Mnoho vzácných relikvií, které jsou součástí Svatovítského pokladu, je dnes již mírně pozapomenuto, a přesto to byly ty nejvzácnější části tohoto cenného souboru. Kdo se v postní době účastní pobožností křížové cesty, jistě se nyní rozpomene na šesté zastavení, připomínající událost, která není zachycena v žádném ze čtyř kanonických evangelií.
První záznam o Veronice, která mu při jeho cestě na Golgotu prokázala milosrdenství a podala roušku, aby si otřel tvář a ta se do této roušky otiskla, se objevil v jednom z apokryfních spisů, které nejsou součástí Písma Svatého. Mělo se jednat o tzv. Akta Pilátova, která nebyla zařazena do biblického kánonu a jsou součástí tzv. Nikodémova evangelia. Zde se objevuje postava Bereniké.
Přesto se příběh setkání svaté Veroniky s Pánem Ježíšem rozšířil a stal se všeobecně známým. Později o něm hovoří i známá německá mystička, blahoslavená Anna Kateřina Emmerichová. Rouška svaté Veroniky navíc není jediným případem, kdy se tvář Pána Ježíše měla otisknout do plátna.
Dalším velmi známým případem látky, která měla zachytit obraz Pána Ježíše a dodnes zůstává předmětem vědeckých bádání, je tzv. Turínské plátno, částečně také rouška z Ovieda, která je pravděpodobně stejného původu. Legenda také hovoří o malíři Annaniášovi, který se na žádost nemocného edesského krále Abgara neúspěšně snažil portrétovat Pána Ježíše, ten proto vzal ubrus, otiskl do něj svoji tvář a poslal jej králi, který ho políbil a uzdravil se.
Rouška svaté Veroniky pak dala vzniknout několika kopiím, které se souhrnně nazývají veraikony („vera ikon“ = „pravý obraz,“ odtud dle některých teorií i jméno Veronika). Praha a její katedrála byly ve středověku natolik významným duchovním centrem, že jeden z nich, zhotovený se svolením samotného papeže Urbana V. podle originální relikvie uchovávané v Římě, se stal součástí i našeho chrámového pokladu. Z Říma ho přivezl císař a král Karel IV. Obraz je namalován na dřevěné desce, v Praze k němu císař Karel nechal domalovat rám ozdobený obrazy českých světců - sv. Víta, sv. Vojtěcha, sv. Ludmily, sv. Václava, sv. Prokopa a sv. Zikmunda; nahoře anděl drží pásku s nápisem „Sanctus sanctus sanctus dominus deus sabaot (svatý, svatý, svatý, Pán Bůh zástupů); dole jiný anděl též drží pásku s nápisem: Agnus est Agnus qui occisus est IC (Beránek je Beránek, který byl zabit, Ježíš Kristus). Obraz byl často uchováván na hradě Karlštejně, do Prahy býval přivážen pouze při příležitosti korunovace nebo pohřbu krále. Trvale je v naší katedrále umístěn od poloviny 17. století.
Text: Ing. Byzanská tradice hovoří o dvorním malíři Edesského krále, který byl pověřen vytvořením pravé a skutečné tváře Ježíše Krista. Malíř si nevěděl rady s tímto úkolem, tak se modlil, zjevil se mu sám Kristus a svoji tvář otiskl do plátna. Od 4. století vznikají křesťanské ikony, které představují Ježíše Krista Pantokratora - vševládce.
Ikona Kristovy cesty na Golgotu
Ježíš Kristus pravou rukou žehná a v poloze jeho prstů můžeme naleznout řecké iniciály jeho jména IC XC. Ježíš Kristus na ikoně drží obvykle svitek nebo knihu Evangelií - radostné zvěsti o spáse člověka. Ikona s výjevem Kristovy cesty na Golgotu. Ježíš padá pod tíhou kříže, zatímco mu pomáhá Šimon z Kyrény. Přítomna je i Panna Maria se sv. Tato ikona představuje moment utrpení a lásky, kdy Kristus kráčí s těžkým křížem na horu Golgotu, kde má být ukřižován.
