V reakci na vlnu teroristických útoků v Evropě vznikaly protiteroristické jednotky, a to nejen v Británii, ale i v dalších zemích. U nás byla rozkazem k 1. 1. 1981, v rámci tehdejšího Sboru národní bezpečnosti, zřízena zvláštní jednotka určená k provádění specifických ozbrojených zásahů proti nebezpečným osobám. Na historii i současnost tohoto útvaru jsme se ptali vedoucího kanceláře ředitele Útvaru rychlého nasazení a bývalého šéfinstruktora plk. Vznik útvaru má jakousi „předhistorii“. Již v roce 1977, tedy pět let po útoku teroristů z palestinské organizace „Černé září“ na izraelské sportovce v čase Letních olympijských her v Mnichově, byly rozkazem ministra vnitra budovány tzv. krajské pořádkové jednotky SNB, které byly určeny k boji s teroristickými a nebezpečnými zločineckými skupinami. Každá z těchto jednotek se skládala ze 37 vybraných příslušníků SNB, kteří chtěli v těchto tymech sloužit a měli nějakou výjimečnou specializaci či dovednost. Služba v tymech byla dobrovolná, příslušníci zůstávali na svých „normálních“ služebních místech a pouze jednou měsíčně byli svoláváni na součinnostní nácviky.
V průběhu času se však tento způsob organizace speciálních jednotek ukázal jako nedostačující. Proto vznikla XIV. správa SNB a jí přímo podřízený Útvar zvláštního určení, který měl za úkol „boj proti mimořádným a zvláštním formám trestné činnosti“. Otcem zakladatelem byl plk. Milan Kočí, skvělý voják a vynikající člověk. Prvními rekruty byli čerství absolventi českého a slovenského pohotovostního pluku, kteří byli primárně nástupními školami. Zároveň proběhly přijímací testy, při kterých byli vybíráni budoucí profesionální bojovníci. V roce 1985 byla XIV. správa zrušena a ÚZU přešel do podřízenosti Vojsk ministerstva vnitra pod názvem Odbor zvláštního určení správy VMV.
Po roce 1989 došlo ke změně na policejní útvar s celostátní působností s názvem Útvar rychlého nasazení, jak ho známe dnes. Velmi důležitým momentem bylo, že se nám otevřela cesta do zahraničí. A náš první kontakt směřoval na pomyslný „Olymp“ protiteroristického světa, do Velké Británie k 22. pluku SAS. Pojetím výcviku a svou specializací se útvar postupně začal řadit mezi podobné speciální jednotky fungující v Evropě. URNA udržuje kontakty se švédským CTU, slovenským ÚOU, německou GSG9, rakouskou Cobrou a dalšími speciálními jednotkami v Evropě či USA. Stali jsme se součástí evropského projektu ATLAS, což je společenství protiteroristických jednotek EU.
Každý stát EU do ATLAS vysílá jednu až dvě protiteroristické jednotky. V rámci projektu vzniklo několik pracovních skupin, z nichž každá má na starosti určitou část problematiky protiteroristického zásahu: například skupina Transport řeší problematiku prostředků hromadné přepravy osob, další se zabývají ropnými plošinami, letadly či automobily. My jsme ve skupině Transport spolu s Briti, Iry, Řeky a Italy. V ATLAS vzniklo i několik komunikačních platforem, kde se setkávají vyjednavači, pyrotechnici a odstřelovači.
URNA se podílela na zadržení a rozprášení bulharského mafiánského gangu obchodujícího s drogami, zbraněmi a prostitucí (1998) a v roce 1999 zadržela bosse albánské mezinárodní mafie hledaného Interpolem a norskou policií. V roce 2000 URNA provedla zadržení Jiřího Kajínka, který utekl z věznice Mírov. Jak funguje komunikace a spolupráce v ATLAS? Pokud si útvar přizval poradce z jiné země, ten působí jako poradce a ne rozhoduje o nasazení. Jde o konzultace v oblasti taktiky a dalších důležitých věcí spojených se zásahem.
