Kostel svatého Jeronýma v Sedlci je patnáctiletími i staletími prověřený sakrální bod v srdci Sedlčan a širšího Sedlec-Prčickeho regionu. Jeho vznik sahá do 11. nebo 12. století a původně šlo o románský kostel, který později prošel výraznými proměnami v gotice a na sklonku 19. století byl přestavěn do románsko-pseudo‑románského stylu pod vedením Václava Schweizera ze Slaného.
Historické základy a rané období
Založení kostela sv. Jeronýma v Sedlci můžeme datovat do 11. nebo 12. století. Jeho původní stavba čistě románského slohu byla jen skrovných rozměrů, takže se kostel podobal spíše velké kapli. Hned od počátku se okolo kostela rozkládal hřbitov ohrazený zdí. V horním patře byla ozdobena dvěma řadami okének dělených sloupky (v prvé řadě podvojných, ve druhé horní potrojných). Šestiboké opukové sloupky měly nahoře hlavice, jež se skládaly ze dvou poloválců a byly ozdobeny primitivními řezbami ptáka zobajícího bobule.
Románský kostelík byl ve 14.-15. století přestavěn do slohu gotického a poněkud rozšířen: polokruhový presbytář byl změněn v gotický zakončený třemi stranami osmiúhelníku a dostal gotickou klenbu s kamennými žebry. Mezi lodí a presbytářem býval vítězný oblouk zaklenutý lomeným pásem. Kostelní střecha byla vysoká, příkrá a krytá prejzy. Okolo ní obíhalo dřevěné podsebití s krakorci, jak lze i nyní vidět na děkanském kostele v Sedlčanech.
Středověk až novověk: význam pro komunitu
Zasvěcení svatému Jeronýmovi dodává památce na značné osobitosti, neboť tento patron se v českém venkovském prostředí raného středověku neobjevoval příliš často. Pro návštěvníky Toulavy a širokého okolí Sedlčan dnes kostel představuje důležitý orientační bod v krajině, který připomíná mimořádně dlouhou kontinuitu osídlení i náboženského života v této části středních Čech.
Hned od počátku se okolo kostela rozkládal hřbitov, který byl později rozšířen a v roce 1855 z hygienických důvodů zrušen. Roku 1819 byl proražen v západním přízemí věže druhý vchod do kostela. Roku 1888 byl na oslavu jubilea císařského založen fond k rozšíření chrámu, protože stávající prostory již nestačily počtu sedleckých věřících. Plány k novému kostelu ve slohu románském vypracoval okresní inženýr Václav Schweizer ze Slaného.
Nová podoba a slavnostní otevření (1899)
Během přestavby, která byla započata 18. dubna 1898, se konaly bohoslužby v jedné ze školních tříd. Stavba kostela byla ukončena 31. července 1899, vnitřní zařízení bylo dohotoveno 20. září téhož roku a o slavnosti svatého Jeronýma, patrona chrámu, 1. října 1899 se konala slavná benedikce. Chrám byl vybaven i novými varhanami, které byly nákladem 3976 zl. pořízeny varhanářem Em. Petrem.
Zvony a duchovní dědictví
Roku 1924 byly do věže kostela zavěšeny čtyři zvony, které ulil zvonař Richard Herold v Chomutově. Jmenovaly se „Václav“ (626 kg), „Jeroným“ (366), „Jan N.“ (229 kg) a „Maria“ (173 kg). Původní zvony byly zrekvírovány pro vojenské účely během první světové války. Tyto zvony vydržely ve věži ale jen do roku 1943. Za druhé světové války byly zvony znovu odvezeny, zůstal jen umíráček. V říjnu 1946 byl ze sbírek farníků pořízen nový zvon o hmotnosti 285 kg a v roce 1948 byly slavnostně vysvěceny další dva zvony.
Současná podoba a význam pro současnost
Sedlecký kostel svatého Jeronýma prošel dlouhou historií od skromných románských počátků k impozantní neogotické a pseudo‑románské podobě konce 19. století. Interiér i exteriér svědčí o kontinuální snaze místní komunity zachovat duchovní prostor, který slouží nejen náboženským obřadům, ale také jako kulturní a historická památka regionu. Dnes je chrám nadále významným bodem pro poutníky, turisty i místní obyvatele, kteří hledají spojení s minulostí a duchovní klid v architektonicky působivém prostředí.
V rámci turisticky orientované infrastruktury Sedlce a okolí mohou návštěvníci sledovat proměny architektury, navštívit expozice spojené s rodem Radeckých z Radče na Uhřicích a další místní pamětihodnosti, které dotvářejí kontext historického vývoje Sedlčan a širokého regionu Toulava.
