Také Jablonné v Podještědí patří k našim pevná místa vratkých dějin. A to zásluhou svaté Zdislavy, která v první polovině 13. století spolu se svým manželem Havlem Markvarticem pozvala do Jablonného bratry dominikány, aby tu založili svůj klášter. Starala se o chudé a léčila nemocné. Dalimil ve své kronice uvádí, že vzkřísila pět mrtvých. Dnes je uctívána jako patronka rodin a také patronka Libereckého kraje a Litoměřické diecéze.
Jablonné v Podještědí se svatou Zdislavou a klášterem dominikánů nám představí Jana Pospíšilová, průvodkyně na Lemberku, a dominikán Jan Rajlich. „To nemusím vzpomínat, protože to jsme byli na Lipně na dovolený s otcem a ráno se nám objevily pod šálkama, jak se to jmenovalo, to bílé, ubrousky, už mi to vypadává, stárnu. A na tom bylo: ,Saldáty, iditě damoj!´ protože od čtvrté třídy jsme měli azbuku a já jsem to uměl přečíst. A myslím, že asi nám ta invaze trochu zkrátila a změnila dovolenou o pár dní, a největší mysterium bylo projíždět hlavním nádražím, to mohlo být dvacet dva, dvacet tři, plus mínus. Takže to byla armáda, a sice od Muzea to bylo tři sta metrů, ale ta atmosféra tam žila velice intenzivně. „Říkám, jak jsem pomalej a blbej, tak jsem ze Svazu vystoupil sám, když jsem šel na vojnu, takže to bylo osmdesát, osmdesát jedna. A vlastně to bylo zajímavý, protože já jsem to udělal právě na tý vojně, to je takový území nikoho a po deseti měsících jim to došlo: ,A vy nejste svazák?´ A já říkám: ,Ne.´ ,Jak to, že ne?´ Já říkám: ,Protože jsem zjistil, že to už není moje cesta.´ Takže oni z toho byli vykulený, jak najednou někdo nemůže bejt svazák, já měl jenom frčku, byl jsem dlouho frajtr. Takže to bylo takový jako zajímavý a pak v práci samozřejmě [...]
Tak tam už to bylo v pohodě. „Já jsem se o Pánu Bohu dozvěděl až v jednadvaceti, když jsem rok studoval vědeckej ateismus a vysvětlovali mi, že něco není a vědecky se to musí dokázat. Tak jsem si říkal: ,Když to není, tak proč se to musí vědecky dokazovat?´ Protože já jsem dvacet let o tom neslyšel, protože nejbližší kostel, nějakej funkční, byl osm kilometrů pěšky někam. A takže sem o něm nevěděl. Chodilo se, jako taková polorecese a punk, na půlnoční. Ale to byla jako show, kdy se vydala parta, to bylo jako trošičku protistátní a provokace, ale s Pánem Bohem to nemělo nic společnýho. To byla show.
Karel Šimon Hlavatý se narodil 4. června 1958 v Turnově, ale dětství prožil v blízkosti zámku Sychrov v obci Radimovice. V dětství i dospívání jej silně ovlivnily rodinné poměry - oba rodiče, Karel a Jaroslava, byli přesvědčení komunisté a stejně tak i zbytek širší rodiny. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 otce pro pasivitu vyloučili ze strany a přesto, že během následujících dvou let zemřel, měl jeho syn problém dostat se na gymnázium a později i Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Obojí však úspěšně vystudoval.
Karel Šimon Hlavatý se v průběhu 70. let stal vedoucím místní mládežnické organizace SSM, pod jejíž hlavičkou pořádal undergroundové koncerty kapely Sychrovští pavouci, kterou zakládal a kde hrál na bicí. Během studií na turnovském gymnáziu mu učarovala poezie. Začal ji číst, psát a také vydávat v básnické rubrice časopisu Mladý svět. Když na vysoké škole poslouchal přednášku z vědeckého ateismu, uvědomil si na její absurditu existenci Boha, jehož se tento předmět snažil popřít. Zároveň začal pronikat do kulturního undergroundu. Skutečným iniciačním prožitkem pak pro něj bylo setkání s pozdějším arcibiskupem a politickým vězněm 50. let Karlem Otčenáškem, který jej dovedl ke křtu.
