Devatenácté století bylo obdobím značného ekonomického a duchovního růstu, dobou, kdy probíhalo bulharské národní obrození. Mnoho malých podhorských měst v Bulharsku získalo ekonomický potenciál díky chovu ovcí, výrobě vlněných látek, těžbě rud a samozřejmě obchodu a půjčování peněz (prototyp bankovnictví) v politické a administrativní struktuře Osmanské říše. Ekonomický rozkvět podporoval výstavbu nových kostelů, a tak soustředil stavbaře, ikonopisce, řezbáře a další řemeslníky do velkých měst. Prosperující stavitelství kostelů a klášterů vydláždilo cestu k vytvoření středisek ikonografie v Bulharsku, jako Trjavna, Samokov, Bansko a Odrin (Drinopol, nyní Edirne v Turecku).
Predstavitelé těchto „škol“ pracovali a putovali nejen po bulharských zemích, ale i v sousedních balkánských zemích a dále v cizině. Jejich umění bylo netradiční. Zaváděli některé západoevropské vzory, některé rysy charakteristické pro baroko a rokoko, jasnější barvy a bohatší výzdobu rouch světců, zaváděli krajiny a panoramata i zajímavé detaily ve scénách ze života světců. Umělci se kromě toho začali zajímat o perspektivní kresbu, prostor a objem v malbě. Tvořili nejen ikony, ale i nástěnné malby a nádherně vyřezávané ikonostasy - nejkrásnější příklady bulharského církevního umění. Tyto skupiny umělců se nazývají „školy“, protože mistři každé školy předávali talent a dovednost umělecké praxe nebo řemesla z otce na syna.
SV. Bohorodička Trojruká: centrální ikona a její kořeny
SV. BOHORODIČKA TROJRUKÁ - první polovina 19. století. Svatá hora Athos v Řecku je největším střediskem na Balkáně, v němž se uchovávají a vytvářejí předměty všeobecné úcty. Navíc tam probíhá také obrovská syntéza balkánského křesťanského umění. Jsou tam chráněny svatyně víry porobených balkánských národů z doby hegemonie Osmanské říše. V každém z pravoslavných klášterů se uchovávají středověké zázračné ikony, které byly po několik staletí kopírovány. Ikona sv. Bohorodičky Trojruké je kopie zázračné ikony z Chilandarského kláštera obohacená o vyobrazení světců. Centrálním vyobrazením je sv. Bohorodička Hodigitria s Ježíškem na pravé ruce, lehce obrácená doleva. Dva andělé ji korunují na Královnu Nebes. U Ježíškovy levé nohy je namalována třetí ruka. Zázrak spočívá ve spojení korunovace s darem třetí ruky. Tato ikonografie je spojena se zázračným uzdravením ruky sv. Jana z Damaška, odťaté damašským chalifou. Zázrak nastal po jeho usilovných modlitbách k Matce Boží u její ikony a Jeruzalémská tradice vypráví o stříbrné ruce, kterou vložil na ikonu a která se stala ikonou Trojruké.
V dolním poli jsou vyobrazeni sv. Jiří, sv. Démétrios, sv. Mikuláš, sv. Charalampios a sv. apoštol Lukáš, o němž se věří, že vytvořil první ikonu s obrazem sv. Bohorodičky. Nad ním je v oblacích vyobrazen Bůh Otec. Pod ústředním portrétem jsou sv. Petr a Pavel s modelem kostela v rukou a po obou stranách Církevní otcové sv. Mikuláš a sv. Cyri- l. Tato ikona opakuje ikonografické schéma korunovace sv. Bohorodičky dvěma anděly s Ježíškem, který je na její pravé ruce. U nožičky dítěte je třetí ruka.
