum narození Ježíše nelze s jistotou stanovit, ale současný pohled ukazuje na komplexní propojování biblických textů, historických pramenů a tradičního vývoje kalendáře.