Lidé si myslí, že žijí z jídla. Ale není to pravda. Bez jídla vydržíte šedesát dnů. Žiji ze vzduchu, z radosti, případně pak až z jídla a pití,” dodává a v úvaze o tom, co mu dává duchovno a esoterika, pokračuje: Scenárista, režisér a prozaik Igor Chaun se narodil 22. srpna 1963. Od roku 1983 do roku 1987 působil ve Filmovém studiu Barrandov jako asistent režie. V roce 1987 začal studovat katedru scenáristiky a dramturgie na pražské Filmové akademii. Během sametové revoluce patřil mezi studentské vůdce, 21. listopadu 1989 se stal členem Koordinačního stávkového výboru studentů za FAMU. „Myslím, že jsem se v poslední době hodně uzemnil. A domnívám se take, že je to možná to, k čemu by duchovní poznání mělo vést. Pochopil jsem, že nemám létat v oblacích. Že Bůh dává křídla ptákům, andělům, ale nám dal nožičky, abychom šoupaly po planetě Zemi,” uvádí.
Tématem posledního dokumentu Dospělým ze dne na den Igora Chauna jsou děti z dětských domovů a okamžik, kdy se musejí postavit na vlastní nohy. „Nevěděl jsem o problematice odchodu z dětských domovů. „Někdy mají jen igelitku s osobními věcmi, pár tisícovek a stane se velmi snadno, že padnou do dluhové pasti, nechají se někým napálit a padají na dno. A je to chyba systému,” domnívá se.
V době, kdy profesně začínal, byl Igor Chaun nazývaný nejtalentovanějším mladým režisérem hraných filmů. Navzdory tomu se rozhodl věnovat esoterice, videím o duchovní cestě a dokumentu vlastního směřování k poznání. „To, že nejsem tam, kde mě společnost chtěla vidět, mě nemrzí, jen špetku mě to mrzí. Ale mám několik dopisů od lidí, kteří mně psali: Chci, abyste věděl, že jsem chtěl spáchat sebevraždu, ale viděl jsem vaše video a neudělal jsem to. „Ono to dvacáté výročí bylo ve společnosti velmi silně vnímáno. Bylo hodně vzpomínkových pořadů Dvacet let od listopadu 1989, byla skutečně televize, rozhlas, chystalo se hodně projektů, byla to příležitost, asi to tak bylo obecně vnímáno, pro nějaké ohlédnutí se.
„Účastnil jsem se jednání, často i s Václavem Havlem, který se choval neuvěřitelně slušně, naslouchal. Byl jsem na balkonu Melantrichu, za studenty jsem četl prohlášení k tomu davu, plnému Václaváku, když tam přišli dělníci z ČKD. To byl nezapomenutelný pocit, protože do té doby to byla revoluce studentů a revoluce intelektuálů, disidentů. A najednou se přidali ti dělníci, v tu chvilku byli ti komančové v prdeli, to nejde jinak říct. Když vypískali Štěpána: ,My nejsme děti,’ nahoře v ČKD. On jim z balkonu řekl: ,Žádná vláda na světě nenechá rozhodovat o své politice a moci svoje děti.‘ Teď se ozvalo takové mrazivé ticho a nejednou se zezadu ozvalo, ti dělníci ČKD začali skandovat: ,My nejsme děti, my…‘ a teď je záběr na Štěpána, městského tajemníka ÚV KSČ v Praze, jak takhle znejistí. To se jim třicet let neozvalo. Oni měli třicet let jako na povel: ,Ať žije KSČ!‘
Ta společnost byla nesmírně sešněrovaná, zdegenerovaná, a najednou se probouzela. Tam se probudilo to nejlepší ve společnosti v té době. Včetně víry, včetně ideálů. Ideály v morálku, ideály v lepší možnosti řízení společnosti. A já jsem měl tu čest s těmi klíči cinkat, tuším, že minimálně dvakrát jsem mluvil na Letné k tomu téměř milionu lidí. Z energetického hlediska - to je boží mluvit k milionu lidí, to je síla.