Karel Šimon Hlavatý počátkem 80. let na základě vlastního rozhodnutí vystoupil ze SSM a aktivně se věnoval undergroundu. Spřátelil se s Markem Skolilem, pozdějším emigrantem a spolupracovníkem Pavla Tigrida v Paříži, který mu tamtéž samizdatově vydal sbírku veršů. Kvůli ideologickým problémům jej z Žibřidic, kde učil na malotřídce, přeložili na školu do Radostína, kde měl být pod dohledem ředitelky - kované komunistky, která jej šikanovala až do sametové revoluce v roce 1989.
Karel Šimon Hlavatý se počátkem 90. let rozhodl pro povolání kolotočáře a odjel s maringotkou do Polska, kde takto působil dva roky. Po svém návratu ještě vystřídal různá povolání, aby se v roce 2005 usadil jako řeholní bratr - dominikán. „I do not have to remember, because it was at Lipno on a vacation with father …“ uvedl ve svědectví anglicky překládaný úryvek; realita a podrobnosti v něm odrážejí jeho životní proměny a setkání s duchovními inspiracemi.
Místo konání: Památník Karla Hynka Máchy - Hospitálek, Máchova 150, Doksy, 472 01. Datum konání: 3.5.2022 až 18.9.2022. Typ akce: Výstava reprodukcí grafik Pavla Krause na téma poemy DOMOV/HEIMAT Tomáše Cidliny. Následující akce zahrnují kostel Mistra Jana Husa, Roháče z Dubé 1520, Česká Lípa; výstavy Pavla Macáka v českolipském kostele Mistra Jana Husa; fotografie Martina Novotného v Muzeu a galerii Detesk, Železný Brod; a další kulturní události v regionu.
Pivovarská věž a dominanta Podještědí - bazilika minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy. Před několika dny dorazila zásilka historických pohlednic a ukazují pivovarskou věž. Rok 1967, 50. výročí VŘSR, se promítá do výzdoby věže. Barokní chrám sv. Vavřince byl postaven v letech 1699-1729. Svatořečení svaté Zdislavy, která žila na Lemberku ve 13. století, bylo papežem Janem Pavlem II. zasvěceno oběma světcům. Falkenburk stojí přímo ve městě, vlastník byl baron Johann Liebieg.
Podrobný popis gotické a barokní architektury baziliky minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy uvádí bohaté ornamenty, sochy dominikánských patronů, a specifické prvky jako bohaté průčelí a interiérové kaple. Stěny jsou členěny pilastry, kupole zdobí chiaroscurové malby bl. Zdislavy a čtyř evangelistů z roku 1852 od K. Krattnera. Kruchta je zdobená a celý komplex spojuje konchově sklenuté chodby, apsidy a eliptické kaple s volnými iónskými sloupy.
Karel Šimon Hlavatý prošel během života množstvím povolání a hledal cestu víry. Pocházel z rodiny, která byla v komunistickém systému silně ovlivněná, a formoval ho vztah ke světu kolem něj a k literatuře. Dětství, studia, setkání s významnými duchovními osobnostmi a undergroundovou kulturou formovaly jeho rozměrnou osobnost a vyústily v jeho vstup do řeholního života dominikánů v roce 2005. Postupně působil v klášterech Olomouc, Plzeň, Praha a v roce 2022 žil ve farnosti Jablonné v Podještědí, kde uzavřel kruh svého mládí a dospívání.
Historické a kulturní kontext Jablonného v Podještědí
Přítomnost baziliky minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy, spolu s pivovarem a dalšími historickými prvky, je darem pro oblast Liberecka a pro Litoměřickou diecézi. Pohlednice, archivní záznamy a výstavy ukazují, jak se město vyvíjelo od barokní éry až po moderní dobu. Lidé sem cestují za klidem, historií a duchovním odkazem svaté Zdislavy, která je dodnes významnou postavou regionu.