Portarica a další plány ikonografie spojené s portály chrámů
SV. BOHORODIČKA PORTARICA (OCHRÁNKYNĚ BRAN) SE SVĚTCI - začátek 19. Ikona je v kostele nesoucím jméno sv. Bohorodička Portarica, zvláště pro ni postaveném, vlevo od hlavního vchodu do kláštera a je jeho ochránkyní. Pod vyobrazením sv. Bohorodičky s Ježíškem jsou namalováni ještě sv. Archanděl Michael, sv. Mikuláš a sv. Ivan Rilský. Tentý případ zobrazuje spojení piety a ochrany prostoru chrámu.
Sv. Ivan Rilský je nejuctívanějším bulharským světcem, nebeským ochráncem bulharského národa. Byl zakladatelem největšího kláštera v Bulharsku - Rilského kláštera. Sv. Ivan Rilský žil v 9. století a zasvětil celý svůj život službě Bohu. Jako mnich putoval po různých místech a nakonec se usadil ve velké pustině pohoří Rila, kde založil klášter. Vykonal mnoho zázraků, za svého života i po smrti. Světec je zobrazen jako celá postava v mnišském oděvu. Ve všech čtyřech rozích ikony jsou představeny scény z jeho života - Sv. Ivan se svým synovcem Lukou, Sv. Ivan s bojovníky bulharského cara Petra, Zesnutí sv. Ivana Rilského a Přenášení ostatků světce do Rilského kláštera.
Triptych a další bohaté ikonografické kompozice
SV. TRIPTYCH začátek 19. Triptych představuje tradiční schéma obrozeneckých domácích ikon. Ve střední části je vyobrazena sv. Bohorodička Královna Nebes, korunovaná dvěma anděly. Drží Ježíška oblečeného do biskupského šatu se žezlem a říšským jablkem v ruce, symboly pozemského světa, představující ho jako Krista Vševládce. Vlevo od sv. Bohorodičky je váza s květy jako symbol Zvěstování. Obě křídla triptychu mají stejné ikonografické schéma tří řad. V jejich horní části jsou vyobrazeni dva archandělé. Ve střední řadě jsou vlevo dva světci a vpravo dvě světice. Zcela dole jsou dva nejvíce uctívaní světci-bojovníci na koních - vlevo sv. Jiří zabíjí draka, vpravo sv. Démétrios zabíjí Antikrista. Na svatozáři sv. Cyri- li se objevuje korunovace Bohorodičky dvěma anděly. U Ježíška je třetí ruka pod nohou dítěte.
SV. MARINA 19. Podle hagiografických textů se sv. Marina narodila na konci 3. století v Antiochii Pisidské. Je uctívána jako léčitelka a ochránkyně před morem. V bulharském folkloru je světice nazývána sv. Marinou Ohnivou - je spojována se třemi červencovými dny s nejvyšší teplotou. V pravé ruce má ukázanou trojitost podepsání a zázraky.
Ostatní klíčové svaté a jejich ikonografie
SV. Démétrios na koni - žil ve 3. století, byl původně vojákem, katoli, a byl tajně pohřben v místě, když se prohlásil křesťanem. Zázraky u hrobu sv. Démétria, sv. Jiří, sv. Theodor Tyron a další světci-bojovníci jako motivy zimních scén. SV. Petr - apoštol, jeho činnost a cesty po Jeruzalémě, v Sýrii a Egyptě. Byl přítomen Apoštolskému sněmu v Jeruzalémě kolem roku 50 a je spojen s výstavbou bazilik a následnou úctou v Vatikánu.