„Třetí věc z toho samotného natáčení… když nás přijal [Václav Havel] na Hrádečku, na té svojí legendární destinaci, kde se scházeli i chartisté. Čekal nás tam a štábu udělal vlastnoručně chlebíčky a říkal: ,Tak pojď, Igore, udělala jsem vám bramborový salát a šunku,‘ a než si postavili techniku, tak jsme si povídali. Říkal jsem mu: ,A Václave, jak se to vlastně stalo, že jste se stal tím hrdinou?‘ A on říkal: ,Igore, hrdinou se nikdy člověk nestane, nebo málokdy stane, plánovitě. To vznikne tak, že máš nějaký morální princip a nechceš uhnout. A ty se ho jenom držíš. “A najednou se stala ta známá věc, že se zezadu objevily obrněné pásy s velkými drátěnými štíty a začaly nás stlačovat. A já, protože jsem dělal ty bojové sporty, jsem ucítil, že fakt tohle je špatně.
Igor Chaun se narodil 22. srpna 1963 v Praze jako syn Evy Chaunové a hudebního skladatele a malíře Františka Chauna. Již na základní škole příležitostně působil jako dětský herec. Když nebyl přijat na herectví na pražské konzervatoři, vyučil se a získal maturitu jako důlní elektromechanik na dole Klementa Gottwalda v Kladně. Po maturitě se mu podařilo získat tzv. modrou knížku a také se vyvázat ze závazku vůči svému zaměstnavateli na Kladně. Na počátku 80. let pracoval jako asistent režie ve Filmovém studiu Barrandov. V roce 1987 byl přijat ke studiu na Filmovou fakultu Akademie múzických umění v Praze, obor scénáristika a dramaturgie. Zde se v období sametové revoluce stal tiskovým mluvčím studentského stávkového výboru a účastnil se všech klíčových událostí. O deset let později, v roce 1999, byl jedním z autorů výzvy „Děkujeme, odejděte“, ve které bývalí studentští aktivisté kritizovali atmosféru v zemi a požadovali rezignaci dvou hlavních politických stran. Po ukončení studia se Igor Chaun nadále věnoval umělecké tvorbě, natočil více než šedesát dokumentárních filmů. Pracuje pro soukromé producenty i pro Českou televizi. Od 90. let se zajímal o buddhismus a východní filozofie, inspirací pro něj bylo i setkání s křesťanskou církví v brazilské Amazonii. V roce 2011 založil spolek Goscha a internetovou GoschaTV1, kde se dělí o své poznání natáčením dokumentů i pořádáním společných akcí.
NÁZOR / Poslední rozhovor Igora Chauna pro Nadační fond svědomí národa, platformu antivaxerů, ukazuje zajímavou a varující proměnu kdysi slibného mladého režiséra. Projev je tak řídký, až stydno, myšlenky jsou neurovnané a chaotické, vulgarismy běžné a mnohé výroky mohou vyvolat soucitné pousmání. Igor Chaun byl odjakživa velmi skromný člověk a umělec a tuto svou skromnost jednoznačně potvrdil v novém dvoudílném monologu, který poskytl Nadačnímu fondu svědomí národa.
„Já jsem dosáhl vrcholů sokratovské, senecovské, aristotelské moudrosti. První dvě minuty videa Chaun držel toho, že nic neví. Poté ale přiznal, že alespoň cítí - a cítí, že existuje jak vyšší cíl, tak vyšší síla. Hovory o vyšších silách jsou již dlouho jednou z hlavních náplní videí na jeho YouTube ezoterickém kanálu Goscha. Když jsme mu za ten podvojný výkon přinesli v rámci seriálu Týdeníku Forum Šarlatáni diplom, tak video o pránické dietě stáhl.
Chaun dále uvede, že covid nesplňoval „číselná, numerická pravidla pro pandemii“. „Do pr…, čí je to vláda? Dělají si z nás legraci?“ dí Mistr. Dále uvede, kterak děti při testování na covid plakaly, a zavede pro test zajímavé nové slovo „nosošťoury“. A že prý ve změněných stavech vědomí po ayahuasce viděl obrazy. Mé texty o lidech, kteří zpochybňují genocidu na Ukrajině, mívají obvykle velmi nekompromisní závěr. Zde na něj nyní prosím nečekejte, nemám proč hejtovat tak probuzenou bytost, jako je Igor Chaun.
