Vandalismus ve středověku? Dnes jsou nápisy vyryté do stěn středověké kaple v Lublinu cenným historickým dokumentem. Zároveň dokazují, že vzdělaní lidé se i tehdy chovali poněkud nemístně. Jakmile člověk vejde do úchvatného gotického prostoru kaple, tak se ocitne uprostřed historické obrazárny. V rohu sedí dáma, která hlídá, aby nedošlo k poškození stěn. Ve středověku někdo podobný evidentně chyběl, protože přes nádherné kresby jsou vyryté vandalské nápisy. Ovšem i ty jsou dnes součástí historického bádání.
„Narazil jsem na nápisy z 16. a 17. století,“ komentoval situaci Pavel Trojan, ředitel české pobočky Polské centrály turistického ruchu, který se se svou širokou znalostí východoslovanských jazyků snažil nápisy rozluštit. „Prostě klasický vandalismus, jen má dnes obrovskou historickou hodnotu,“ konstatoval nakonec ředitel Trojan. „Zároveň jde o jedno z největších lákadel, jedná se o fresky skutečné historické hodnoty, jedna z nich ukazuje vznik unie s Litvou v roce 1569,“ potvrzuje vzácnost výzdoby maleb Krzysztof Raganowicz, vedoucí lublinské kanceláře cestovního ruchu.
Jak je vidno, už ve středověku měli lidé, a podle nápisů lidé různých kultur, potřebu se zviditelnit. Zajímavé na tom je, že šlo o vzdělance, protože gramotnost ve středověku byla vzácnou dovedností úzké skupiny lidí. Podívejte se, jak to v kapli vypadá.
V malbách jde o setkání východní a západní umělecké tradice. Ne náhodou jsou už po více než století objektem historického bádání. Od roku 1954 spadá kaple a její správa pod lublinské muzeum a opravdu stojí za to ji navštívit.
Nejstarší zmínky o kapli pocházejí z roku 1326, přičemž nejde o její budování. Stavba tedy musí být starší. V naprosté většině jde o sakrální náměty, jako jsou různé zobrazení Ježíše či zázraků (uzdravení člověka s uschlou rukou). Zdejší informační materiály popisují polského krále Władysława II. Jagiełło jako muže, který pokládal západní fresky za kvalitnější či umělečtější než ty, které přicházely z východu.
Na jednu stranu se tady dají vysledovat reálná vyobrazení tehdejší doby, jako jsou zbraně nebo šaty, na druhou fantasmagorie, jako tvor plovoucí na něčem, co vzdáleně připomíná morče nebo nějakého jiného podivného hlodavce. „Prý mělo jít o delfína, jenže umělec nikdy delfína neviděl, tak ho maloval jen podle zkresleného ústního podání a zároveň vlastní fantazie,“ vysvětluje Pavel Trojan.
Během prvního výslechu mi vyrazili přední zuby a zlomili dvě žebra.“ Wincent Kwater, Nejde jen o kapliKaple sama o sobě je nádherná i ostatní prostory stojí za to navštívit.
Monumentální stavba nad městem je označována jako zámek nikdy zámkem nebyla. Polština tak trochu mate českého turistu, protože slovo zámek ve skutečnosti znamená hrad, a stavba skutečně polským králům sloužila. Po naprostou většinu novověku šlo ale o vězení, které využívali nacisté i komunisté. Dnes je tady galerie a muzeum.
Pokud chcete vidět město z výšky, stojí za to vyjít na vrchol dvacetimetrové románské obranné věže, známé také jako „donjon“. Nahoře je totiž vyhlídková terasa. Už na první pohled je poznat, že jde o nejstarší zachovalou stavbou komplexu. „Věž byla postavena z kamene a cihel kolem poloviny 13. století v podobě válcovité jednolité stavby vykazující znaky pozdně románského slohu. Stavba byla postavena způsobem typickým pro pevnost 13. století - uvnitř obranného prstence, jako hlavní centrum opevnění,“ udává město Lublin.
Uvnitř věže jsou informační cedule přibližující vězeňské „využití“ prostoru jak nacisty, tak sovětskými osvoboditeli, a následně polským kriminálním zřízením. „Byl jsem uvězněný na zámku a během prvního výslechu mi vyrazili přední zuby a zlomili dvě žebra,“ začíná své vyprávění Wincent Kwater, který byl nacisty odsouzený k smrti a přežil vlastní popravu.
Spolu s hradní kaplí je jedinou částí, která se zachovala po zničení objektu během válek v 17. století. Od roku 1826 sloužila věž i „zámek“ jako vězení.
Wednesday 25. 8. 2026, 13:18
Kaple sama o sobě a její okolí jsou součástí bohaté historie města. Kaple je unikátním místem, kde se střetává západní a východní kulturní vlivy, a tak představuje důležitý dokument o středověké kultuře i o moderním bádání.
Kaple a hradební komplex tvoří součást Lublinu, který je východiskem mnoha festivalů a kulturních akcí. Po roce 1954 se stala součástí Muzea Lubelského a odhaluje návštěvníkům široké spektrum exponátů, včetně výtvarných děl a kaplí ve středověkých prostorách.
Staré Město Lublin je srdcem města, které mimo skvostné renesanční domy nabízí i moderní kulturní instituce a živé festivalové prazdroje. S rozlohou asi 1 km čtverečním a 110 památkami se jedná o kompaktní celek, kde dominují Staré město, Katedrála a hradní komplex.
Mezi hlavními atrakcemi stojí Hrad Lubelski, donjon, katedrála, a Brama Grodzka - Teatr NN, které spolu tvoří jedinečný prvek městské identity. V blízkosti města je Litevské náměstí, kde se lidé mohou těšit na multimediální fontánu a výhledy na Vilnius či další města.
V roce 1569 došlo ve Lublinu k uzavření Lublinské unie - spojenectví Polska a Litvy, které změnilo politickou mapu regionu a zůstalo památným momentem v historii města. Lublin byl dlouho symbolem multikulturality, kterou lze sledovat v architektuře i kulinářské tradici.
Návštěvníci mohou navštívit i Muzeum lublinského venkova, které přenáší do dávných vesnic a ukazuje rozmanitost lidových tradic, zvyků a každodenní práce obyvatel regionu. Lublin je město s bohatou historií a kulturní scénou, která se vyvíjí spolu s turistickými atrakcemi a festivaly.