SV. CYRIL A METODĚJ - konec 18. - začátek 19. století. Zájem o sv. Cyrila a Metoděje posílil bulharský národní obrození. V roce 1857 zavedla bulharská církev oficiální připomenutí obou světců 11. května jako Svátek písma. Tato ikona je poněkud odlišná od běžného schématu obou světců: sv. Cyril vlevo v mnišském rouchu a sv. Metoděj v biskupském oděvu, horní rám je bohatě zdoben. V severozápadní části Konstantinopole v Blachernách vyvěrá legenda o zachraňující Matce Boží, Předávající Vládě světa svoje svaté roucha, a o významu pokřtění Kyjevské Rusi. Ikona matky Boží Ustavičné pomoci - renesanční a benátsko-krétská škola psaní ikon. Ikona Matky Boží Čenstochovska a další - jejich příběhy jsou spojeny s dějinami Polsku, Ruska a imperiálními událostmi. Obecně: ikonografie Zvěstování přesvaté Bohorodičce patří k nejpřehlednějším a nejlépe rozpoznatelným scénám, která má kořeny již v římských katakombách (2. století).
Ikony se rodily v kontextu odrážení teologických debat, ikonoborectví a hesychastických sporů. Kánon ikonopisců a otců církve usměrňoval tvorbu ikon tak, aby vyjadřovaly duchovní realitu a nebyly pouhým obrazovým zaznamenáním. V pravoslaví vznikal ikonografický jazyk, kde obraz má předávat zhroucením světa Boží přítomnost a dotýkat duši věřícího. Po viktoriánském rozvoji a oslabení Byzantské říše se ikonografie postupně opět posilovala a v 20. století se obnovil zájem o čistotu středověkých ikon. Ikony zůstávají nositeli duchovnosti, která řeší nejzávažnější lidské otázky a nabízí pozitivní odpověď skrze zobrazené události a svědectví víry.
Historické vývody o ikonologii a význam ikon pro víru
Ikony nejsou jen reprodukcemi skutečnosti; jsou to kanonicky vytvořené předměty, jejichž cílem je podat prostřednictvím obrazu tutéž pravdu o záchraně člověka pro věčný život v Bohu napříč prostorem a časem. Kanonické schéma ikon je výsledkem spolupráce církevních otců a ikonopisců a umožňuje věřícímu nalézt spojení s Božím poselstvím. Kněží a mnichové tvořili v minulosti unikátní díla, která dodnes působí v chrámovém prostoru a vyžadují věrnost tradičně zformovanému kánonu. Ikony jsou ponořeny do hloubky věků: od starověkých textů až po současnou interpretaci, která hledá spojení minulosti s přítomností.
Téma a význam samotného obrazu v moderní době
Ikony jsou neotřesitelným svědectvím, že viditelné zjevení Boží slávy a duchovnosti může být lidmi přijímáno a sdíleno. V 20. a 21. století se objevují nové směry, avšak znovu se ukazuje nutnost vrátit se k jádru ikony a k jejímu původnímu poslání. V kontextu bulharské ikonopisce a Athosské tradice zůstává Trojručná Bohorodička jedním z nejpřitažlivějších a nejvíce uctívaných obrazů, který reprezentuje zázrak a víru, ke kterým se věřící obrací. Ikonografie Zvěstování, která začala v římských katakombách, dodnes formuje způsob, jakým se Boží Slovo vtělilo a jak je zobrazováno v lidské mysli a umění.
How to become a drawaholic
Infografika: Klíčové momenty ikonografie Přesvaté Bohorodice - Athos, bulharské ikony, Zvěstování a Trojruční ikona; shrnutí hlavních ikonografických schémat a jejich teologické souvislosti.
- Historické kořeny bulharské ikonopisce a vliv bulharského národního obrození na vznik center ikonografie (Trjavna, Samokov, Bansko, Odrin).
- Charakteristika „škol“ a jejich postupy: západoevropské vlivy, baroko a rokoko, perspektiva a prostor ve scénách světců.
- Hlavní ikonografická schémata svaté Bohorodičky: Trojruká, Portarica, Zvěstování a další významné obrazy a jejich příběhy.
- Historie ikonoborectví, jeho vlivy a následné obnovení kanonů ikonopisu po období sporu a obnovy mysli po 9. století.
- Teologické významy ikon, rozdíl mezi latrií a proskynésis, a role světců v ikonopisecké tradici.
tags: #ikony #presv #bohorodice