Po zhlédnutí obou dílů jeho rozhovoru pro Svědomí národa si myslím, že by měl urychleně roztočit svou vrtulku a odletět si odpočinout. Ale přesto Igoru Chaunovi děkuji za upřímnost, se kterou popsal vznik svých ezovideí. KOMENTÁŘ / Igor Chaun chystá před sobotní demonstrací proti Fialově vládě a orientaci naší země na Západ rozhovor s Jindřichem Rajchlem. Mužem, který hlasitě hájí zájmy ruského agresora a ve jménu míru chce Putinovi nechat ukrajinská území, která urval a okupoval.
Alexandr Solženicyn kdysi, ještě za socialismu jako disident, než se stal po rozpadu Sovětského svazu ruským nacionalistou / nacistou, napsal esej „Nežít ve lži“. Na Chaunovi je výborně vidět, co s člověkem udělá, když ve lži dlouhá léta žije a udělá si z ní živnost. Ne, Chaun nikdy nevěřil, že je možné živit se pránou. Ale vydělával na žvástech o práně, nejrůznější podvodníky a proroky „výživy pránou“ a jiných léčitelských a šarlatánských nesmyslů zval na svá setkání a zveřejňoval jejich lži s tím, že za reklamy k těm videím mu zaplatěj, příliš dlouho. A spadl do toho. Naprosto ztratil cit pro meze, které by neměl překračovat ani lží se živící esoterik.
Chaunův příběh možná zaslouží uznání. Režisér se přiznal k nelehkému vnitřnímu boji, který musel podstoupit. Co se ale spíše podivit nad tím, že někdo, kdo se dlouhá léta věnuje kultivaci svého srdce, transcendenci subjektivní existence a šíření pozitivního myšlení, po zhlédnutí několika videí tak silně propadne iracionálnímu strachu a navíc se rozhodne přiživit ho těmi nejjednoduššími prostředky?
Jak to, že Chaun ve svých dvaapadesáti letech potřeboval k elementárnímu poznání („uprchlíci jsou lidé“) zjevení temné postavy a cestu sedmi zeměmi? Sám přiznal, že mnoho příznivců spolku Goscha často podlehlo šíření strachu a nenávisti. Někdy je afektivní láska k duchovnímu světu spojena s nedostatkem infrastruktury mysli a médií, a to vede k dezinformacím a polarizaci. Někdy je potřeba vrátit se na zem a rozlišovat mezi empatií a manipulací.
Proměna a reflexe
Igora Chauna lze sledovat jako případ, kdy duchovní cestu hledající člověk postupně narazí na etické limity mediálního prostoru a sociální manipulace. Emoce jsou hlavními poznávacími nástroji ezoterického přístupu k životu a ke světu, ale také terčem, na který podobná videa přímočaře útočí. „Mysl není houba, která vsákne každou událost a vyvolá emocionální reakci. Respektive jí být nemusí a ani by jí být neměla, přestože nás současnost až příliš často přesvědčuje o opaku.“
Metafora infrastruktury mysli může být užitečná pro pochopení, jak negativní médii ovlivněné sdělení formuje veřejné mínění. Někdy je poznání až prozaické: nepořádek na maďarském nádraží Keleti či na hranici může znamenat nedostatek sociálního a hygienického zázemí, nikoli to, že migranti jsou necivilizovaní. Respekt, kritické myšlení a mediální gramotnost jsou klíčové pro rozpoznání manipulativních narativů.
Nyní, po sérii zkušeností a reflexí, Chaun ukazuje, že z propagandistického monstra se dá postupně stát člověk, který uznává lidskost uprchlíků. Ale to neznamená, že je nutné vytvářet idolování celého lidstva. Důležité je vyvažovat duchovní touhy s odpovědností za výběr informací a za slova, která sdílíme.