Kristus je zobrazen v okamžiku pádu. Jeho tělo je unavené, ale svatozář kolem hlavy ukazuje na jeho božství. Vlevo stojí Panna Maria, hluboce zarmoucená, opřená o sv. Jana evangelistu a doprovázená svatými ženami - věrnými Kristovými následnicemi. V pozadí se tyčí městské hradby Jeruzaléma a otevřená brána, za níž se rýsuje Golgota se třemi kříži - znamení blížícího se ukřižování.
Duchovní význam a ikonografická povaha
Tento obraz ukazuje, že Kristus nese kříž světa - naše bolesti, hříchy a slabosti. Když padá, padá z lásky k nám. Šimon z Kyrény připomíná, že každý křesťan je zván nést svůj kříž spolu s Kristem.
Drobné škrábance na zlatém pozadí nejsou považovány za vady, ale jsou důkazem ruční práce. V detailech se může každý kus mírně lišit, což podtrhuje jeho jedinečnost. Ikona s výjevem Kristovy cesty na Golgotu. Ježíš padá pod tíhou kříže, zatímco mu pomáhá Šimon z Kyrény. Přítomna je i Panna Maria se sv. věrnostních bodů.
Tato ikona představuje moment, kdy Ježíš Kristus vtiskl svůj obličej Veronice do látky na cestě na Golgotu, což je hluboce uctívaná událost v křesťanském vyprávění. Toto ztvárnění, vyrobené v Řecku, je vypracované na dřevěném podkladu o rozměrech 25x19 cm s pozlaceným pozadím, a nabízí věrný a detailní obraz Krista, ozařujícího dílo svým pokojným a soucitným výrazem. Veroničin šátek je jedním z nejznámějších předmětů křesťanské ikonografie, který představuje moment, kdy se Kristus setkal s Veronikou na cestě k ukřižování.
Podle tradice Veronika podala Ježíšovi šátek, aby si otřel obličej, a jeho podobizna zůstala na plátně vytisknuta. Tento obraz je od té doby zobrazen na mnoha ikonách a je symbolem Ježíšovy utrpení, soucitu a lidskosti. Svatý Izák Syrský nás učí, že Kříž je branou k tajemství. Pohled na tuto ikonu nás nevede k pouhému smutku nad smrtí, ale k úžasu nad bezmeznou láskou Boha k člověku. Na ikoně vidíme Spasitele, který nerozpíná ruce v bolesti, ale v náruči otevřené celému lidstvu.
Pod křížem stojí přesvatá Bohorodice a milovaný učedník Jan - zástupci celého lidského rodu, kteří vytrvali v lásce i v hodině nejtemnější. Nad křížem září řecký nápis Η ΣΤΑΥΡΩΣΙΣ ΤΟΥ ΧΡΙΣΤΟΥ (Ukřižování Krista) a tabulka I.N.B.I. Tato ikona není pouhou běžnou reprodukcí. Patří do nejvyšší řady chrámových předmětů vyráběných v Řecku.
Jejím nejvýraznějším prvkem je hluboce vyřezávaný vnitřní rám (tzv. kovčeg) o hloubce 5 mm. Díky preciznímu zpracování na masivním dřevě a bohatému zlatému podkladu, který odráží světlo způsobem typickým pro originální psané ikony, je tento kus téměř k nerozeznání od ruční malby. Proč zvolit tuto ikonu? Zatímco klasické ploché ikony působí jako dekorace, ikona s vyřezávaným rámem má svou váhu, texturu a duchovní hloubku.
Drobné škrábance na zlatém pozadí nejsou považovány za vady, ale jsou důkazem ruční práce. V detailech se může každý kus mírně lišit, což podtrhuje jeho jedinečnost. Svatý Izák Syrský nás učí, že Kříž je branou k tajemství. Pohled na tuto ikonu nás nevede k pouhému smutku nad smrtí, ale k úžasu nad bezmeznou láskou Boha k člověku. Na ikoně vidíme Spasitele, který nerozpíná ruce v bolesti, ale v náruči otevřené celému lidstvu.
