Kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána je jedním z nejvýznamnějších sakrálních objektů v Praze, který provozuje profesionální poskytovatel sociálních služeb - Arcidiecézní charita Praha. Pravidelné akce v kostele sv. patronky (27. červen) si připomínáme mší svatou. Řada akcí se vztahuje k bohaté historii kostela a jeho tvůrcům, mezi něž patří i J. B. Santini-Aichel. Jeho 300. Příležitostně pořádáme koncerty nejen vážné a církevní hudby.
Italská kolonie se rozrostla zejména za Rudolfa II., jenž poskytl práci zručným řemeslníkům, malířům a stavitelům. Italská malostranská komunita se rozhodla si kromě špitálu v podhradí vybudovat i vlastní svatostánek. Protože jezuité nabízeli kázání v italštině, volba lokality pro novou kapli padla na pozemek v sousedství Klementina. Stavba byla zahájena v roce 1590 podle plánů Domenika Bossiho a stavebně byla dokončena v roce 1597. Vysvěcena byla v roce 1600.
V roce 1715 upravil F. M. Kaňka portikus, který je od té doby společný se sousedním kostelem sv. 24.12. Kostel křížového půdorysu byl vystavěn v ušlechtilém slohu barokního klasicismu v letech 1691-1717 řeholním řádem theatinů (kajetánů). Architektonicky mimořádný prostor theatinského kostela doplňuje také cenná barokní sochařská a malířská výzdoba. Autorem prováděcího projektu byl patrně Giovanni Domenico Orsi nebo Jean-Baptista Mathey; po počátku 18. století se do stavby výrazně zapojil i J. B. Blažej Santini-Aichel, který změnil tvar hlavního portálu a významně upravil interiér.
Kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána v Nerudově ulici na Malé Straně byl v letech 2019-2021 řádovým kostelem Českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu sv. Kajetána. Klášter theatinů (kajetánů) vznikl ve spolupráci s malostranskou komunitou a hrál klíčovou roli v misijní činnosti, výchově školní mládeže a charitativní činnosti v nemocnicích. Po zrušení kláštera Josefem II. byl kostel zachráněn a svěřen do správy náboženské matice; v roce 1869 jej získali redemptoristé, kteří kostel zrenovovali a změnili jeho dosavadní patronát.
Kostel je jednolodní stavbou s půdorysem ve tvaru kříže a kupolí v křížení. Má vnitřní dispozici v duchu římského baroka a byl postaven na základě dlouhých jednání s malostranskou obcí; základní kámen byl položen v roce 1691 a k vysvěcení došlo 29. 9. 1717. Kostel nemá věž, zvon je zavěšen v sanktusové věžičce. Vlašská kaple, která v minulosti souvisela s kostelem Nejsvětějšího Salvátora, prošla náročnou rekonstrukcí včetně restaurování fresek a představuje důležitý spojovací bod v rámci Klementina a okolí. Naopak Vlašská kaple je barokní jednoduchá kaple oválného půdorysu v Karlově ulici a má společný vstupní portikus s kostelem svatého Klimenta.
V rámci bohaté historie kostela a jeho tvůrců si připomínáme řadu významných momentů: italská kolonizace Malé Strany, spoluzakladatelství theatinů, záchrana kláštera a změna patrocíni na současný. Kostel slouží nejen náboženským obřadům, ale i kulturním akcím, včetně koncertů vážné a církevní hudby, které často doprovázejí bohaté betlémy z konce 19. století. Člověk potřebuje pro své konání Boží pomoc, proto jsem přesvědčen, že kostel není pro Charitu žádný luxus, ale naopak nutnost.
Řádové působení redemptoritů a theatinů, spolu s vlivem italské komunity, formovalo architekturu a urbanistické začlenění kostela do Malé Strany a jejího okolí. Kostel je významný nejen svou architekturou, ale i duchovní a sociální činností, která v sobě spojuje modlitbu, vzdělávání a podporu nejpotřebnějších díky Arcidiecézní Charitě Praha.