V České republice se naše úkoly dělí na tři roviny: zásah proti teroristům a únoscům, podpora pro jiné policejní útvary (centrální centrály jako Národní protidrogová centrála, Národní centrála proti organizovanému zločinu) a práce v zahraničí. Při plánované akci rozhoduje o nasazení náš ředitel či jeho náměstek, případně jiný odpovědný důstojník se souhlasem ředitele. Požadavek na součinnost se projednává na základně; následně proběhne příprava a rozhodnutí o nasazení. V případě ad hoc krizové situace jednotka vyráží na místo incidentu, anebo zůstává v pohotovostním režimu na základně. Máme pevně stanovené reakční doby: patnáct minut během pracovní doby a do 60 minut mimo ni.
Technická vybavenost útvaru je vysoká: široká paleta dopravní techniky, vrtulníky letecké služby a letecká spolupráce s Armádou ČR. Standardní výzbrojí jsou útočná puška HK416, samopal MP7 a pistole Glock 17; doplňují ji HK417, kulomet Minimi, vrhače granátů a další. Vrtulník je klíčový pro přepravu větších skupin a materiálu; bez pomoci armády by taková přeprava byla obtížná. Spolupráce s vojenskými útvary je ale často omezená legislativně.
Personální obsazenost: do nedávna byly kapacity naplněny téměř na sto procent, ale nyní dochází k odchodům věkově starších členů, což může vést k mírné personální nouzi. Výběrové řízení je náročné a projde jen málokdo; obvykle dva až tři uchazeči ročně. Třemi koly se dostávají účastníci do posledního kola; základní kritérium je zařazení v kariérním řádu, zdravotní podmínky, poté tělesné a psychotesty, následně týdenní „Pekelný týden“ a nakonec pohovor. Program pekelného týdne je tajný a cílem je vytvoření tlaku na uchazeče.
Uchazeči musí prokázat schopnosti v tělesných testech; psychotesty bývají vysoce selektivní a často zahrnují pohovor s psychologem a pozorování velitelů. V posledních letech se hlásí kolem dvaceti zájemců, a až na výjimky projde jen jeden. Důležitá je kariérní diverzita uchazečů; jedním z kritérií bývá i původ útvaru, odkud kandidát pochází. Před nástupem do výcviku procházejí uchazeči řadou základních a podpůrných příprav: střelecká, tělesná, sebeobrana, výšky, taktika, řidičská, psychologická, výsadková, ochrana velmi důležitých osob, chemická a biologická ochrana, spojovací příprava a další.
Časté dotazy směřují k zásahu proti aktivnímu střelci; není to ale v gesci URNA a vyžaduje zvláštní řešení. Běžný pracovní den začíná nástupem a ranní poradou; výcvik probíhá na základně v Praze a na výcvikové základně v západních Čechách, případně i na dalších místech podle typu útvaru. V posledních letech se cvičí i speciální taktika, kdy operují velmi malé týmy buď samostatně, nebo ve spolupráci. Neustálý dril a průběžné tréninky zajišťují, že jsou bojovníci URNA v neustálém zápřahu.
URNA se také zapojuje do preventivních aktivit: v spolupráci s dalšími útvary se zabývá prevencí teroristických útoků s cílem minimalizovat rizika a řešit problémy bezpečnosti bez paranoia. Na závěr spolupráce s různými útvary se URNA účastní i mezinárodních a domácích projektů a besed, které rozvíjejí výcvik a poznání o jejich poslání, spolupráci a výcvikových možnostech.
Spolupráce URNA s mezinárodními jednotkami ATLAS a kontakt s ostatními státy vyžaduje jasné komunikační kanály a koordinaci. Proto vznikly komunikační platformy pro vyjednavače, pyrotechniky a odstřelovače; v rámci projektu ATLAS se řeší různé typy zásahů a pohotovostních operací a URNA je aktivní ve všech třech skupinách, včetně Transportu.
V průběhu výcviku a kariéře se URNA setkává s různými výcvikovými potřebami a spolupracuje s dalšími útvary v rámci České republiky i zahraničí. Pravidelná soutěživost a náročné testy zajišťují, že vybraní bojovníci mají odpovídající fyzickou a psychickou odolnost pro zvládnutí krizových situací.
tags: #instruktor #urna #jahen